sobota 22. srpna 2015

O psaní recenzí

Než jsem si založila knižní blog, zdálo se mi, že na sepsání recenze nemůže být nic těžkého. Vezmu knihu, přečtu knihu, napíšu, co si o ní myslím. To nezní nijak složitě, no ne? Brzy jsem ale pochopila, že tak jednoduché to přeci jen není. Alespoň u mě ne. Tiše obdivuji všechny, kteří dokáží sednout k monitoru a do hodiny vytvořit článek, co má hlavu a patu. A to už vůbec nemluvím o těch, co dokáží zrecenzovat vše, co přečtou. U mě je proces tvorby totiž o poznání delší a navíc zdaleka ne o každé knize jsem schopná smysluplně psát. 

A jak to moje recenzování vlastně probíhá? 

Krok 1: Čtu knihu

Tuhle část mám nejraději. Po té, co knihu náležitě očuchám a prolistuji ji několikrát tam a zpátky, zalézám na své oblíbené čtecí místo (což je vlastně jakékoli místo s nízkou koncentrací lidí a pavouků) a nořím se do příběhu. A pak, dříve nebo později, se to stane. Narazím na pasáž, která mě upoutá:

A) Tím, jak je naprosto geniální. Mám potřebu vyrážet do ulic a každému ji ukázat, protože bych tak mohla přispět k vytvoření krásného a spravedlivého světa.

B) Tím, jak je úplně pitomá. Chci si tuto větu schovat a využít ji jako zbraň proti svým nepřátelům s vytříbeným literárním citem.

C) Tím, že skvěle zachycuje ducha knihy a já jí chci opsat do recenze. 

Takovou pasáž si potřebuji založit. A tak beru do ruky to, co je zrovna k mání. Účtenku, obal od papírových kapesníčků, papírek, cokoli. 



Na obrázku vidíte výsledky mého velkolepého zakládacího snažení. V knize se nachází (v uvedeném pořadí):

Příbalová informace k nosním kapkám Olynth

Pohled z Taiwanu

Výpis z bankomatu

Jízdenka do českobudějovické MHD

Záložka (tam, kde jsem zatím přestala číst)

Krok 2: Dočtení knihy aneb fáze vstřebávání


Nikdy nedokážu sednout k psaní recenze okamžitě po dočtení knihy. Potřebuji totiž trochu času, abych své dojmy zpracovala, a abych si utřídila myšlenky. Jen na Goodreads svůj bezprostřední čtenářský zážitek zachytím hvězdičkami, ale i toto hodnocení sem tam zpětně pozměním. 

U většiny knih v této fázi rozečítám něco jiného. Jsou ale knihy, které mě uvrhnou do jakési podivné čtenářské krize a já pak nejen že nejsem schopná psát o právě přečteném díle, ale nejsem ani schopná začíst se do čehokoli dalšího. V lepším případě se v takových chvílích pustím do produktivních činností (pečení muffinů, skládání puzzlí, drezůře divé zvěře), v horším případě sleduji podivná videa na Youtube. O překonávání čtenářského bloku vám ale budu vyprávět jindy. Teď už hurá na další krok.
Krok 3: příprava recenze

Tento krok je takový můj zlepšovák, na který jsem (jako na většinu svých geniálních nápadů) přišla tak trochu omylem. Byla jednou jedna recenze, u které mi už poměrně výrazně hořel termín zveřejnění a u které jsem zároveň neměla napsanou ani řádku. A jak už tomu v takových případech bývá, nacházela jsem se zrovna na místě bez počítače a internetového připojení. Vzala jsem tedy do ruky obyčejný papír a vypsala jsem si k němu hlavní body, o kterých se chci v recenzi zmínit.



A světe div se – když jsem se pak dostala k počítači, tvorba recenze mi trvala přibližně poloviční dobu než obvykle. Tedy poloviční… doba psaní se snížila na 2-3 hodiny z původních 5-37 hodin. A tak jsem z toho udělala tradici. 

A protože jsem maximalista, dovedla jsem tento tvůrčí krok do fáze, která velmi připomíná čtenářský deník. Na jedné stránce mám informace o knize (autora, nakladatele…však to znáte), obsah a několik informací o autorovi, na druhé straně pak seznam bodů, kterým se chci při psaní recenze věnovat. 
Krok 4: Psaní recenze

Ano, teď přichází to nejzásadnější. Chvíle, kdy usedám před zářící monitor svého chrčícího notebooku a začínám opravdu seriózně něco psát. Ve světě plném jednorožců bych ze sebe v přijatelném čase vychrlila stylisticky hodnotný text, ve kterém se mi podaří předat čtenáři všechny své dojmy z knihy.

