Když se podívám, kolik knih jsem byla před pár lety schopná za rok přečíst, nestačím se divit. Nemám ani ponětí, kde jsem na tolik knížek brala čas. Poslední dobou to totiž u mě jde se čtením od desíti k pěti – posuďte sami. Plánovaný počet přečtených knih pro rok 2015 jsem oproti roku předešlému snížila na polovinu, a přesto se často opožďuji oproti plánu. Hrůza, ale co se dá dělat.
Nevím, v čem to vězí, ale čím jsem starší, tím pomaleji čtu, Zatímco dříve pro mě nebyl problém přečíst čtyřsetstránkovou knihu za jediné odpoledne, dnes je to záležitost nejméně na týden. Možná je to tím, že po všech těch odborných studiích, co musím přelouskat během semestru, mé oči odmítají číst cokoli dalšího…ale to je rozhodně neomlouvá.
Pod tímhle podivným názvem se skrývá schopnost číst více knih najednou. Zatímco před pár lety pro mě nebyl problém rozečíst třeba tři knihy naráz a střídavě je dočítat, v posledním roce mi to zkrátka nejde. Ani trochu. I když náhodou rozečtu knihy dvě, stejně nejsem schopná číst je na střídačku a nakonec skončím u toho, že v jedné z nich se nepohnu přes první kapitolu, dokud druhou nedočtu.
3. Schopnost bezpodmínečně se nadchnout
Ze všech ztracených superschopností mě tahle mrzí nejvíce. Zdá se mi, že čím více knih mám za sebou, tím jsem kritičtější a tím těžší je pro mě propadnout při čtení knih do onoho bezpodmínečného nadšení, které pro mě bylo dříve obvyklé. Nejen že si daleko více všímám typografických chyb, ale daleko více si všímám například i příběhových nepřesností. I přes to všechno se ale jednou za čas najde kniha, která mě naprosto dostane – a jsem za to moc ráda.
4. Všedočítání
Mívala jsem takové soukromé pravidlo – dočíst vše, co rozečtu. Bez ohledu na to, jestli mě kniha baví nebo ne, chtěla jsem jí dát šanci až do konce. A netýkalo se to jen knih jako takových, ale i sérií. Dočítání sérií jsem vzdala jako první. V jeden moment totiž těch zajímavě znějících trilogií a vícelogií vycházelo tolik, že zkrátka nebylo v mých silách číst pokračování všech. Navíc zdaleka ne každý začátek série mě zaujal natolik, abych se chtěla k příběhu vracet v dalších X dílech.
(To bylo hluboký! No ne?)
Dočítání jednotlivých knih mi vydrželo podstatně déle, ale i tady jednou nastal bod zlomu. Přiznám se, že si nevzpomínám, u které knihy to bylo. O to lépe si ale pamatuji ten pocit bezmoci, když jsem každý den sledovala neubývající stránky. A tak jsem se vzdala. A nebylo to naposledy. Myslím ale, že tato „superschopnost“ mi nijak zvlášť nechybí – přeci jen knih, které si chci přečíst, je celá řada, a nemá proto smysl zbytečně se trápit s takovou, která mi nesedla.
5. Kritizování bez složitostí
Tenhle bod může působit vzhledem k bodu 3 poněkud nepatřičně. Věřte ale, že tyto dva body spolu poměrně výrazně souvisí. Stejně jako jsem ztratila schopnost bezpodmínečně se nadchnout, nedokážu už ani knihu zkritizovat prostě proto, že mě nebavila. Vždy se snažím přijít na to proč – a občas se do analyzování vlastních dojmů zahrabu až zbytečně hluboko. Na druhé straně je ale pravda, že už jsem schopná příčiny své nespokojenosti rozpoznávat daleko lépe než dřív a když to takhle půjde dál, třeba se jednou k přehnanému analyzování ani nebudu muset uchylovat.
Jaké jsou vaše čtenářské superschopnosti?
A už jste o nějaké stačili přijít? :)
Mám to naprosto stejně, i když tajně doufám, že se mi mé schopnosti vrátí. U mě je také problém, že potřebuju být naprosto v klidu, když čtu. Bez myšlenek na to, že zítra píšu osm písemek a mám úkoly a podobně a takových chvil je opravdu pomálu. Snad se nám to časem oběma zlepší :)
OdpovědětVymazatTak to já bohužel zvládám číst i když vím, že druhý den mám zkoušku a absolutně nestíhám :D Občas by se mi trocha sebeovládání hodila!
VymazatTaky jsem na tom do jisté míry podobně. Nedočítání knih, pokud nejsou moc dobré, tedy považuju za kladný návyk (tolik dobrých knih, které stojí za pozornost!). A taky toho čtu méně - a ano, čtení spousty věcí do školy, odborných článků a jejich abstraktů na to má stoprocentně vliv, nezbývá čas ani síla...
