Kniha Plavat se žraloky mi dlouho bez povšimnutí ležela v knihovně. Kdysi jsem si ji koupila v levných knihách. Byl to jeden z těch nepromyšlených, impulzivních nákupů, motivovaný spíše cenou a zajímavým názvem než nějakým velkým zájmem o knihu samou. Znovu jsem na ni narazila až teď, při přerovnávání poliček v knihovně. A rovnou jsem se do ní pustila.
Claire je teprve čtrnáct let, když její matce diagnostikují rakovinu. Hrozba ztráty matky tak přijde o mnoho dříve, než je Claire připravená. Náhlé pocity smutku a beznaděje se snaží řešit všelijak a dělá vše proto, aby před se před nimi ukryla. Nemoc se ale odsunout nedá a maminka chřadne čím dál tím víc.
Téma bolesti a ztráty je v současné literatuře popisováno poměrně často. A není divu. Jedná se o něco, s čím se v průběhu života setká každý. Navíc jsou to témata velmi silná a tudíž i čtenářsky atraktivní. Smutek a bolest jsou ale zároveň natolik komplexní emoce, že si na nich autoři často vylámou zuby. Popsat je tak, aby na čtenáře působily věrohodně a nešablonovitě, je totiž pěkně těžké. Claire Smithové se to ale podařilo – nejspíš hlavně proto, že při jejich líčení vycházela z vlastní zkušenosti.
Claire byla ve své knize obdivuhodně upřímná. Většina knih vypráví o mimořádně silných hlavních hrdinech, kteří dokáží i přes velkou bolest zachovat chladnou hlavu a vždy dělat ta správná rozhodnutí. Claire taková není. Chybuje. Rozhoduje se špatně. A pak si to vyčítá a chybuje znovu. Máte chuť křičet na ni, a přitom v hloubi duše víte, že byste dost možná v její situaci jednali podobně.
Plavat se žraloky není jen kniha o smutku. Je to zároveň příběh o pocitech viny a o izolaci. Příběh o tom, že hledat sebe sama je bez pevné opory milující matky mnohem těžší. Příběh o lásce, a o tom, že i prostřednictvím vztahů si člověk může ubližovat. Kniha je velmi čtivá, rozhodně se ale nečte lehce. Obsahuje obrovské množství motivů, ze kterých vám bude těžko na duši.
Kniha je rozčleněna do částí odpovídajícím jednotlivým stádiům vyrovnávání se se ztrátou, jak je definovala Elizabeth Kübler-Rossová. Přiznám se, že to mi zpočátku trochu vadilo. Mám totiž dojem, že těchto pět stadií je v beletristické literatuře poslední dobou využíváno až příliš často a může vyvolávat mylnou domněnku, že prožívání bolesti a ztráty lze nacpat právě do těchto pěti škatulek.
Tak to ale není. Model je pouze přibližný, a každý může jednotlivými stadii procházet jinak. Dokonce můžete některá stadia zcela vynechat, jiná opakovat, procházet jimi v jiném než určeném pořadí. Můžete i procházet stadii, která v modelu ani nejsou. Bolest je individuální, jak si ostatně uvědomovala i sama Kübler-Rossová. Její model usnadňuje orientaci, nelze jej ale brát dogmaticky. Proto mě potěšilo, když se o této skutečnosti v knize ke konci zmínila i sama autorka. I tak bych ale nejspíš toto členění osobně vynechala.
Co mi při čtení tak úplně nesedlo, byly některé části popisující Claiřin osobní život, například rozebírání vztahů na střední škole, ale i postoj k mužům v dospělosti. Stejně tak mě úplně nezaujala pasáž týkající se práce asistentky v módním magazínu. Tyto části nemohu s klidným svědomím uvést jako čistokrevnou výtku – přeci jen to byly kapitoly, které měly v knize jasný smysl. Vyjadřovaly reakci na bolest ze ztráty matky a navíc se zcela neoddělitelně týkaly Claiřina života. I tak mě ale bavily výrazně méně než zbytek knihy.
