O prázdninách je spousta času na čtení, ale když je venku krásně, málokdy se mi chce sedět u počítače a psát recenze. I tak se mi ale opět nahromadilo několik zajímavých knih, o které bych se s vámi ráda podělila. V dnešních Minirecenzích se dozvíte, jak se povedl druhý díl sci-fi série od české autorky, jestli jsem se nechala zlákat krysařovou píšťalou, zda pro mě kniha Nebe nemá dno byla i nebem čtenářským, zda jsem odhalila krásu v Kaligrafii snů a nebo jak přede mnou obstál Miniaturista.
Mycelium #2: Led pod kůží (4/5)
K rozečtení druhého dílu série Mycelium jsem se hrozně dlouho přemlouvala. První díl se mi líbil, ale četla jsem ho už před dost dlouhou dobou. Měla jsem obavy, že zjistím, že už se v příběhu absolutně neorientuji, a budu muset začít se sérií od začátku. Do děje jsem ale bez problémů vklouzla hned po prvních stranách, a opět se jednalo o moc příjemný čtenářský zážitek.
Na Myceliu mě baví intenzivní rozebírání postav. Jejich povahových rysů, motivů, rituálů. A také důkladná promyšlenost světa, ve kterém se vše odehrává – od politického uspořádání až po technologický pokrok. Děj kvůli tomu občas běží trochu pomaleji a věřím, že pro některé čtenáře mohou být popisné a psychologické pasáže trochu únavné, mě ale baví moc. A už teď se těším, až se k sérii prostřednictvím třetího dílu zase vrátím.
Krysař (4/5)
Tahle kniha je jedním z mých velkých středoškolských restů. Děj znám, viděla jsem muzikál a nejméně dva filmy příběhem inspirované, ale ke knize jako takové jsem se poprvé dostala až teď.
A nebylo to špatné. Kniha je výborně čtivá, silná, plná symbolů a náznaků. Jenže nám, lidem ujetým na bohatý vnitřní svět postav, tak trochu nenabízí bohatý vnitřní svět postav. Vzhledem k rozsahu se asi není čemu divit, ale stejně. Občas jsem měla pocit, že postavy jednají šíleně zkratkovitě, protože autor prostě neměl prostor rozpracovat jejich motivaci.
3,5*, ale dávám 4*, protože některé části byly prostě úžasné.
Nebe nemá dno (3/5)
Androniková mě kdysi dostala svým románem Zvuk slunečních hodin a od té doby jsem se nemohla dočkat, až se dostanu k další její knize. A Nebe nemá dno rozhodně nebylo krokem vedle. Stále se zde objevuje autorčin úžasně sugestivní způsob vyprávění, který čtenáře vcucne hned během prvních několika stran. Prvních pár stránek na mě bylo tak silné kafe, že jsem si mezi nimi a zbytkem knihy potřebovala udělat týdenní pauzu.
V porovnání se Zvukem slunečních hodin mě ale Nebe nemá dno přeci jen bavilo o něco méně. Téma je sice opravdu silné a popisy života v pralese byly velmi poutavé, na druhé straně bylo ale jak prostředí, tak děj chvílemi trochu jednotvárné a párkrát jsem se přistihla, že se ke čtení musím přemlouvat. Knihu ale i tak rozhodně doporučuji.
Kaligrafie snů (3/5)
Jsou knihy, které jsou objektivně moc fajn, ale člověk po nich prostě sáhne v nesprávnou dobu. A přesně to se mi stalo u knihy Kaligrafie snů. Juan Marsé má hodně zvlášní, svým způsobem poetický styl vyprávění, do kterého může být trochu náročnější vplout. I proto je nejspíš dobré jeho knihy číst v klidu, ve chvílích, kdy má člověk čas si je vychutnat.
To se mi bohužel nepodařilo. Kniha Kaligrafie snů se mi do rukou dostala během předpřijímačkového šílenství, takže jsem si mezi čtením jednotlivých kapitol dělala poměrně dlouhé rozestupy a i během čtení jsem se občas přistihla, že jsem myšlenkami jinde. I proto na mě nejspíš příběh a jeho atmosféra nezapůsobily tak, jak mohly – a i když se mi kniha v zásadě líbila, nadšená jsem zkrátka nebyla. Ale chystám se jí dát druhou šanci.
Miniaturista (3/5)
Pokud ale máte rádi historické romány a zajímáte se o postavení žen ve společnosti, tohle je kniha, kterou byste si vážně neměli nechat ujít.
