Frida - Bárbara Mujica

11 Comments

Svérázná kniha o svérázné ženě

Tehuánský kroj, srostlé obočí a sveřepý výraz. O kom mluvím? Existuje snad jediná osoba, která by odpovídala takovému popisu – mexická malířka Frida Kahlo. Komunistka, surrealistka, bohémka, která celý život žila s následky dětské obrny a těžké nehody. Jaká byla doopravdy? Fridu Kahlo z jiného pohledu představuje Barbara Mujica v románu Frida.

Frida je román popisující pohnutý život Fridy Kahlo – svérázné ženy, významné malířky a zapřisáhlé komunistky. Nevypráví ho ale Frida sama, nýbrž její sestra Cristina, která ve Fridině životě sehrála velkou roli. Jejíma očima sledujeme Fridino dospívání, bouřlivé manželství i její malířskou kariéru. 




Největším kladem a zároveň slabinou knihy je její vypravěčka. Tou je Fridina sestra Cristina, která na sklonku života vypráví svůj životní příběh své psychiatričce. Výhodu takového vyprávění vidím v tom, že přináší něco jiného. Z beletrizovaných životopisů jsme zvyklí, že se vyprávění ujímá právě postava, které je kniha věnována. Tady můžeme hlavní postavu sledovat očima někoho jiného. Jistě je zajímavé dívat se na Fridu, která byla až enormně zahleděná do sebe, s určitým odstupem. Lépe vyniknou důsledky jejího chování i její vztahy s ostatními lidmi. Přesto mi ale Cristina nepřišla jako důvěryhodný vypravěč. Sice neochvějně tvrdila, jak dobře Fridu znala a jak dobře chápala její pohnutky, ale osobně jsem nikdy nenabyla jistotu, že tomu, co vypráví, můžu úplně věřit.
Také postava Cristininy psychiatričky v knize zaujímá trochu rozporuplnou pozici. Na jednu stranu vyjadřuje všechno, co by asi rád vyjádřil čtenář – pochybuje o pravdivosti Cristinina vyprávění, pokládá jí otázky a usměrňuje ji, aby se nevěnovala nepodstatným částem příběhu. Zároveň ale přerušuje Cristinin monolog v situacích, ve kterých to není nutné, a tím přerušuje plynulost vyprávění.

Nesporným kladem knihy je její čtivost. Příběh ubíhá rychle, ať už je to zásluhou právě Cristinina vyprávění, nebo toho, že Frida zkrátka byla zajímavá osobnost. Čtyři sta stran mi uteklo jako voda a neubralo ani to, že jsem v knize nenašla jedinou postavu, která by mi byla sympatická. Frida i její manžel Diego Rivera byli praví umělci. Žili jako bohémové, nedokázali si odpustit nemanželské aférky a příliš nebrali ohledy na ostatní lidi. Cristina mi zase připadala jako trpitelka, která musí celý život žít ve stínu své úspěšnější sestry, i když vlastně ona byla ta krásnější, což neopomene zmínit aspoň jednou v každé kapitole. Možná právě jejich nedokonalosti ale dělají postavy pro čtenáře tak atraktivní. I když je nemáte rádi, stejně o nich musíte číst dál.

Jak moc je kniha podobná Fridinu životu? Jak sama autorka píše v doslovu, Frida je román. Není založen na faktech, takže se v něm vyskytují scény, které pochází čistě z autorčiny hlavy. Nevidím v tom ale překážku. Nečteme přece učebnici. Důležité je, aby čtenář pochopil podstatu Fridiny osobnosti, a tu autorka vystihla dokonale. 

Proč stojí za to Fridu číst? Odpověď je jasná. Kvůli Fridě. Nemusíte ji mít rádi, ale obdivovat ji budete stejně. Frida Kahlo byla velmi svérázná osobnost. A stejně tak by se dala popsat i tato kniha. Je zkrátka taková, jako Frida – překvapivá, strhující, nemístná a chvílemi otravná. 