V reálném světě však nastávají dva typy scénářů. V tom prvním se mi opravdu podaří sednout k počítači, začít psát a vytvořit na první pokus docela použitelnou verzi. Většinou však vypadá výsledek mého půlhodinového snažení nějak takto: 



První odstavec je pro mě zkrátka peklo. Při psaní recenze navíc prokrastinuji úplně stejně jako při psaní seminárek a každou chvíli tak odbíhám ke svému internetovému prohlížeči, abych zas a znovu prolétla své tradiční kolečko Facebook-Blogger-Twitter-E-mail-Goodreads a ověřila si, že se v posledních dvou minutách skutečně neodehrálo nic, o čem bych nutně musela vědět. 

Jakmile se mi ale podaří přehoupnout se přes první odstavec, zbytek už se většinou tak nějak napíše sám. Zvlášť od chvíle, kdy mám po ruce body, kterých se mohu držet. 
Krok 5: Závěrečné úpravy

Závěrečné úpravy pro mě bývají nejhorší. A to především proto, že po dopsání recenze mám velmi intenzivní (a bohužel klamný) pocit, který bych charakterizovala asi jako „Hejsasa, hotovo!“. A tak se mi nechce nic moc dělat, i když vlastně ještě zdaleka hotovo není. 

Nejprve je třeba převést text z Wordu do Bloggera a napravit všechny formátové hrůzy, které tento převod způsobí. Pak si recenzi znovu čtu, úpím nad tím, co jsem to zase vyprodukovala, a pilně předělávám. Po fázi předělávání chvíli frustrovaně hledím do stěny, zdeptaná tím, že se mi nedaří text dovést k dokonalosti, načež následuje další předělávání. 

Pak se vzdám. Sním kus čokolády, postěžuji si psovi, že nejsem schopná své dojmy zachytit dokonale uspokojivým způsobem a uchlácholena jeho chápavým výrazem se vracím se k činnosti. Znovu si přečtu recenzi, zvýrazním pasáže, které považuji za důležité a doplním údaje o knize a „hodnotící pírka“. 

Pokud se jedná o e-knihu, většinou v této fázi dodám ještě obálku knihy, úryvek, popřípadě nějaké video a spokojeně publikuji. Pokud je ale kniha papírová, přichází ještě jeden krok.
Krok 6: Fotografování

První fáze tohoto kroku spočívá v intenzivním nadávání si, že jsem se do focení nepustila už při čtení jako všichni normální lidi. Většinou mi situaci komplikují věci jako vybitý mobilní telefon, mizerné světelné podmínky nebo to, že jsem knihu mezitím stačila vrátit do knihovny. Pokud mám ale k dispozici mobil i knihu, vyrážím do terénu. 

Docela by mě zajímalo, co se honí hlavou sousedům, když v různou denní dobu vybíhám na zahradu, pokládám knihy na nejrůznější místa, obíhám je a fotím. Pokud ovšem počasí nepřeje (popřípadě pokud jsem příliš líná), odfotím knihu v bezpečí domova.

A pak už jen zbývá vybrat z pořízených 20 snímků ty jediné dva použitelné, přiložit je ke článku a doufat, že jsem v textu po tolika přečteních nepřehlédla nějakou velkou hrubku. 
A jak recenze tvoříte vy? :)



46 komentářů:

  1. Super článek! Já to mám hodně podobně jako ty, až na detaily. Co se týče zakládání pasáží, na to už mám fikaný systém lepítek. Některé knížky mají stěží jedno, max. dvě, a pak přišel Aristotle od Sáenze a dvakrát mi došla ta modrá. Ta knížka vypadá jako po setkání s maniakálním čtenářem, jenž chtěl ve Hře o trůny vyznačit všechna úmrtí. (Pokud neznáš, stačí dát do Googlu game of thrones deaths, abys měla představu :D) Výhodou tohoto způsobu značení je skutečnost, že to nevypadne, takže si v knize můžu snadno listovat a hledat ty pasáže, co jsou skvělé, třeba i po roce.
    Co se týče přípravy recenze, dřív jsem si během čtení psávala poznámky, abych se pak měla čeho chytit, teď už to nějak nedělám. Pořád mám ten svůj speciální sešit, ale už ho spíš mám než používám. Spíš si před psaním recenze napíšu ty poznámky rovnou do wordovského dokumentu a pak je průběžně buď využiju nebo ne. Občas tu recenzi ani nepíšu popořadě, třeba nejdřív závěr, a úvod a děj si nechávám na konec... A taky si povídám sama se sebou. Píšu větu a v půlce ta věta náhle přejde do "... a pak panebože, to myslíš vážně, to je dost pitomá věta, koukej to přepsat když já netuším jak achjo jdu si udělat čaj."
    Prokrastinuju úplně na stejných místech jako ty. Ještě k tomu Instagram.
    Úpravy! Jej. Docela se mi osvědčilo recenzi dopsat a do formátování se pustit až druhý den, to pak většinou ještě něco přepíšu a upravím k (doufejme) dokonalosti.
    Fotit neumím, takže tahle část mi padá, aspoň něco. Ale taky mi to celkově trvá hoooodně dlouho.
    Fakt super článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Aristotela se vůbec nedivím! Jinak už jsem Ti doporučovala Last Night I Sang to the Monster? Hm? (ale počítám, že jo, byl by zázrak, kdybys tomu unikla :D ). To "game of thrones deaths" jsem si našla a ... páni, to je v těch knížkách pořád o kom psát?