A jaké knihy poslední dobou zaujaly Vás? :)
Zaujalo mě tvoje hodnocení nedostatečně popsaných (propracovaných) postav Krysaře. Něco na tom asi je, ale vlastně mi tenhle rys hodně sedl do atmosféry té knihy i do toho, že je to v podstatě něco jako mytický příběh s obecnou platností (ve stylu "tohle by se mohlo stát všude": všude jsou pokrytci, lakomci i trochu lehkovážné dívky a pověst o krysařovi se myslím taky traduje na více místech...).
OdpovědětVymazatJinak tvoje minirecenze mě moc baví! Z těchto knih se určitě chystám na Mycelium, to mě hodně zajímá :)
Jsem ráda, že se minirecenze líbí :) A jo, je fakt, že ty vedlejší postavy v Krysaři byly svým způsobem archetypální. Každopádně kniha se mi líbila tak jako tak :) A Mycelium určitě doporučuju!
VymazatMyslím, že nepropracovanost postav v Krysaři se asi ani nedá hodnotit jako zápor. Je to prostě součást všech novel, ne?
OdpovědětVymazatAť tak či tak, kniha je to krásná. Mám ji moc ráda a po letech se k ní plánuji znovu vrátit. Jen si najít čas :)
Krysař rozhodně stojí za přečtení, i opakovaně :) A že je určitá nepropracovanost postav pro novely příznačná je asi fakt, nicméně i když vím, že rozsah přílišné rozepisování neumožňuje, ta hloubka charakterů mi tam prostě chybí. I proto jsem si strašně dlouho hledala cestu k povídkám.
VymazatZ těchto knih jsem četla jen Krysaře a ten se mi líbil moc! :-)
OdpovědětVymazatA z těchto knih mě asi nejvíc láká Miniaturista, kterého si chci přečíst už asi 2 roky. :D
Tak ať se k Miniaturistovi brzy dostaneš! :)
VymazatKaligrafii snů jsem odložila, vůbec jsem se nemohla začíst. Neměla jsem správnou na náladu na poetické detailní popisy a citlivé dospívající. Od Marsého už jsem kdysi něco četla a nelíbilo se mi to, tak jsem se mu rozhodla dát druhou šanci. Neobstál :D Prostě jsme si nesedli.
OdpovědětVymazatMiniaturista se mi líbil, nicméně je pravda, že tomu něco chybělo. Měla jsem velká očekávání a ta román bohužel nesplnil. Ale nelituji, že jsem ho četla.
Já od Marsého zatím četla jen Kaligrafii, ale asi zkusím i něco jiného - jsem docela zvědavá, jak se mi bude líbit, když ho budu číst v klidu :)
VymazatKrysaře poznám problematiku aj o čom to je podla rôznych spracovaní, ale ku knihe som sa ešte nedostala. Normálne som sa namotala teraz na to :3 :)
OdpovědětVymazatMěla jsem to taky tak :) Rozhodně si ho i přečti, je to kratičké, a fakt to stojí za to :)
VymazatKrysař je jedna z mých nejoblíbenějších knih, krátká a přesto poutavá.:) Kaligrafie snů mě láká už dlouho.
OdpovědětVymazatRozhodně ji zkus! Je to trochu netradiční kniha, ale jestli máš ráda poetičnost v próze, rozhodně by se ti mohla líbit!
VymazatMiniaturistu mám doma, ale zatím jsem nečetla. A Androniková mě taky docela láká :)
OdpovědětVymazatTak snad se bude líbit! A Andronikovou doporučuji všema deseti!
VymazatMiniaturistu jsem si chtěla vždy přečíst, už jen kvůli té nádherné obálce, ale překvapilo mě, že kniha není až tak dobrá, jako byla její marketingová kampaň :D
OdpovědětVymazatKrysaře jsem kdysi četla a jenom díky tomuhle překrásnému vydání, které prostě musím mít, se k němu chci po letech opět vrátit, tak jsem zvědavá, jestli se můj názor změní. Androniková mě hodně láká, ale určitě bych dala přednost jejímu Zvuku slunečních hodin, neméně mě zajímá také Miniaturista, tak snad nebudu zklamaná.
OdpovědětVymazatTenhle formát (to už jsem ti myslím psala) se mi moc líbí, protože se tak můžu podívat na několik knih najednou, ne vždy má náladu číst sáhodlouhé recenze a tohle je skvělý kompromis. Navíc na několika řádcích dokážeš knihu skvěle přiblížit, takže je celkem snadné udělat si obrázek o tom, zda by se kniha mohla líbit :)
Měj se krásně :)