                                                                 

Název: Frida
Autor: Bárbara Mujica
Překlad: Ivana Muková
Počet stran: 416
Rok vydání: 2012
Vydal: Metafora
Databáze knih | Goodreads

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

eM.

Vysokoškolačka, knihomilka, blogerka a šampionka ve zpěvu ve sprše.

11 komentářů:

  1. Amaterasu23. dubna 2014 v 12:47

    Viděla jsem film (úžasná záležitost), ale vůbec jsem netušila, že je i kniha. I když mě to asi mohlo napadnout :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM.23. dubna 2014 v 12:50

      To já jsem zase neviděla film. :)

      Vymazat
    2. Unknown23. dubna 2014 v 15:52

      Dobrý den! A to jistě ještě nevíte, že od 6. června budete moci jít i na divadelní představení! :) Do Žižkovského divadla Járy Cimrmana, na spolek 3D COMPANY!

      Vymazat
  2. Anonymní23. dubna 2014 v 13:30

    Výborná recenzia. Takto som si Fridu na základe filmu predstavovala - ako rozporuplnú, ale fascinujúcu osobu. A zaujalo ma, ako píšeš o tom, že vlastne ani jedna z hlavných postáv nebola sympatická :-D Vytvorila som si takú teóriu o umelcoch - tí najoriginálnejší, tí ktorí vytvárajú diela, na ktoré sa bude ešte po rokoch pamätať, sú nezlúčiteľní s bežným životom. Ako keby to bola daň za schopnosť pozerať na svet inak. Pre ľudí v ich okolí to musí byť dosť ťažké, takže sa Fridinej sestre ani nečudujem. A trošičku chápem aj to jej zvýrazňovanie jej vlastnej krásy - zrejme to bolo to jedné, čo na sebe považovala za lepšie, alebo zaujímavejšie. Jejda, zasa jedna z tých "musím si prečítať" kníh :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM.25. dubna 2014 v 16:32

      Děkuju.:) Máš pravdu, taky to tak většinou vnímám, že někteří umělci jsou prostě nepoužitelní v běžném životě. :)

      Vymazat
  3. Jana CM24. dubna 2014 v 8:56

    Hihi, prej že nezapomněla zdůraznit, že je ta hezčí aspoň jednou v každé kapitole. Mně byla od pohledu Frida vždycky protivná tou sveřepostí výrazu, na druhou stranu teď se tyhle knihy docela množí a hodně jich je zajímavých (já četla teď nedávno Freudovu sestru), takže vyprávění z pohledu sestra - psycholog je inovativní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM.25. dubna 2014 v 16:33

      Rozhodně to byla zajímavá osobnost. Jestli máš podobné knihy ráda, tak tuhle určitě zkus. :)

      Vymazat
  4. Charrlie24. dubna 2014 v 9:25

    O Fridu jsem se nikdy moc nezajímala (a ani jsem k tomu neměla důvod), ale tento týden je to už po druhé, co na mě odněkud "vyskočila" - na začátku týdne jsem byla na baletu který popisoval život Fridin (opravdu výborné dílo, skvěle vylíčené) a teď tohle. Je to zajímavá recenze, nápad sestry mi přijde neokoukaný. Uvidím, asi se k ní někdy dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM.25. dubna 2014 v 16:35

      To jsem vůbec netušila, že je i balet. Ale koukal jsem na ukázky a vypadá vážně zajímavě. Jenom Olomouc mám trochu z ruky. :)

      Vymazat
  5. eM.25. dubna 2014 v 18:02

    Mně ten komunismus u ní nějak nevadil, podle toho co tvrdí kniha, tam byli komunisti skoro všichni. Jenom je otázka, jestli to nebyla spíš póza. Lupe byla zajímavá postava, trochu nechápu, jak to mohla všechno (hlavně Diega) zvládat s tak ledovým klidem :D

    OdpovědětVymazat
  6. Rachel Roo2. května 2014 v 15:28

    pekna recenze, to bych si rada precetla :)

    roo.rachel.1987@gmail.com
    SOUTĚŽ O ODZNÁČKY A KNÍŽKU
    http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/04/velka-knizko-placickova-soutez.html

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)