      Lepítka jsou dobrý nápad a nepochybně jsou taky praktičtější než milion podivných kusů papíru (stejně většinu po čase zase potřebuju, takže je z knížky vytahám a je po označení).

      Do wordu jsem si taky dřív psávala poznámky, ale pak to právě plynule přecházelo do samomluvy a občas, když jsem fakt nevěděla jak pokračovat, moje poznámkování spočívalo v náhodném datlování písmen.Asi jsem doufala, že se při tom projeví moje podvědomí, ale neprojevilo (pokud tedy moje podvědomí nehovoří velšsky, ani bych se nedivila :D). Na ten papír se mi daří myšlenky vyjádřit o něco lépe, navíc je tam omezený prostor a nejde to smazat, takže si dávám i víc záležet :)

      Psát recenzi jinak než od začátku jsem zkoušela a vůbec mi to nešlo, Jak jsem v běžné životě neuvěřitelně chaotická, při psaní recenze potřebuju postupovat od úvodu k závěru, jinak to prostě nenapíšu :D

      Co se instagramu týče, na tom neprokrastinuju jen proto, že nemám doma přístup k wi-fi a mobilní data jsou tak pomalá, že na načtení jednoho obrázku bych čekala tak dlouho, až by z něj bylo retro.

      Já fotit taky neumím, ale to mi nebrání se o to pokoušet :D Ale myslím, že na atmosférické fotky knih jsou tu jiní, já jsem ráda, když se mi podaří alespoň jedna fotka, co není úplně rozmazaná :D

      A děkuji za pochvalu! :) Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo píše recenze dlouho :D

      Vymazat
    2. Něco mi to říká. Snad jednou... možná dvakrát... počkat, teď si vybavuju, že nesčetněkrát - ach ano, já vím, jsem prudce vtipná.
      Myslím, že ty vyznačené smrti jsou včetně náhodných kolemjdoucích a vedlejších postav. Ani Sean Bean nemá speciální lepítko :D
      Třeba tvoje podvědomí mluví právnicky nebo ekonomicky, to jsou taky texty, které pro mě vypadají jako velština... No právě, nejde to smazat, a dáváš si víc záležet! Já když píšu na počítači, tak ze sebe ty věty chrlím, takže je to neúpravná směsice vět, jak mě co v té chvíli napadne, a líbí se mi, že to pak můžu přeházet a doplnit něco, co mi v té rychlosti uteklo. Já třeba občas začnu něco psát už při čtení, některá věta mě inspiruje a nejednou v hlavě píšu závěr s prudce údernou pointou, takže takhle pak vzniká poslední odstavec první. Je to ovšem problém, když máš pak hromadu odstavců, co na sebe moc nenavazují, to pak musím doupravovat tu koherenci.
      Můj Android Instagram nepodporuje, ale holky byly tak laskavé, že mi založily účet přes svůj mobil a teď mám instagram v počítači. Nemůžu sice přidávat fotky, ale sleduju ostatní a "srdíčkuju" jejich fotky.
      Jinak, inspirovalas mě, začala jsem psát článek! Sice to není recenze (damn, me!), ale i tak! :))

      Vymazat
    3. No jo, já vím, já vím :D Ale potřebovala jsem se ujistit, že jsi neunikla, to by totiž bylo selhání jako blázen :D

      Právnicky lehounce rozumím (přeci jen to taky studuju, takže jsem byla donucena něco pochytit), ale jestli moje podvědomí mluví ekonomicky, vůbec mě nepřekvapuje, že si občas tak docela nerozumíme :D

