Proč mám ráda vypůjčené knihy

Mám moc ráda nakupování knih. Jakkoli, kdekoli. Máloco se vyrovná pocitu, když držím v rukou nejnovější přírůstek do knihovny, a vím, že až budu chtít, můžu se vydat na cestu dosud neprobádanými stránkami. Poslední dobou si ale stejně jako nakupování knih užívám i jejich půjčování – protože půjčit si knihu, to je tak trochu jako nahlédnout do cizí truhličky s pokladem. U vypůjčené knihy tak nedostávám jen jeden příběh, ale dva. A kupu výhod k tomu. 


Výsledek obrázku pro borrowing books


1. O pokladech mezi stránkami

Ve vypůjčených knihách často nacházím zapomenuté poklady. Ať už v těch od kamarádů, nebo v knihách z knihovny. Jízdenky na vlak, vstupenky na výstavu, lístky do kina, účtenky. Někdy i papírek s poznámkami, ať už ke knize samotné, nebo třeba ke zkoušce z hydrogeologie. Malé útržky cizích životů, které mě často inspirují k tomu, abych se vydala po stopách předchozího čtenáře. Díky účtence schované v knihovním výtisku Vzpoury deprivantů jsem objevila skvělé brněnské cukrářství/kavárnu Bukovský, lístek v knize půjčené od kamarádky mi zase vnukl nápad navštívit divadelní představení Bůh masakru (oboje doporučuji!). Z vyhledávání podobných útržků se pro mě stal takový malý sport – a jestli chcete, můžete se k téhle malé hře připojit. 

2. O věcech zvýrazněných

Vím, psát do knih by se nemělo. Sama to nedělám, a občas mám tendenci si vlastní knížky až úzkostlivě střežit. Přesto mě poznámky ve vypůjčených knihách vždycky potěší. Podtržené věty nebo myšlenky zapsané tužkou na okraj stránky mi sdělují nejen to, že kniha byla čtena, ale i to jak byla čtena. Vidět větu která předchozího čtenáře oslovila natolik, že si ji chtěl vyznačit, mě vždycky přivede k zamyšlení proč zrovna tahle věta. Daný úsek pak čtu zvlášť pozorně, a připadá mi, jako by se k tradičnímu dialogu čtenář-kniha přidal ještě dialog čtenář1-čtenář2. Je to skoro jako dostat zašifrovanou zprávu, a zašifrované zprávy mě vždycky bavily.



3. O mezilidských vztazích

Tenhle odstavec je speciálně o půjčování knih přímo od jiných čtenářů. Ať už se k vám kniha dostane od kamaráda, lásky-vašeho-života nebo od člena rodiny, vždycky je v tom kromě sdílení příběhu ještě něco navíc. V půjčování knih je často přítomna velká míra důvěrnosti – když s vámi někdo sdílí příběh, který ho oslovil, sdílí s vámi i kus sebe. Neznamená to, že musíte být z knihy stejně nadšení jako předchozí majitel, rozhodně se tu ale otevírá prostor pro spoustu zajímavých rozhovorů. Nejen o příběhu, ale i o tom, co si z něj kdo odnáší. Myslím, že právě tenhle druh rozhovorů často pomáhá k tomu, aby si byli lidé ještě o trochu blíž. A to také stojí za to. 

4. O kouzle dočasného

Půjčené knihy mají jednu kouzelnou vlastnost – zmizí. To by se jen těžko dalo považovat za klad, mohlo by se zdát, ale dovoluji si nesouhlasit. Vědomí, že až příběh dočtu, hned tak se k němu nevrátím, mě dost často donutí vnímat ho intenzivněji. Navíc mám pocit, že knihu, kterou jsem neplatila, čtu daleko otevřeněji a upřímněji. U koupených knih u mě totiž v určité míře funguje kognitivní disonance – konkrétně jakási snaha “aby se mi to líbilo, když už jsem za to zaplatila ty peníze”. To u půjčené knihy nemám, a svým způsobem je to osvobozující. A kdybych zjistila, že příběh prostě potřebuju mít po ruce už napořád, vě většině případů tak jako tak není problém si jej dokoupit.

A co vy a půjčování knih? 

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

22 komentářů:

  1. Moc pěkný článek, naprosto s ním souhlasím. Pokladů posbíraných v knihách mám už plnou krabičku. :-)

    Adéla z tady-je-adelino.blogger.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se líbí :) A vidíš, sbírat je mě nenapadlo - většinou je i s knihou pošlu dál :)

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek, ale já se proste nezmenim... budu dal raději knihy kupovat :D je to pro mě lepší :) ale jinak máš pěkné názory a moc hezky píšeš :) Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však já si taky život úplně bez kupování knížek neuím představit :)

      A moc děkuju za milý komentář!

      Vymazat
  3. To je tak hezky napsáno! Já sama jsem toho v knihách moc nenašla, ale je pravda, že občas v knihách z knihovny něco schválně nechávám - většinou účtenky nebo jízdenky :D Nicméně se obávám, že to knihovnice vyhazují.
    Moc ráda knihy půjčuji, mám pokaždé radost, když se s dotyčnou osobou shodneme na tom, že se nám to oběma líbilo. Mí literární kamarádi mi v knihách nic nenechávají, asi jim budu muset naznačit, že by mi tam nějakou milou památku zanechat mohli - nemyslím tím nějakou skvrnu od jídla či bankovku, ale třeba takový čtyřlístek nebo maceška by potěšily :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. (ona i ta bankovka by nepochybně potěšila! :D :) )

      A ano, společná záliba ve stejné knize je moc fajn, člověk se alespoň má s kým podělit o nadšení :)

      Děkuju za krásný komentář, a přeju, ať se podaří zanechávání památek naznačit dost jasně! :)

      Vymazat
  4. Ja jsme si driv hodne pujcovala knihy, no po porizeni psu uz to radsi neriskuji. Aneb vracet do knihovny knihu "Pes to chápe jinak" se slovy "můj pes to proste pochopil jinak" a s tim, ze kniha je z pulky sezrana :D - pochopitelne jsme ji uhradila.
    Ale strasne rada knihy pujcuji. Zajima me prave co tam lidi nechaji, jak se jim knizka libila a tak. Ted jsme si zapsala knihy na databaziknih a muzou se tka znami podivat co mam z aknizky. Krom vyjimek jim je moc rada pujcim :) Jen to chce jeste exlibris a na konec knihy natisknout prosbu o vraceni.

    Kniga http://blog.knigy.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že vtip "Pes mi sežral domácí úkol" je založený na docela reálných základech - mně kdysi náš labrador zblajznul půlku sešitu z biologie :)

      A půjčování knih mám taky moc ráda - jsem ráda, když se ten příběh čte, a fakt je, že většina knížek mi od přečtení jen nečinně leží na poličce, což je škoda :)

      Vymazat
  5. Krásny článok :)!
    Kedysi som navštevovala knižnicu veľmi často. Neustále som si požičiavala veľkú kopu kníh, ktorú som nikdy nestíhala prečítať celú a zakaždým som bojovala s tým, že som tam šla iba vrátiť knihy, nuž a domov som sa vrátila s ďalšími :D. Milovala som to... Tú vôňu a istý odkaz, ktorý nesú. Teraz žiaľ nemám čas popri vlastných knihách čítať knihy ešte aj z knižnice, a kedže si tvorím zbierku a knihy, ktoré sa mi páčia mám potrebu vlastniť... Je to mierne komplikovanejšie :D. Ale ďakujem ti, pretože si mi úplne pripomenula, aké skvelé to bolo :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, také jsem si vždycky půjčovala více knížek než jsem zvládla číst. A daří se mi to i teď, bohužel je to často spojeno i s pozdním vracením a pokutami :D A co se týče vlastnění, dost často mám tendenci si knížky půjčené z knihovny pak sama dokupovat - přeci jen je fajn pocit mít je po ruce kdykoli, kdy budu chtít, a nebýt odkázána na výpůjční řád :)

