Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman

Superhrdinka bez kostýmu

Fredrik Backman se na českém knižním trhu poprvé představil loni se svým románem Muž jménem Ove. A slavil velkolepý úspěch. Pochvalné recenze pršely ze všech stran a kniha se brzy zařadila mezi nejprodávanější tituly. Není proto divu, že vydání dalšího autorova díla „Babička pozdravuje a omlouvá se“ bylo provázeno velkým očekáváním. Je tedy opravdu na co se těšit? 


Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny, a komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu. Elsinou superhrdinkou je její babička. Babička má 78 let a je poněkud výstřední, ale i tak je to ten nejlepší superhrdina, jakého by si kdo mohl přát mít po svém boku. Vždy dokáže Elsu rozveselit a v každé situaci stojí na její straně. A má, samozřejmě, také superschopnost – dokáže vyprávět ty nejlepší pohádky o tajuplné kouzelné říši, do které se Elsa může vydat kdykoli se jí zlíbí. Teď je ale načase aby se také Elsa stala pohádkovou hrdinkou a vydala se na dobrodružnou výpravu. Na výpravu, na jejímž konci číhá drak. 




Jedna z věcí, díky kterým se mi Backman jako spisovatel dostal pod kůži, je jeho příjemně nenucený spisovatelský styl. Také kniha Babička pozdravuje a omlouvá se je psána s neuvěřitelnou lehkostí a celá kniha je protkána jemným humorem tak, jako tomu bylo u Oveho. Autor se přitom opět nevyhýbá těžkým a smutným tématům a stejně jako ve své předchozí knize si dokáže s emocemi čtenáře pěkně pohrávat. 

V jednu chvíli se pobaveně usmíváte, o půl stránky dál máte v očích slzy. V tom jsou pro mě knihy Frderika Backmana jedinečné - jen málokterý autor mě dokáže tak strhnout. Ve vyprávění se navíc opět skrývá spousta krásných myšlenek, které ale nejsou čtenáři vždy servírovány na stříbrném podnose. Backman totiž ve svých knihách nepředává poselství pomocí krásně znějících vět, které si můžete zapsat do památníčků (dobrá, alespoň ne vždycky). Ty nejdůležitější myšlenky ukrývá přímo do příběhu jako takového a čtenář si na ně přichází sám. 

Máma má desky, diáře a telefon jí čtvrt hodiny před schůzkou zahraje upomínku. Babička si důležité věci píše fixou na kuchyňskou zeď. A to bez ohledu na to, v čí kuchyni se právě nachází. Její systém má své mouchy, protože tak trochu předpokládá, že si na to budete potřebovat vzpomenout ve správné kuchyni. 



Co mi ale v knize trochu vadilo, bylo několikeré opakování téže věty na jedné stránce. Nestávalo se to sice nějak často, ale vždy, když jsem na něco takového narazila, docela mě to vytrhlo ze soustředění. Zdálo se mi také, že oproti Ovemu se v knize „Babička pozdravuje a omlouvá se“ vyskytovalo více hluchých míst, na kterých se nic moc důležitého nedělo a která by v knize příliš nechyběla. 

Navíc musím přiznat, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se do knihy náležitě začetla. Částečně tomu tak bylo proto, že jsem si dlouho zvykala na pohádkové motivy, které se v knize objevují. Zpětně je ale považuji za jeden z největších kladů knihy. Vyprávění o fantastické říši totiž do příběhu nakonec skvěle zapadne a dodává celé knize další rozměr. Navíc myslím, že až budu jednou knihu číst podruhé, budou to právě pohádky z Miamasu, kde objevím spoustu přehlédnutých detailů.


Dlouho jsem se sžívala také s hlavní hrdinkou příběhu, sedmiletou Elsou. To se mi ale u knih, kde v roli hlavních hrdinů vystupují děti, stává poměrně často. Zvlášť, když jsou to děti „na svůj věk velmi vyspělé“. To jsou pak totiž takoví dětští a zároveň „nedětští“ hrdinové a já nikdy nevím, kam je zařadit. Elsa je ale jedna z mála takových postav, co pro mě působily uvěřitelně. A i když jsem měla občas chuť vlepit jí pohlavek, nakonec jsem si na ni zvykla a držela jsem jí při jejím putování palce. 

