Autor: Lauren Oliverová
Nakladatelství: COOBOO
Počet stránek: 384
Vyšlo: 2011
Jsou knihy, které si chcete přečíst, ale stále to odkládáte ze
strachu, že vás zklamou. A přesně takhle jsem ze začátku přistupovala ke
knize "Chvíle pře koncem". Téma mě nadchlo, anotace nalákala, ale stále
jsem měla obavy z promrhaného potenciálu. Ani pozitivní recenze
nedokázaly mou nejistotu úplně zažehnat. Nakonec jsem ale přeci jen
neodolala a se směsicí obav a nadšení jsem se pustila do čtení...
Když se mi kniha dostala do rukou, překvapily mě dvě věci. První z nich byla délka (očekávala jsem výrazně tenčí knihu),
druhou pak obálka. Už na počítači vypadala krásně, ale takhle naživo je
ještě hezčí. Vyjímečně je naše verze nesrovnatelně lepší, než originál.
Jen si nejsem jistá, jestli je to modré, v čem se modelka vznáší, voda.
Graficky to tak sice vypadá, ale vzhledem k tomu, že v knize není o
vodě ani zmínka, těžko říct.
Příběh je
uspořádán do sedmi velkých celků (sedmi dní), ale každý celek je dále
rozdělen na několik podčástí. Pochvalu si určitě zaslouží korektura,
protože jsem v knize nenašla žádné překlepy ani pravopisné chyby.
Netvrdím, že tam 100% žádné nejsou, ale rozhodně jich nebude moc. Vše je
psáno v první osobě přítomného času, a i když mám obvykle problém se s
tímto stylem psaní vyrovnat, tady jsem si ho ani pořádně neuvědomila.
Některé
pasáže textu jsou od ostatních odlišeny kurzívou. Většinou se jedná o
Samiiny dodatky, o její vlastní zhodnocení tehdejší situace. To mi
připadá jako hodně dobrý nápad, který text nejen ozvláštňuje, ale dodává
Sam jakousi reálnou podobu. Skoro jako by k vám promlouvala, skoro jako
by byla živá. Skoro.
Po první kapitole jsem z knihy nijak zvlášť nadšená nebyla. Zdálo
se mi, jako bych četla takový ten typický americký příběh ze střední
školy nesoucí tolikrát otřepané poselství "Jdi za svým snem!". Víc jsem
se snad mýlit nemohla. "Chvíle před koncem" totiž rozhodně není příběhem
o tom, jak dosáhnout všeho, po čem toužíte. Míří daleko výš.
Číst
sedmkrát o jednom a též dni může někomu znít jako ztělesnění nudy, ale
není tomu tak. Tedy pokud od příběhu neočekáváte zásadní zvraty a velkou
dávku
napětí. Toho se totiž v tomto případě rozhodně nedočkáte. "Chvíle před
koncem" totiž není vystavěna na ději, ale na postupném uvědomování si,
co je v životě důležité, a co je jen pozlátkem. I tak mi ale příběh
připadal až příliš předvídatelný. Snad už od druhé kapitoly jsem měla
tušení, jak to celé skončí, a to se také (víceméně) naplnilo.
Co
se mi naopak líbilo byl přirozený a věrohodný vývoj situace. Elisabeth
Kübler- Rossová kdysi popsala 5 fází smiřování se se ztrátou (negace, agrese, smlouvání, deprese a smíření).
Nevím, zda to byl záměr, ale hlavní hrdinka (Sam) postupovala prakticky
přesně podle této teorie, až na jednu zásadní změnu. Místo prostého
smíření se se situací přišlo poznání. A já jen doufám, že na konci
neotevře oči jen hlavní hrdinka, ale i čtenáři knihy. Opravdu věřím, že
ano.
"Chvíle před koncem" přináší spoustu
zajímavých otázek a témat k zamyšlení. I když je psána celkem
jednoduchým způsobem (rozhodně se nejedná o literární veledílo), dotýká
se velmi závažných a ožehavých témat. Mluví o tom, jak slepí býváme i ke
svým nejbližším, o tom, jak moc dokáží ranit slova, o tom, jak
podstatné je rozpoznat důležité od nedůležitého. Jak důležité je
odvrátit pohled od sebe sama a věnovat pozornost ostatním.
Postavy jsou na téhle knize asi vůbec nejzajímavější. V průběhu
sedmi dní (nebo spíše sedmi verzí jednoho dne) zjistíte, že žádná z nich
není taková, jaká se vám na první pohled zdála. Je snadné člověka
odsoudit, ale
daleko těžší je skutečně ho poznat. Zjistíte, že i ti nejpopulárnější a
zdánlivé nejbezstarostnější lidé mají své démony - a často větší, než
si umíme představit.
Hlavní postavou knihy a
vlastně i vypravěčkou celého příběhu je Sam. Na začátku představuje
jakési ztělesnění snu spousty náctiletých - oblíbená holka, která se
nikdy nenudí a vždy dostane to, co chce. Kdo by nechtěl být jako ona?
Jenže postupně začíná vycházet najevo, že pod povrchem nic není tak
dokonalé, jak se na první pohled zdá.
Po
násilném vytrhnutí ze svého zdánlivě perfektního života začíná Sam
pomalu otevírat oči. Z "mrchy", která nevidí za špičku svého nosu a
stará se jen o sebe, se postupně stává rozumná a empatická bytost. Učí
se naslouchat druhým, rozpoznávat jejich trápení a snaží se jim pomoci. I
když mi Sam byla ze začátku krajně nesympatická, na konci už jsem jí ze
všech sil držela palce.
Chvíle před koncem je kniha, která tu byla potřeba. Velmi
stravitelným způsobem představuje teenagerům skutečné hodnoty,
podchytává nejzásadnější problémy světa mladých lidí a nakonec i ukazuje
možná řešení. Přitom z ní vůbec není cítit žádná urputná snaha
moralizovat - vše působí lehce a přirozeně.
Negativem
je snad jen předvídatelný příběh a chvílemi až zbytečné nadužívání
sexuální tématiky. Pokud jste knihu ještě nečetli, myslím, že byste ji
měli zkusit. A to i tehdy, pokud nejste zastáncem Young Audult
literatury a příběhů ze středních škol.
Knihu sa chystám čítať, tá obálka je jednak super a tiež ma zaujala téma, navyše to má 1 diel a také knihy sú vždy raritou u mňa 8D
OdpovědětVymazat