      Vymazat
  6. Krásně napsáno. Ani nevím, kdy jsem naposledy měla půjčenou knihu, nejspíš už to bude déle než rok :) jinak spíš mám vlastní zásoby, ale občas si knihu od kamarádů nechám doporučit a půjčím si ji. To, co člověk čte a doporučí o něm taky dost vypovídá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasné, vlastní zásoby mají přednost :) A souhlas, knihy půjčené od kamarádů mají většinou přidanou hodnotu. Navíc je zajímavé sledovat i to, u kterých knížek kamarády napadne, že by se mi mohly líbit (většinou se navíc trefují! :) )

      Vymazat
  7. Není to zrovna dlouho, co jsme s kamarádkou otázky půjčených a koupených knih řešily! :) Ona si knížky hlavně půjčuje, já osobně si je v současné době spíše kupuji. Jak jsem říkala jí, asi se snažím si vynahradit tu dobu, kdy jsem si knížku kupovat nemohla a jen jsem si je půjčovala. I když tedy proti půjčování nic nemám, jen jak jsem na kolejích, tak mi k tomu místní knihovny nevyhovují tolik jako knihovny u mě doma, jop. Každopádně povinnou četbu si půjčuji pořád a musím říct, že když tam najdu poznámky od předchozích čtenářů, tak jsem vždycky nadšená, protože si kolikrát všimnou věcí, kterých bych si nevšimla, a pro diskuze do školy se mi tohle pak hodí. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi jasné, že kupování knížek je taky boží - a nejsem bez viny, myslím, že moje hromadění knižních pokladů je občas až přehnané :) Co se týče poznámek v odborné literatuře - mám to dost stejně, ale občas se přistihnu, že (zvlášť v časovém tlaku) věnuju pozornost pasážím co si někdo zatrhal a míň vnímám text jako celek :D

      Vymazat
  8. Díky tobě si začnu opět půjčovat knihy, super článek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju, to mám radost! :) Tak ať máš při vypůjčování šťastnou ruku :)

      Vymazat
  9. Úplně souhlasím! Tedy aspoň pokud jde o beletrii... naopak jsem alergická na to, když si půjčím v knihovně něco odborného a půlka vět je podtrhaných (úplně to odvádí od toho, co si z toho textu potřebuju odnést zrovna já...), ale to je jiná kategorie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky mám občas tendenci se u podtrhaných odborných knížek zaměřovat na podtrthané, i když mě by se víc hodilo zvýraznit úplně něco jiného :) Ale někdy tak taky narazím na pasáž, kterou bych jinak asi přešla bez povšimnutí, a přitom při hlubším zamyšlení obsahuje i důležitou informaci! :)

      Vymazat
  10. Určitě povedený článek, ale nerada si půjčuji knihy. Mám ráda knihy své a proto nechodím ani do knihovny :D ůjčím si pouze ty knihy, které vím, že nestojí tolik za koupi nebo di to alespoň myslím. Pokud se zmýlím, kupuji :D
    Nicméně třeba z půjčených knih v knihovně mám lehce hrůzu, protože většinou jsou špinavé od ostatních a nechci ani přemýšlet od čeho :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že na knihovních kouscích občas jsou skvrny které by se daly označit za krajně podezřelé :D A já knihy, které si půjčím, následně dokupuju docela často - a fakt mě zabolí, když zjistím, že knížka už není k mání a další dotisk není v plánu! :D

      Vymazat
  11. Krásný článek, naprosto s tebou souhlasím! :) Dřív jsem měla potřebu mít všechny knížky svoje, nepůjčovat je a nepůjčovat si je, ale poslední dobou.. nejenže chodím hodně do knihovny, ale vykrádám knihovničku milého a přesně jak říkáš, je v tom takový třetí rozměr, prostě čtu příběhy, které on má rád a vlastně není špatné zjišťovat, co se na něm podepsalo a že je to hezký podpis. A taky už nemám takový problém s půjčováním knížek. :)

    Moc pěkný článek!

    OdpovědětVymazat
  12. Požičiavanie kníh je super, ja som si v poslednej dobe zvykla skôr knihy odporúčať a požičiavať priateľom, teší ma, keď im môžem požičať knihu, ktorá sa im potom páči :-)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram