(O co v tomto meme vlastně jde? Dozvíte se ZDE)
Bývaly
doby, kdy jsem byla jako z kamene - když jsem u knihy začala brečet, to
už se muselo opravdu něco dít. Ani dnes není nijak snadné mě rozplakat,
i když už to zdaleka není co bývávalo. Jako první se mi po přečtení
nadpisu vybavila Zlodějka knih, ale tu mám nachystanou na jiný "den",
takže jsem zvolila hned druhou knihu v pořadí - "The Fault In Our
Stars". Během čtení téhle knihy jsem prožila víc emocí než za celý svůj
čtenářský život dohromady. Vážně, jestli existuje pocit (budiž, kromě
zamilovanosti), který tahle kniha nedokáže vyvolat, nejspíš jsem ho
ještě nepoznala. A po dočtení jsem byla tak vyšťavená, že jsem až do
druhého dne nebyla schopná cokoli dělat...
Rozhodla
jsem se, že u téhle knihy nebudu tak jako u ostatních rozepisovat
důvody, proč jsem vybrala právě ji. Ať bych napsala článek jakkoli
dlouhý, nikdy bych nedokázala vyjádřit to, co mám na mysli. To si
zkrátka musíte přečíst, abyste pochopili. Nevím, možná byste se mnozí z
vás dokázali nad děj povznést, možná jsem jen na téma rakovina přehnaně
přecitlivělá...těžko říct. Lidí s rakovinou jsem za svého života potkala
mnoho a celý děj ve mně proto vyvolával celé nánosy vzpomínek, které
jsem (snad z pudu sebezáchovy) pohřbila v nejzažších koutech svého
mozku.
Ale i když mě čtení téhle knihy takřka
bolelo, doporučuji ji kudy chodím. Protože tahle knížka by mohla mnohým
otevřít oči. Jak píše Fulghum - ne všechno, co se nám jeví jako problém,
je skutečný problém. Něco z toho je zkrátka jen nepohodlí. Myslím, že
to dnes spoustě lidí chybí - schopnost rozlišovat mezi nepohodlím a
problémem, rozlišit důležité od nedůležitého. V tomhle mi třeba kniha
"Fault in our stars" hodně pomohla. Moje každodenní problémy jsou totiž
ve své podstatě naprostou banalitou. Pohádala jsem se zrovna s rodiči?
Co by jiní dali za to, aby měli rodiče, se kterými by se mohli pohádat.
Nestíhám se učit na test? Jiní by dali vše jen za to, aby moli do
školy...
Zkrátka - jestli umíte jen trochu
anglicky, přečtěte si to. Ale doporučuji číst knihu v období, kdy zrovna
nemáte nic důležitého na práci a na místě daleko od lidí....
Třináctileté Hazel byla
diagnostikována rakovina štítné žlázy s metastázemi v plicích. Hazel
byla připravena zemřít, ale v jejích čtrnácti letech se jí díky
lékařskému zázraku nádory v plicích zmenšily ...prozatím.
I
přes to ale návrat k běžnému životu není tak docela možný. I když ji
lékaři předpovídají dlouhý život (ať už to znamená cokoli), je závislá
na kyslíkovém přístroji, který musí nosit všude s sebou, a nádory jí se
svými neustávajícími chemickými útoky také nenechávají napokoji.
|
Anotace převzata ze stránek nakladatelství
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :)