O knize Faktura jsem se poprvé dozvěděla od Lukáše Hejlíka, když na Inspirativním ránu mluvil o tom, že se jí v rámci Listování chystá spolu s kolegy přetvořit do podoby divadelní hry. Hlavní myšlenka mě zaujala, ale k tomu, abych si knihu opravdu přečetla, jsem se dostala až o několik měsíců poté. Navíc tak trochu náhodou – narazila jsem na ni v knihovně na poličce „Dnes vrácených“ knih.

Hlavní hrdina knihy je na první pohled obyčejný Švéd. Žije poklidný, osamělý život ve starém bytě, a kromě půl úvazku ve videopůjčovně vlastně nemá nic moc na práci. Občas si zajde ven s kamarádem Rogerem, který by si nechal pro korunu koleno vrtat, jiné známé ale prakticky nemá. Když mu tedy jednou ve schránce přistane faktura na horentní sumu, považuje to za omyl nebo špatný vtip, a rozhodně se ji ignorovat. Za pár dní se ale faktura připomene – tentokrát i s napočítanými úroky. Po telefonátu na infolinku zjišťujeme, že uvedená částka je cenou za P.Š. – prožité štěstí. Je ale možné, aby obyčejný chlapík z videopůjčovny dlužil tolik? 

Otázka hodnoty života a šťastných chvil by se dala rozvést v několika rozsáhlých filozofických traktátech, Jonas Karlsson se to ale rozhodl vzít za docela opačný konec. Knihu Faktura pojal velmi minimalisticky. A to jak vypravěčským stylem sestávajícím především z krátkých a jednoduchých vět, tak i samotným příběhem, který svou přímočarostí skutečně tvoří ideální podklad pro divadelní hru.

Ačkoli se Faktura zabývá poměrně složitými a zásadními otázkami, není to kniha, ze které by se daly vypisovat pěkně znějící citáty. Myšlenky jsou spíše než v rozhovorech postav prezentovány v situaci, které hlavní hrdina čelí, a veškeré doprovodné úvahy o jejím smyslu jsou pak už jen a pouze na čtenáři.

Za zmínku stojí, že i přes zdánlivou jednoduchost je téma, které Faktura otevírá, možné vnímat v několika různých rovinách. Otázka totiž nestojí jen „Jak se určí hodnota prožitého štěstí“. Zásadním tématem je i to, jak své štěstí my sami vnímáme. Objektivní podmínky pro pocit štěstí totiž zdaleka ne vždy znamenají, že se šťastni skutečně cítíme. A naopak, jak kniha vtipně upozorňuje, i některé bolavé chvíle jsou pro naši životní cestu větším přínosem než ztrátou. 

Zajímavý je i vypravěč příběhu, který by se dal charakterizovat jako prototypický antihrdina. Nemá žádné výrazné pozitivní vlastnosti ani schopnosti a své situaci čelí, mírně řečeno, poněkud zmateně. I přesto (a nebo snad právě proto) si brzy získal mé sympatie, a ke konci knihy jsem mu naprosto upřímně fandila.

Celkově bych knihu Faktura označila jako ideální letní čtení. Jednoduchý a přímočarý příběh je ideální k odpočinku, zpracování i téma jsou na druhé straně dost zajímavé na to, aby vám u čtení nevytékal mozek ušima. A mě jen mrzí, že jsem se ke knize nedostala včas k tomu, abych stihla i verzi vytvořenou projektem Listování. Ale kdo ví, třeba bude repríza!