      Založit si účet a začít sledovat fotky na počítači mě nenapadlo. Aneb díky za přidání další prokrastinační položky, jen počkej, já ti to jednou vrátím! :D

      A jsem ráda, že jsem tě inspirovala. Sice je trochu ironie, že takový lenoch jako já ponoukne někoho k produktivní činnosti....ale svět je plný paradoxů, že :D

      Vymazat
  2. Docela složitý proces, ale podle toho pak ty recenze vypadají, že :) Já moc nemám problém, většinou mám zhruba vyhraněný názor na knížku, stačí ho jen přenést na papír, resp. do počítače :D

    Staymind

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To Ti docela závidím! :) Mně se občas stane, že mám z knihy nějaký pocit, ale když začnu psát recenzi, postupně na mě některé části více dolehnou a já to pak nějak celé překopu :D (Naposledy se mi to stalo u Babička pozdravuje a omlouvá se, nevím, jak je to možné, ale některé věci mi fakt došly až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla je sepsat) :)

      Vymazat
  3. Moc hezky sepsané, tvoření prvního odstavce mě pobavilo, protože v tom se musí vidět každý, kdo se někdy rozhodne cokoli někam smolit, mám to úplně stejně! :) A to fotografování jakbysmet! Člověka potěší, že v tom není nikdy sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Ti za pochvalu! :) A první odstavce jsou věčný boj, škoda, že je neumím přeskočit. U fotografování je zase ten problém, že jsem během čtení prostě tak trochu líná fotit. Sice si po dočtení nadávám, přeci jen jsou zajímavější lokality k focení než náš dvorek, ale obávám se, že se nikdy nedokopu něco na tom měnit. V každém případě jsem taky ráda, že to není jen můj problém :D

      Vymazat
  4. Když se už rozhodnu něco napsat, tak jsem schopná to napsat za 45 minut. Zjistila jsem, že mi přepisování nejde, jak to jednou napíšu, tak už to nepřepíšu, nevím totiž jak. Za to asi může moje namyšlenost, že jo, píšu totiž dobře i na poprvé. :o)
    Já mám spíš problém se donutit jít něco napsat, ale jak k tomu sednu, tak to jde. Ale zas tak často to není. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za 45 minut napíšu ten úvodní odstavec, když mám jó dobrý den :D Klobouk dolů! :) A ono je občas lepší nechat věci tak, jak byly napsané, a moc to se šperkováním nepřehánět - někdy jsou ty úpravy spíš horší než lepší :D

      Vymazat
  5. Pod toto by som sa mohla podpísať! U mňa je to úplne rovnako, tiež som až po pár recenziách prišla na ten najlepší spôsob ich písania - presne ako píšeš ty - vypísať si dôležité body a potom to už len obkecať. Len s tým rozdielom, že recenzie nepíšem do wordu, ale rovno do bloggeru (to som si všimla už u viacerých bloggerov, ja som asi čudná :D). Super článok! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psát rovnou do Bloggeru je nepochybně v mnoha ohledech praktičtější, já mám ale vždycky obavy, že to místo uložení rozepsané publikuju :) A na ten Word jsem tak nějak víc zvyklá...asi jsem kdesi uvnitř prostě hrozná konzerva :D

      Vymazat
  6. Musím říct, že to mám dost podobně:D K mým přípravám pro fotky také patří sekání, jelikož v té vysoké trávě by mi kniha zapadla a nebyla vůbec vidět:(:D U knih, které se mi nelíbily, jde psaní recenze jedna báseň. Zkrátka si postěžuju, zkritizuju co se dá a překvapivě to dává i hlavu a patu. Na druhou stranu, ty pochvalné recenze (a že jich je!) můžu klidně psát i celou noc:(
    Skvělý článek! Těším se na další:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás se o údržbu trávníku starají rodiče, takže to mám bez práce (ale myslím, že by je docela potěšilo, kdybych někdy s tou sekačkou vyjela já) :D Ale teď v těch vedrech tráva i přes veškerou snahu nevypadala moc reprezentativně, takže mi nezbylo, než vymýšlet alternativy.

      Taky se mi paradoxně lépe píšou negativní recenze, i když mám většinou snahu na knize najít i něco pozitivního a na tom se občas zaseknu. U pozitivních mám zase pocit, že jenom nadšeně opěvuju všechno možné, ale nemá to hlavu ani patu, takže ... se zase zaseknu :D Když nad tím tak přemýšlím, nejlépe se mi píšou recenze na knihy, ze kterých mám celkově dobrý pocit, ale mám i nějaké výhrady, o kterých můžu psát.

