Obyvatel - Francis Cottam


Když se někdo dívá... 

Znáte takový ten pocit, že nejste v místnosti sami, i když byste podle všeho měli být? Ačkoli něco takového nezažívám příliš často, sem tam mě přeci jen vystraší podivný šramot nebo otevřené dveře skříně, o které jsem přesvědčena, že jsem ji poctivě zavřela. I proto mě námět knihy Obyvatel na první pohled zaujal. Protože co kdyby to nepříjemné mravenčení v zátylku nebylo tak docela bezdůvodné?

Hlavní hrdinkou knihy je Juliet, úspěšná lékařka, které jeden jediný den převrátí celý život vzhůru nohama. V práci je napadena agresivním pacientem, takže odchází domů o pár hodin dříve než obvykle. Doma na ni ale čeká daleko větší rána - přistihne svého manžela v náručí milenky. Zdrcená Juliet nevěrníka okamžitě opouští a snaží se postavit na vlastní nohy. Prvním krokem k osamostatnění je hledání nového bytu. Jak se říká, kdo hledá, najde, a tak i Juliet brzy narazí na byt odpovídající jejím představám. A navíc za skvělou cenu. Jenže je v tom háček …
Trailer k filmu:


separator
Varujeme, vážení, způsobuje mrazení!

V poslední době se mi málokdy povede, abych dokázala přelouskat knížku na jedno posezení. Obyvatel byl výjimkou. Kniha je napsána velmi čtivě a navíc není nijak zvlášť dlouhá, takže stránky příjemně odsýpaly a než jsem se nadála, byl konec. Důvodem, proč jsem byla do příběhu tak vtažena, v tomto případě nebyl děj, ale mimořádná atmosféra.

Snad to bylo způsobeno i dobou, kdy jsem se do čtení pustila – byla jsem zrovna sama na koleji a v našich prastarých stoupačkách se ozývalo nepříliš uklidňující bouchání – ale po celou dobu jsem u knihy cítila příjemné mrazení, které by podle mého názoru mělo doprovázet každý dobrý thriller. Cottamovi se podařilo skvělou atmosféru vytvořit i bez dlouhých popisů, což je podle mého velké plus.

"Čísi hlas mu z bezprostřední blízkosti zamumlal do ucha: „Měli bychom si dát odchod. Je třeba jít, než slušní lidé na druhé straně zdi ucítí smrad podělanýho úchyla.“ "
V jednoduchosti je síla? 

 Vlastní příběh není nijak zvlášť komplikovaný. Dějové odbočky jsou minimální, veškerá pozornost je upřena na hlavní zápletku. Totožnost našeho slídila navíc pravděpodobně uhádnete daleko dříve, než ho v knize odhalí autor. Obyvatel je ale jedna z těch knih, kterým předvídatelnost nijak zásadně neubližuje. Její hlavní síla totiž není v ději jako takovém, ale v tom, že něco podobného by se skutečně mohlo stát každému z nás.

Jednu výtku bych v tomto bodě nicméně přeci jen měla. Autorův úsporný styl sice dodává knize na čtivosti, ale jsou scény, kterým by trocha těch ozdobiček přeci jen prospěla. Zejména v závěru knihy, kde dochází ke gradaci příběhu, mi připadalo, že je vše popisováno možná až trochu příliš stroze a mechanicky. Chyběla mi tam přiměřená dávka emocí, která by tomu dodala tu správnou šťávu.


Slídil a jeho křoví

Co si rozhodně zaslouží vyzdvihnout je postava slídila. Autorovi se podařilo zachytit jeho povahu velmi věrohodným a hlavně přiměřeně. Právě díky reálnosti této postavy byl můj zážitek ze čtení knihy daleko silnější. V knize je zachyceno jak to, jakým způsobem se slídilova povaha v průběhu života utvářela, tak i jeho způsob uvažování. Je fascinující, nakolik dokázal Cottam čtenářům jeho myšlenkové pochody přiblížit.

Ostatní postavy na mě ale bohužel až takový dojem neudělaly. Hlavní hrdinka mi připadala docela nevýrazná a kromě slídila mě nikdo nijak zvlášť nezaujal. V knize sice nevystupuje žádné velké množství charakterů (i zde se autor drží jednoduchosti), ale i tak mám pár dní od přečtení problém vybavit si jména většiny z nich. Slídil zkrátka ukradl celou show pro sebe, což je v některých ohledech trochu škoda.

Závěr


Obyvatel je příjemná, mrazivá oddychovka. Není to kniha, která by vás donutila hluboce hloubat nad filozofickými otázkami, ale i tak ve vás její přečtení pravděpodobně zanechá stopu. Vypráví totiž příběh o tom, že ani mimo temné hvozdy a zdi strašidelných opuštěných domů nemusíme být v bezpečí. A také o tom, že mít pod postelí prázdný prostor je mimořádně hloupý nápad. 

                  

Název: Obyvatel (The Resident)
Autor: Francis Cottam
Překlad: Sylva Švihelová
Počet stran: 253
Rok vydání: 2013
Vydalo: Galatea

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Galatea.
Knihu si můžete objednat zde.


Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

7 komentářů:

  1. Knížku jsem dneska dočetla, a mě docela zklamala, asi to bylo tím že jsem čekala něco víc :). Hodnotila jsme ji dokonce stejně jako ty :)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Očekávání dokáže názor hodně ovlivnit :) Já se snažím nečekat nic, ale přiznám se, že mi to moc nejde. Teď třeba čtu Enderovu hru a z hodnocení jsem měla dojem, že se z té knížky posadím na zadek a týden nevstanu...a ono ne, i když je to skvělé :)

      Vymazat
  2. Mám ji na seznamu, recenze mě zaujaly, ale teď si říkám, že jsem už podobné téma někde četla.. byla to povídka o slečně, kterou šmíruje srkz skříň v její koupelně chlápek... hmmm.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na takovou povídku jsem nenarazila, ale moc ráda bych si ji přečetla. Docela by mě zajímalo, jak se autor s tímto tématem popral na kratším rozsahu. Kdyby sis náhodou vzpomněla, jak se ta povídka jmenuje (a kde ji najít ;) ), dej mi, prosím, vědět! :)

      Vymazat
  3. Tak to zní docela zajímavě, já bych se docela ráda někdy trochu bála, krimi jsou fajn, ale tam se člověk vysloveně nebojí a bylo by potřeba rozbít to mé období romantických knih :)

    OdpovědětVymazat
  4. Veľmi ma zaujala táto kniha :)

    OdpovědětVymazat
  5. No naprosto jsi mě zaujala touto recenzí, připisuju na svůj seznam :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)