Kniha Plavat se žraloky je mezi knihami o ztrátě výjimečná svou upřímností. Autorka si nic nepřikrášluje a čtenář se tak může do hlavní postavy výborně vžít. Negativem je zjednodušující dělení kapitol a některé méně záživné pasáže, které bych si uměla představit daleko stručnější. I tak ale mohu říct, že pokud hledáte knihu na téma vyrovnávání se se ztrátou, Plavat se žraloky je velmi dobrá volba.
Název: Plavat se žraloky
Autor: Claire Bidwell-Smithová
Překlad: Daniela Klečková
Počet stran: 316
Rok vydání: 2014
Vydalo: nakladatelství Fortuna Libri
Nikdy sama sebe nepřestanu udivovat. Pamatuji si, že jsem tenkrát, když kniha byla v LK k mání, kolem ní pořád kroužila, ale bůhví proč jsem nabyla domnění, že je úplně o něčem jiném, než tady teď popisuješ, a proto jsem si ji nakonec nekoupila...
OdpovědětVymazatNo, chybami se člověk učí, třeba na ní někdy narazím v knihovně, zní to totiž docela zajímavě :)
Krásná recenze (jako vždy), měj se :)
Děkuju! :) Tak snad na knihu natrefíš ;) A to se mi stává často, že v LK něco přecházím a až když už tam kniha dávno není, zjistím, že bych si ji vlastně docela ráda přečetla. A je fakt, že podle obálky bych nejspíš Plavat se žraloky také přiřadila k jinému žánru.
VymazatSkvělá recenze, zvlášť oceňuju tu přidanou hodnotu v dovysvětlení psychologického aspektu, k tomu bych se jinak asi nedostala :)
OdpovědětVymazatDěkuju! :) A jsem ráda, že se "psychologická vložka" líbila - trochu jsem váhala, jestli ji mám do recenze zařadit, ale ona je to vážně věc, která mě začínala trochu rozčilovat, tak jsem si řekla, že to tam prostě dám :D
VymazatJá jsem tuhle knížku kdysi měla k recenzi od Fortuna Libri a strašně mě zklamala a byla to jedna z mála knížek, kterou jsem v článku dost zkritizovala. Jenže jsem si nemohla pomoct. Určitě je pěkné, že je kniha autentická a tak, o to víc, že je to v podstatě autobiografie, ale neoslovila mě. I když bych se taky v prožívání ztráty točila v bludných kruzích, byly by naprosto odlišné od způsobu života Claire. :)
OdpovědětVymazatOn člověk podle mě nikdy nemůže úplně přesně odhadnout, jak bude v takové situaci reagovat, ale rozumím - taky mám pocit, že bych podobnou situaci řešila úplně jinak. I když těžko říct, jestli efektivněji.
VymazatKaždopádně úplně chápu, proč se ti kniha nelíbila - taky jsem měla momenty, kdy to nebyl úplně můj šálek kávy. Ale zaujala mě právě ta autenticita, protože myslím, že vylíčit svou reakci na ztrátu a nevynechat u toho ty "ošklivé" části je dost obdivuhodný a odvážný počin.
O téhle knížce slyším teda prvně, ale vypadá zajímavě... nedávno se něco takového přihodilo mé známé a není to nic pěkného :/ Tuhle knížku ale radši vynechám, nevím, jak bych to zvládala :)
OdpovědětVymazatJo, je to dost náročné čtení :) A známé přeji hodně sil.
VymazatZní to jako hodně zajímavá kniha.:)
OdpovědětVymazatUrčitě je! :)
VymazatTo zní tak krásně :) Škoda, že do LK nechodím :( Ale asi budu muset začít. Zatím píšeš asi nejlepší recenze, co jsem kdy četla.
OdpovědětVymazatMoc děkuju za pochvalu! A LK určitě stojí za návštěvu - dají se tam sehnat i opravdové poklady! :)
VymazatMam ji doma uz asi rok a az po tvym rozebrani mam poradne chut si ji precist :)
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda, že jsem tě nalákala :) Snad se ti knížka bude líbit ;)
VymazatPěkná recenze :) Knihu vůbec nezná, ale určitě bych si j ipro zajímavost zakoupila :)
OdpovědětVymazatKaty
Rozhodně stojí za zkoušku! :)
Vymazat