
Vybrat knihu do druhého dílu tohoto
projektu byla pořádná fuška. Převážná většina knih, jejichž
význam mi zůstal skryt, pocházela z naší městské knihovny.
Nejprve jsem proto měla v plánu psát o učebnici chemie, protože
jestli je na světě věda, kterou nepobírám, pak je to právě
ona. Pak ale můj zrak padl na Sekyru od Ludvíka Vaculíka a bylo
jasno.
Vždy jsem považovala za otázku své
osobní cti přečíst všechny knihy z povinné četby. Když se
tedy v kvintě (prvák) objevila na seznamu Sekyra, neváhala jsem.
Na první pohled vypadala neškodně a její rozsah necelých 170
stran sliboval, že zúčtování bude rychlé a bezbolestné. Mýlila
jsem se. Už od první kapitoly mi bylo jasné, že tímhle se hned
tak neprokoušu. Dějové linie se střídaly pomalu uprostřed
odstavců a sledovat myšlenkové pochody vypravěče mě stálo
veškeré síly. Pamatuji si, že některé stránky jsem četla
dokonce třikrát ve snaze dopídit se jejich významu. Knihu jsem
dočetla, ale víckrát už se k ní nevrátím a její pointa mi
zůstane záhadou.
Myanmar
Knih, které nechápu, není příliš
mnoho. Většinou si vybírám takové, které mi něco říkají,
takže tento problém nemusím řešit. Jedna kniha, kterou jsem ale
nepochopila skoro vůbec, by se u mě v knihovničce našla. Je to
Silmarillion od J.R.R. Tolkiena. Kniha, která vypráví o stvoření
a mytologii Středozemě. Na jednu stranu je obdivuhodné, že
Tolkien dokázal vymyslet historii celého fiktivního světa, ale
aby se člověk touto knihou prokousal, musí být opravdu zarytý
fanoušek. Četbu ztěžuje hlavně velké množství postav, které
mají všechny dost zvláštní jména, a také nejasný děj.
Tolkiena mám sice ráda, ale myslím, že Silmarillion je jedna z
jeho knih, kterou asi nikdy nepochopím, a nejspíš se o to ani
nebudu pokoušet.
eM.




od Tolkiena jsem zkoušela Pána prstenů a vůbec mě to nechytlo...
OdpovědětVymazatToho jsem zkoušela taky a byl rozhodně lepší, i když jsem zatím přečetla jenom první díl. Ale rozhodně to taky není jednoduché čtení:)
Vymazat