      Vymazat
  7. Milý a vtipný článek. Já mám za sebou teprve první recenzi, ale už teď vím, že náčrtová verze musí jít nejdřív na papír. https://procjehavranjakopsacistul.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A papírová náčrtová verze je fakt skvělá - jen mi tedy trvalo daleko déle, než mi to došlo :)

      Vymazat
  8. Veľmi pekný článok ! :)
    V podstate som na tom podobne ako ty, robievam si pri knihách zápisky, keď mi niečo napadne, aby som nezabudla. Tiež mám na to zošítok a dosť preplnený. :D Recenzie však píšem rovno v bloggerovi, lebo to prenášanie z wordu robilo také hlúposti, až mi to liezlo na nervy.
    Najhoršie je, keď prečítam knihu, ale ani za nič nedokážem zhrnúť moje pocity, pri niektorých knihách to fakt nejde :) Preto nerecenzujem všetko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :)

      Možná to psaná přímo v bloggeru zkusím, třeba by to vyřešilo...spoustu problémů, jako třeba podivné mezery v místech, kde nemají být, a podobně :D

      A také u některých knih napsání recenze vzdám. A někdy recenzi nenapíšu prostě proto, že se mi zrovna nechce a nemám dost času :)

      Vymazat
    2. To áno, mne to ušetrilo mnoho nervov, neskutočne ma iritovalo, keď mi to potom v bloggeri celé prehádzalo a nešlo to niekedy ani upraviť :D Skús, možno ti to aj čas ušetrí. :)

      Vymazat
  9. To je tak krásne a vtipne napísané, až sa do toho viem presne vžiť, aj keď môj systém je trochu iný ako tvoj :D Tak v prvom rade si nedávam záložky tam, kde je niečo zaujímavé, lebo mi záložky záhadným spôsobom miznú. Ale mala by som zapracovať na tých lepiacich lístočkoch, lebo po dočítaní potom márne hľadám tú ukážku, ktorá ma tak zaujala... :) Ja mám pracovný postup ovplyvnený tým, že mám strašne málo času na písanie. Cez deň píšem veľmi výnimočne - to sa mi skôr podarí čítať, lebo pri dvoch dosť aktívnych deťoch sa premýšľať o knihách príliš nedá. Takže mi zostávajú večery, keď už deti idú spať. Vtedy využívam tento postup - pri umývaní riadu, žehlení, umývaní vlasov sa sústredím na ten pocit, čo vo mne kniha vyvolala a nechávam voľne plynúť myšlienky, čo by som o nej chcela asi tak povedať. Hlavne úvod je dôležitý, niečo zaujímavé, prípadne vtipné, čo by zaujalo a prinútilo čítať ďalej... No ale vždy nakoniec niečo vyprodukujem. V duchu formulácie pilujem, a potom sa snažím nezabudnúť, čo som to vlastne vymyslela (vo vani sa poznámky blbo zapisujú). Nakoniec výsledok zapíšem a keď sa podarí, pokračujem v recenzii ďalej. Bohužiaľ, toho času je vážne málo, takže v ideálnom prípade píšem jeden odstavec za jeden večer, keď mám šťastie, tak recenziu napíšem trebárs na dva krát. Ale už sa mi stalo aj to, že som vytvorila jednu - dve vety, a potom mi už od ospalosti vážne prestal fungovať mozog a vzdala som to. Keď je recenzia napísaná, dám jej čas do druhého dňa, prečítam ju, a keď som spokojná, tak ju publikujem. Wordpress s Wordom spolupracuje bez problémov, knihy nefotím, takže tým pádom mám vystaráno :) A tiež nerecenzujem všetko. Pretože je toho času málo, tak si vyberám hlavne knihy, ktoré ma veľmi zaujali, prípadne pred nimi chcem výrazne varovať. :) Preto je u mňa toľko pozitívnych recenzií :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Docela chápu, že když člověk nemá moc času, prostě se v psaní nemůže nekonečně vrtat. Zase je pravda že psaní "na etapy" možná lépe umožňuje rovnání myšlenek a když už člověk k psaní sedne, fakt ví, co chce sdělit.

      A pozitivní recenze jsou super! :) Svým způsobem ukazují i na schopnost čtenáře vybrat si takové knihy, které mu fakt sednou. Já jich také negativních příliš nepíšu - zaprvé poslední dobou jen málokdy narazím na knihu, co se mi fakt nelíbí, zadruhé se mi často stejně jako Tobě nechce s knihou ztrácet další čas (pokud nebyla vyloženě příšerná).

