Narodit se znovu

Někdo nedá dopustit na vlkodlaky, jiný na upíry, ale moje nejoblíbenější téma ve fantasy knihách bylo vždycky cestování časem. Snad je to tím, že na rozdíl od srsti a ostrých tesáků, možnost podívat se do minulosti i budoucnosti bych chtěla mít taky. Takže když se na trhu objeví kniha s tímhle tématem, má okamžitě mou plnou pozornost. A o knize Prvních patnáct životů Harryho Augusta to platí taky – i když to není úplně typická zástupkyně časocestovacích příběhů.

Harry August prožívá na první pohled docela obyčejný život. A pak zemře, a prožívá jej znovu. Kniha přichází s myšlenkou reinkarnace, ovšem s jednou zásadní obměnou – vědomí člověka se v ní po smrti nepřesouvá do jiné lidské bytosti, zkrátka si zopakuje proces svého narození. Cestování v čase tedy možné není, i tak si ale mohou lidé s touto schopností navzájem posílat zprávy i napříč dějinami. A jeden ze vzkazů je obzvlášť znepokojivý - konec světa nastává čím dál tím rychleji. Dá se tomu nějak zabránit?

Poetické putování s Vlaštovčím mužem

Už když kniha Anna a Vlaštovčí muž vyšla, měla jsem tušení, že tenhle příběh bych si rozhodně neměla nechat ujít. Patří totiž k žánru, který bych charakterizovala jako „Pohádky (i) pro dospělé“. Jedná se o knihy s dětskými hrdiny, které jsou sice původně určené zejména dětskému publiku, ale díky tématům, jimiž se zabývají, si v nich mohou s klidem číst i dospělí. Zejména ti, kteří kdesi hluboko uvnitř stále zůstali tak trochu dětmi.

Annino dětství by se dalo bez problémů označit jako šťastné. Vyrůstá s tatínkem, profesorem krakovské univerzity, a díky jeho výchově má nejen možnost poznat celou řadu zajímavých lidí, ale i naučit se hovořit plynule hned několika jazyky. Jednou ale tatínek odejde do práce, a už se nevrátí – píše se rok 1939 on je spolu s dalšími profesory zatčen gestapem. Anna tak zcela nečekaně ztrácí veškeré zázemí. Kvůli jejímu židovskému původu se k ní totiž nehlásí ani žádný z tatínkových přátel. Když už to vypadá, že si bude muset ve světě poradit dočista sama, setkává se s Vlaštovčím mužem, a vydává se s ním na cestu po světě, kde není po bezpečí, na které byla zvyklá, ani památky. 

Co nového #1

Rubrika Co nového je na blogu nová, a nejspíš se v ní články budou objevovat spíše sporadicky. Nejsem totiž žádný velký fanoušek takzvaných unboxingů – sice si je ráda prohlédnu, ale sama u většiny nových knih nevím, co bych k nim chtěla napsat, a kvalita mých fotografií není tak velká, abych je mohla publikovat jen tak, samostatně. Tentokrát se mi ale na stole sešla hromádka knih, kde jsem u každé z nich měla pocit, že bych o ní s vámi chtěla alespoň krátce mluvit. A tak tenhle článek nakonec přeci jen vznikl. 

Možná je na tomhle blogu poslední svého druhu, ale kdo ví.

Může být Pokoj celým světem?

Lidé uvěznění proti své vůli. Čas od času obdobný případ proběhne médii, a věřím, že vám nedá příliš práce si na některý z nich vzpomenout. Jedná se o situaci, do které by se nechtěl dostat snad nikdo, o to více fascinující je setkávat se s ní ve světě fikce. I proto se knih a filmů na podobné téma neobjevuje málo – příkladem budiž nedávno recenzovaný Sběratel. Číst pořád dokola o tomtéž může být ale časem nuda, a proto je důležité, aby každá kniha k tématu přispěla něčím novým, čtenářsky zajímavým. Podařilo se to knize Pokoj? 

Jackovi je pět let. Nemá rád zelené fazolky, ale špagety si dá s chutí. Taky ho baví koukat na televizi a hrát si s Mami. Občas si zacvičí, občas čtou, nebo si jen tak povídají. V devět hodin se ale musí Jack schovat do skříně a co nejrychleji usnout. To totiž za Mami chodí Čert. Čert, který je oba drží v Pokoji a nechce je pustit ven. 

Minirecenze #6

O prázdninách je spousta času na čtení, ale když je venku krásně, málokdy se mi chce sedět u počítače a psát recenze. I tak se mi ale opět nahromadilo několik zajímavých knih, o které bych se s vámi ráda podělila. V dnešních Minirecenzích se dozvíte, jak se povedl druhý díl sci-fi série od české autorky, jestli jsem se nechala zlákat krysařovou píšťalou, zda pro mě kniha Nebe nemá dno byla i nebem čtenářským, zda jsem odhalila krásu v Kaligrafii snů a nebo jak přede mnou obstál Miniaturista.