Také ostatní postavy v knize působily velmi uvěřitelně. Backman opět nezapomněl čtenářům připomenout, že první dojem leckdy klame a my bychom neměli nikoho soudit, dokud nezjistíme, co za jeho chováním stojí. Na Backmanových románech mám ráda to, že ve své knize nemá žádné postavy, které by pouze plnily funkci posouvačů děje. Každý charakter má v knize své místo, každý má svůj vlastní příběh. 

Když jsem knihu Babička pozdravuje a omlouvá se dočetla, dala jsem jí tři hvězdičky. Zdálo se mi to tak spravedlivé – Muž jménem Ove, kterého jsem hodnotila čtyřmi hvězdičkami, se mi na první přečtení líbil přeci jen o něco víc a navíc jsem se do příběhu dlouho neodkázala tak docela ponořit. Některé věci se ale člověku plně vybaví až zpětně. 

Když jsem začínala psát tuhle recenzi, postupně se mi vybavovaly jednotlivé pasáže z knihy a já si uvědomila, že příběh si přeci jen zaslouží lepší hodnocení. Kvůli tomu, jak věrohodně dokáže Backman zachytit emoce. Smutek a ztrátu, ale i radost a naději. Kvůli tomu, jak ohromně lidská a opravdová ta kniha byla. Babička pozdravuje a omlouvá se je sice v mnoha aspektech jiná než Ove, rozhodně ale není horší. A já jsem ráda, že ji mohu mít v knihovně.

    
Název: Babička pozdravuje a omlouvá se (Min mormor hälsar och säger förlat)
Autor: Fredrik Backman
Překlad: Jitka Herčíková
Počet stran: 450
Rok vydání: 2015
Vydal: Host

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

16 komentářů:

  1. Nadherna recenze! Presne takhle jsem to citila. Ale nedokazala jsem to popsat:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Já jen doufám, že se u nás brzy objeví další Backmanova kniha :)

      Vymazat
  2. Já jsem si Oveho zamilovala. Pravda, trochu mi to trvalo, ale pak to přišlo. :)
    Tak jsem na babičku moc zvědavá. Moc hezká recenze! ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkná recenze :) Babička vypadá jako velká sympaťačka, už se těším, až si ji přečtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Babička rozhodně sympaťačka je! ;) Snad se Ti zalíbí :)

      Vymazat
  4. Tuhle knížku bych si vážně moc chtěla přečíst, i když nejdřív bych se chtěla vrhnout na autorovu první knihu, tedy Muž jménem Ove. Domnívám se, že by mě to mohlo bavit, tak doufám, že nezklame. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obě knihy rozhodně stojí za přečtení! :) Snad Ti sednou :)

      Vymazat
  5. Krásne si to napísala. Na babičku sa velmi teším, ale kedy sa k nej dostanem... Ani srnka netuší :) A tiež sa mi stává, že si pri písaní recenzie lepšie uvedomím kvality knihy, ktorú som čítala. Ono je vlastne to recenzovanie úplne skvelá vec:) a som rada, že sa to nestáva len mne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Recenzování je skvělé :) Navíc mám dojem, že si knížky, které zrecenzuji, pamatuji o dost lépe. Tak snad se Ti k babičce někdy podaří prokousat - myslím, že by se Ti mohla líbit :)

      Vymazat
  6. Chci chci chci, po Tvé recenzi ještě více, Ove mě dostal nehorázně, je mi jasné, že tohle bude jiné, ale přesně něco takového potřebuji! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tuhle knihu už mám dlouho na svém seznamu přání! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se Ti k ní podaří dostat co nejdříve ;)

      Vymazat
  8. Zrovna čtu, jsem teprve na začátku, ale zatím nadšená! :) Od autora se mi strašně líbil už Ove, tak jsem zvědavá.
    P.S.: Máš nádherně uspořádanou recenzi a ty fotky? Kráááása :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se Ti kniha líbí, snad se líbila až do konce!! :)

      A děkuji za pochvalu! :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)