      Vymazat
  10. Hodně jsi mě tímhle článekm pobavila :D A vlastně mám pocit, že jsem měla podobný hodně složitý styl psaní před pár lety, kdy jsem byla aktivní ve studentském časopise a potom na nějakých kulturních webech. Psaní recenzí pro blog je pro mě spíš odpočinek a úleva, protože se necítím být tak svázaná tím, jak by recenze měla vypadat, jsem jenom sama za sebe a je to prostě uvolněnější. Ale naopak mě vždycky hodně bavila ta závěrečná fáze upravování textů (ne graficky, ale gramaticky, stylisticky atd.), to je moje oblíbená (a vždycky mě bavilo editování cizích článků, z toho to očividně vzniklo).
    Každopádně super článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda :) A to nadšení pro závěrečnou fázi Ti fakt závidím. Já mám vždycky pocit, že se u toho zblázním. Když čtu jeden a ten samý text potřetí, kolikrát se přistihnu, že už se ani nedonutím udržet pozornost (a taky se mi občas povede něco přehlédnout) :D

      Vymazat
  11. Já knihu vždy přečtu na jeden zátah a pak marně vzpomínám, jaké úryvky mi přišly nejgeniálnější, a ne vždy se mi je daří najít. :D Taky nedokážu psát o všech knihách, i když bych kolikrát moc ráda. Někdy si hned po přečtení sepíšu dojmy a další dva měsíce k nim něco přidávám nebo to celé raději mažu. Nakonec se nějak dokopu sednout si k tomu a dát tomu nějakou podobu, většinou ale trvá sepsání celého článku klidně tři měsíce. Samozřejmě, kdybych nebyla líná, měla bych to hotové za týden.
    Pokud by se to týkalo jen knih, vůbec si nestěžuju. Jenže podobně dlouho tvořím téměř všechny články, a když popisuju nějaký zážitek, za několik měsíců usoudím, že už to není aktuální a celý text smažu. Psaní mě velmi baví, ale nikdy bych nedokázala něco sesmolit do určitého termínu, alespoň nic, k čemu bych se hrdě hlásila. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ne vždycky můžu vzteknout, když mi někde vypadne ta záložka a já pak založenou pasáž zpětně nemůžu dohledat :D

      A taky se mi někdy stává, že něco rozepíšu ... a pak to nedopíšu, protože už to není aktuální. Prokrastinace je hrozná věc.

      Jinak co se termínů týče - já je občas potřebuju jako sůl. Kdybych si nedávala termíny, obávám se, že by půlka mých článků vůbec nevznikla. Nejspíš nad sebou tak trochu potřebuju bič :D

      Vymazat
  12. Vždycky si ráda čtu, jak ostatní píšou svoje články. Většinou se totiž dozvím, že jim to trvá strašně dlouho a jejich první pokusy jsou otřesný. Údajně. Někdy bych ráda viděla před a po ;) Tak nějak mě to utěší, že ten rozdíl v kvalitě není danej jen ohromným talentem ostatních, ale že za tím stojí i kopa tvrdý práce.
    Věř, že my čtenáři tvou námahu oceňujeme. Tvoje články se čtou přirozeně a ještě přitom působí vtipně. Ráda se sem vracím.

    Můj proces psaní názorů na knihu (recenze to rozhodně není) je následovnej:

    1) Začnu číst knihu a jsem najednou (za pár dní, tejdnů nebo nedej bože měsíců) na konci. Většinou jsem si nic nepodtrhla a ani mě nenapadlo psát si během čtení nějaký poznámky - maximálně ve stylu "kretén" nebo "tohle nedává smysl". V tomhle miluju e-knihy a čtečku - nemusím řešit záložky nebo nálepky a můžu podtrhávat nebo psát poznámky kdekoliv se mi zachce. Ale stejně pak při psaní využívám GR a oblíbený pasáže ostatních. Když si totiž něco čtu, tak pro zábavu. Pokud někdy v budoucnu začnu při čtení myslet na to, jak nějak zprostředkovat svoje pocity z tý či oný scény, tak končím s blogem, protože se pro mě stalo čtení prací a ne koníčkem. Anebo je to debilní kniha, která mě do sebe nedokáže vtáhnout.

    2) Bezprostředně po přečtení jdu na GR zadat hodnocení a do soukromých poznámek sepsat svoje pocity. Mám na to jen nějakých 500 znaků, takže se tam nemůžu vykecávat a opravdu tak zmíním jen to hlavní. Navíc to vidím jen já, takže nemusím řešit, co a jak tam píšu. Kolikrát pak zjistím, že tenhle kratičkej bezmyšlenkovitej text vystihuje můj názor mnohem líp než sebepropracovanější recenze... no není to k vzteku?

