~ Day 04: Kniha, která tě rozbrečí


(O co v tomto meme vlastně jde? Dozvíte se ZDE)
Bývaly doby, kdy jsem byla jako z kamene - když jsem u knihy začala brečet, to už se muselo opravdu něco dít. Ani dnes není nijak snadné mě rozplakat, i když už to zdaleka není co bývávalo. Jako první se mi po přečtení nadpisu vybavila Zlodějka knih, ale tu mám nachystanou na jiný "den", takže jsem zvolila hned druhou knihu v pořadí - "The Fault In Our Stars". Během čtení téhle knihy jsem prožila víc emocí než za celý svůj čtenářský život dohromady. Vážně, jestli existuje pocit (budiž, kromě zamilovanosti), který tahle kniha nedokáže vyvolat, nejspíš jsem ho ještě nepoznala. A po dočtení jsem byla tak vyšťavená, že jsem až do druhého dne nebyla schopná cokoli dělat...

Rozhodla jsem se, že u téhle knihy nebudu tak jako u ostatních rozepisovat důvody, proč jsem vybrala právě ji. Ať bych napsala článek jakkoli dlouhý, nikdy bych nedokázala vyjádřit to, co mám na mysli. To si zkrátka musíte přečíst, abyste pochopili. Nevím, možná byste se mnozí z vás dokázali nad děj povznést, možná jsem jen na téma rakovina přehnaně přecitlivělá...těžko říct. Lidí s rakovinou jsem za svého života potkala mnoho a celý děj ve mně proto vyvolával celé nánosy vzpomínek, které jsem (snad z pudu sebezáchovy) pohřbila v nejzažších koutech svého mozku.

Ale i když mě čtení téhle knihy takřka bolelo, doporučuji ji kudy chodím. Protože tahle knížka by mohla mnohým otevřít oči. Jak píše Fulghum - ne všechno, co se nám jeví jako problém, je skutečný problém. Něco z toho je zkrátka jen nepohodlí. Myslím, že to dnes spoustě lidí chybí - schopnost rozlišovat mezi nepohodlím a problémem, rozlišit důležité od nedůležitého. V tomhle mi třeba kniha "Fault in our stars" hodně pomohla. Moje každodenní problémy jsou totiž ve své podstatě naprostou banalitou. Pohádala jsem se zrovna s rodiči? Co by jiní dali za to, aby měli rodiče, se kterými by se mohli pohádat. Nestíhám se učit na test? Jiní by dali vše jen za to, aby moli do školy...

Zkrátka - jestli umíte jen trochu anglicky, přečtěte si to. Ale doporučuji číst knihu v období, kdy zrovna nemáte nic důležitého na práci a na místě daleko od lidí....




Třináctileté Hazel byla diagnostikována rakovina štítné žlázy s metastázemi v plicích. Hazel byla připravena zemřít, ale v jejích čtrnácti letech se jí díky lékařskému zázraku nádory v plicích zmenšily ...prozatím.

I přes to ale návrat k běžnému životu není tak docela možný. I když ji lékaři předpovídají dlouhý život (ať už to znamená cokoli), je závislá na kyslíkovém přístroji, který musí nosit všude s sebou, a nádory jí se svými neustávajícími chemickými útoky také nenechávají napokoji.

S Augustem Watersem se setká na skupinovém sezení pro podporu dětí s rakovinou. Augustus je okouzlující a zdá se, že má o Hazel skutečně zájem (což ji samou velmi překvapuje). Když je Hazel s Augustem, nutí ji to znovu se zamýšet nad tím, jak zdraví a nemoc, život i smrt ovlivňují nejen ji samou, ale i osudy lidí kolem ní.
Anotace převzata ze stránek nakladatelství

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář! :)