OdpovědětVymazatNadchnu se do knihy taky míň často, než bylo obvyklé, ale pořád si dokážu dobrou knihu hodně užít, takže jsem vlastně spokojená :)
Jo, škoda, že se odborné články nepočítají :D A dokázat si příběh užít je na čtení to nejdůležitější :)
VymazatJa to mám skôr naopak. Čím som staršia, tým viac čítam. Viac cestujem a na cestách sa číta najlepšie, v MHD, aute za našimi (výhoda, kým ešte nemám vodičák a tak iba sedím), v lietadle a na letisku... A rozčítaných kníh mám toľko, že už ani sama neviem koľko, poď desať som už dávno nebola. Striedam ich podľa nálady, situácie ... Stále sa dokážem pre knihu nadchnúť ako malé decko :D Nedočítala som asi len dve knihy, ale je pravda, že čím som staršia, tým dôkladnejšie si knihy vyberám a väčšinou viem odhadnúť, či ma kniha bude baviť alebo nemá zmysel sa s ňou trápiť.
OdpovědětVymazatPáni, přes deset rozečtených knih? Já jich dokázala nejvíce rozečíst tak 3 :D Klobouk dolů!
VymazatJe smutné, že sa také veci stávajú,ale možno sa to onedlho zmení :) Mňa napríklad štve, že teraz viem knihu v kľude odložiť a nikdy ju nedočítať... ale neviem sa proste prinútiť prečítať ju, tak ako to bývavalo.
OdpovědětVymazatJo, také se mi občas stane, že nějakou knihu při čtení prostě odsunu a už se k ní nevrátím. A někdy mám dojem, že to dělám i u knih, u kterých je to docela škoda. Ale co naplat :)
VymazatSuperschopnost rychlýho čtení ztrácím taky! Asi má člověk fakt tu hlavu zatíženou mnohem víc starostma než dřív a tak tam ty kouzelný příběhy už nelezou tak snadno... Čtení více knih jsem odjakživa nesnášela a byť jsem se snažila přesvědčit samu sebe o tom, že čtení více knih najednou je fajn, prostě to nedokážu.ˇAle tak, čteme hlavně pro potěšení a to nám zůstává :)
OdpovědětVymazatTo je fakt :) Navíc mám skoro pocit, že co čtu jen jednu knihu najednou, daleko více si příběh užiju a daleko více se do něj dokážu ponořit, než když jsem přebíhala z jednoho do druhého. Ale i to mělo své kouzlo ... :)
VymazatMám to úplně stejně plus ještě navíc se mi k tomu přidalo to, že absolutně nesnesu číst tlusté velké bichle, které mají víc než 350-400 stránek protože ze svých zkušeností za prvý vím že to budu číst minimálně týden a za druhý vím, že minimálně čtvrtina knihy mi bude připadat zbytečná, nezajímavá. Mám pocit, že čím jsem starší, tím si víc kladu nároky na knihy.
OdpovědětVymazatTak tohle mám naopak - tlusté knihy miluju, ale trochu mi vadí jejich obtížná přenositelnost. I když je fakt, že už jsem dlouho žádnou knihu co by měla přes 400 stran nečetla. Nejspíš trochu lenivím. :D
VymazatTaky mám pocit, že mě jen málokterá kniha nadchne a já se od ní nemůžu odtrhnout, zatímco dříve jsem hltala snad všechno :-D Ale asi to fakt souvisí s tím, že čím více mám načteno, tak tím jsem náročnější a kritičtější :-) A taky už nedočítám knihy, které mě nebaví, ale trvalo dlouho než jsem se to naučila, vždycky jsem měla pocit, že se ta kniha třeba zlepší a že třeba o něco přijdu :-D Ale teď zastávám názor, že život je krátký a nebudu marnit čas mizernou literaturou :-D
OdpovědětVymazatJojo, taky jsem měla pocit, že třeba když chvíli počkám, nakonec příběhu propadnu. Zvlášť u knih, na které jsem předtím četla samé nadšené ohlasy. :D
VymazatJá jsem pořád ještě ve fázi, kdy knihy i série dočítám, i když ty série se značným zpožděním. Zatímco dřív jsem zhltla celou na počkání nebo četla nový díl hned, jak vyšel, teď si dávám načas. Na druhou stranu si ale pečlivěji vybírám, jakou sérii rozečtu, aby to pro mě mělo smysl. Knihy, co jsem rozečetla už dřív plánuju dočíst, ale u těch nových mnohem víc zvažuju.
OdpovědětVymazatTaky mě poslední dobou dokáže nadchnout jen máloco. Když narazím na knížku, která se mi vážně líbí a je pro mě pětihvězdičková, skoro slavím. Souhlasím s tím, že čím víc toho přečteš, tím těžší je uspokojit tvůj vkus. I když z nějakého důvodu mám pocit, že vychází strašně moc mizerných knih, a ty dobré aby člověk hledal lupou.
Jo, ono je fakt, že toho vychází tolik, že najít v tom mn ožství tu knihu na míru je prostě čím dál tím složitější. Ale třeba si postupem času vypracuju své čtenářské instinkty tak, že to nadšení bude zase častější :)
VymazatNikdy mě nenapadlo, že čtenář má nějaké superchopnosti a že je s věkem ztrácí. Ale máš pravdu, ani u mě už to čtení není co bývalo.:))
OdpovědětVymazatNezbývá než doufat, že ony schopnosti nejen ubývají, ale i nějaké přibývají ;)
Vymazat