    3) Prokrastinuju. Asi tak za měsíc si vzpomenu, že jsem stále nic nesepsala a že jsem už o několik knih dál... a prokrastinuju ještě víc.

    4) Sednu si k počítači a (rovnou do bloggeru) začnu psát všechno, co mě napadne, bez ladu a skladu - o čem to bylo, co se mi líbilo, co ne, co mi přišlo zajímavý. Tady hodně využívám svoje poznámky z GR.

    5) A buď hned, nebo až za pár dní (podle nálady) začnu cupovat text na kousky. Většinou tam totiž objevím, že stejnou věc zmiňuju v několika odstavcích z různých pohledů nebo že by se z jedný myšlenky dalo plynule navázat na jinou. Takže tyhle rozházený kousky začnu skládat v jiným pořadí. Občas nějaký úplně vynechám, občas mě napadne něco dalšího. Naši učitelé vážně nekecali, když vyzdvihovali důležitost psaní osnovy.

    6) Po pár dnech si to přečtu celý znova a buď to vydám, nebo opakuju bod 5, nebo začnu psát znova, nebo to rovnou smažu, že to stejně nestojí za zmínku (nebo spíš nervy).

    Zajímavý je, že mě ty nejlepší myšlenky - ať už třeba jakým stylem to pojmu nebo (podle mě) perfektní úvod - napadají ve chvílích, kdy si je nemůžu zapsat. Jako třeba ve sprše, nebo večer, když jsem na pomezí spánku a plynule přecházím do říše snů. A pak už je samozřejmě nedokážu zreprodukovat :/

    Každopádně se to snažím moc neřešit. Začala jsem psát hlavně pro sebe kvůli svý děravý paměti a dokud mě to baví nebo mi zpětný čtení opravdu připomene, o čem ta kniha vlastně byla, tak to považuju za úspěch.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bože. A další věc - mívám slovní průjmy, takže nejhorší část je rozhodnout se, co vlastně vynechat.

      Vymazat
    2. Děkuju! :) Jsem ráda, že je to alespoň trochu vidět - občas mívám pochybnosti :D

      O existenci "soukromých poznámek" na Goodreads jsem neměla ani tušení, ale už se mi podařilo je objevit :) Děkuju za tip, ty se budou hodit!

      A docela obdivuju ty vícedenní pauzy v tvoření. Když od textu odejdu a vrátím se až druhý den, většinou se mi moc nedaří navázat a spíše než do upravování se pustím do kompletního přepisování :D

      A taky mě ty nejlepší myšlenky často napadají v těch nejnevhodnějších chvílích. Poslední dobou v práci - a do konce směny vždycky spolehlivě zapomenu, co na co jsem to vlastně přišla :D

      Vymazat
  13. eeeh....no já jsem za půl hoďky se vším hotová..:D A taky to tak vypadá:D. Ale chtěla bych si to vypisovat jak ty:) Ty hlavní myšlenky apod. Vždycky si u knihy řeknu, jo to je dobrý, to tam "ocituji" a potom zapomenu. Pak sedím před kompem a mám okno..:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za půl hoďky nevytvořím ani úvodní odstavec, klobouk dolů! :) A ta okna mívám taky - zvlášť, když mi ty moje geniální záložky někam vypadnou :D

      Vymazat
  14. Opravdu povedený článek! :)
    Docela se v tom vidím :D A to s těmi body dělám také (někdy si je píši již během čtení, abych pak na něco v recenzi nezapomněla. I když se vždy najde něco, na co v recenzi zapomenu, či to tam prostě nikam nedokážu "nacpat").
    Avšak nikdy se mi nepovede dostat text do dokonalosti. Snad nikdy se mi nestalo, že bych byla se svou recenzí stoprocentně spokojená (jen občas se mi mé vlastní recenze líbí). Jediné co mě těší je to, že se téměř vždy najde nějaký můj vděčný čtenář, který recenzi pochválí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :)

      A myslím, že málokdo je se svými texty 100% spokojený. Na druhou stranu, to, že je pořád místo ke zlepšení, mě na blogování baví asi ze všeho nejvíc ;)

      Vymazat
  15. Hehe, ano! První odstavce jsou peklo! A já většinou neumím napsat recenzi najednou. Vracím se k ní na několikrát a nakonec se ještě zlobím nad foťákem, který se nechce připojit k počítači. =D A nejhorší je pak pohled na ten článek ve chvíli, kdy ho publikuji. Jednak nechápu, jak je možné, že jsem nad těmi několika řádky strávila tolik času, jednak tam zaručeně najdu alespoň jeden překlep, i když jsem to po sobě četla nesčetněkrát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi taky stává. Čtu to po sobě nejméně pětkrát a pak (nejlépe až když o pár dnů později pročítám komentáře) objevím nějakou šílenost. Netuším, jak je to možné, ale obávám se, že se to v dohledné době nezmění :D

      Vymazat
  16. Super článok, hoci u mňa to funguje trochu inak.:D Píšem do bloggeru a potom si robím kópiu do wordu... a zvyčajne nemám žiadne poznámky, ale v koncepte článku.:D Skrátka si sadnem a niečo zo mňa vylezie... No a potom to ešte samozrejme párkrát prečítam, upravím, zvýrazním čo treba a tadá.:D Fotiť by sa mi nechcelo, mne fotenie fakt nejde.:D Inak tiež nie som schopná zmysluplne písať o úplne každej knihe. Ani recenzovať všetko, čo čítam. Kedysi som to skoro zvládala, ale už dlllho nie...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)

      Psaní bez poznámek jsem zkoušela dříve, ale nějak mi to zabíralo výrazně víc času :D Co se focení týče, také mám o sobě docela pochybnosti...ale třeba se s vytrvalou snahou jednou dostaví zlepšení :D

      Vymazat
  17. Přesně to vystihuje můj tvůrčí proces. Taky zakládám do knih všechno co najdu =D Ve všem se naprosto shoduji s tvým článkem =) včetně toho, že si recenzi připravuji na papír( pak se mi už, ale nechce ji dát dohromady k PC)
    http://fantasyalatriel.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ta hrůza, když člověk zrovna nemá nic na založení po ruce, že? :D

      Vymazat
  18. Vynikající článek, na takový jsem popravdě ještě nenarazila a to tu recenze píše skoro každý :D

    Mně v knize vždycky zaujme tolik pasáží a citátů, akorát si je nikdy nezaložím a pak se mi je nechce hledat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)

      Já byla právě vždycky hrozně naštvaná, když jsem pak zpětně po úryvku marně pátrala - a i dneska se mi to občas stane, když záložka vypadne :D

      Vymazat
  19. To je hotová mágia :D
    Ja dokážem napísať niečo sotva o tretine prečítaných kníh. A niekedy síce začnem, ale keď ani po hodine neprídem na nič zmysluplné, tak to nehrotím a koncept radšej mažem ako by som nad ním mala stráviť celé poobedie. Občas ma vety napadnú už počas čítania, to si ich musím vždy niekam zaznačiť, občas si potrebujem dať pár dní odstup. A častokrát začínam od konca. Napíšem si zhodnotenie, prečo sa mi ta kniha (ne)páčila a postupne prechádzam k začiatku. Síce potom ho musím vždy viac či menej upraviť, ale od konca sa mi začína lepšie :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s tím koncem je docela dobrý tip, ale já se prostě nedokážu na text soustředit, když vím, že mi chybí úvod :D A také někdy prostě psaní vzdám, když vidím, že to fakt nikam nevede :)

      Vymazat
  20. Skvělý a hlavně poučný článek! :)
    Také si budu muset začít dělat poznámky předem, je to dobrý nápad, alespoň je čeho se chytit. Navíc by mé recenze dostaly nějakou formu a řád, přijdou mi strašně chaotické a mám strach, že jsem jediná, která jim opravdu rozumí. :D Holt mám se ještě co učit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to super hlavně proto, že už se mi nestává, že po dopsání recenze neustále přicházím na to co všechno jsem zapomněla zmínit :)

      Vymazat
  21. Famózní, vtipný, chytrý, propracovaný článek. Možná jsem se si ten tvůj měla přečíst, než jsem se pustila do toho svého (ubohého). Jak už můžeš vědět z mého článku, některé návyky máme podobné, některé úplně jiné. Já třeba psaní recenzí a článků považuji za prokrastinaci, tudíž nemám potřebu ještě znovu prokrastinovat i u nich :) zatím mě to strašně baví, uvidíme, co budu říkat za rok :D a recenzuji téměř vše (co dočtu), za poslední dobu jsem odmítla recenzovat pouze filozofickou knihu, kterou jsem četla na zkoušku.
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
  22. Opravdu úžasný článek :) Občas jsem se musela smát, jak moc mi to připomnělo mě, když se snažím něco sesmolit :D Vážně se ti povedlo sepsat dokonalý popis toho co zažívá každý, kdo recenzuje knihy :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...