Vývoj čtenářského vkusu v 5 krocích
1. Pohádky, zvířátka, encyklopedie
To, že má knihomolská kariéra začala právě u pohádek, asi není žádné velké překvapení. Číst jsem se naučila chvíli před tím, než jsem začala chodit do školky, a mými favority byli v té době jednoznačně žabáci Kvak a Žbluňk, Pejsek a Kočička nebo mé oblíbené vydání pohádek bratří Grimmů se spoustou obrázků a velkými písmenky. Rodiče mě ve čtení směle podporovali a o pohádky jsem nikdy neměla nouze. Navíc jsem se těšila velké oblibě u knihovnic, které se čtyřleté blondýnce s nosem v knížkách obětavě věnovaly a brzy se naučily perfektně odhadnout, která kniha se mi bude líbit.
Od pohádek jsem se brzy dostala k Encyklopediím. Těmi mě bavilo listovat od školky až do konce základní školy (v mém případě do páté třídy) a obávám se, že do svých deseti let jsem měla daleko lepší všeobecný přehled, než mám dnes. Své okolí jsem udivovala tím, že jsem s nadšením vyjmenovávala základní součástky družice a informace o počtu zubů dospělého stegosaura jsem sypala z rukávu na požádání. Dnes už neumím ani jedno. Myslím, že mé dětské já by ze mě bylo zklamané.
2. Dobrodružná literatura
Jak jsem rostla, pohádkové knížky postupně ustupovaly do pozadí a na jejich místo nastoupila dobrodružná literatura. Absolutními favority byly Verneovky a Foglarovky, které jsem přečetla téměř všechny a dodnes na ně ráda vzpomínám. Naopak knihy Karla Maye mě spolehlivě míjely a dokonce ani filmové zpracování Vinnetoua se u mě nesetkalo s velkým úspěchem. Indiáni zkrátka nikdy nebyli má krevní skupina – nejspíš kvůli skalpům. V tomto období jsem totiž měla vlasy dlouhé do půli zad a náležitě jsem si na nich zakládala.
Kromě klasických dobrodružných knih jsem ujížděla i na knihách s detektivní zápletkou a knihovnu jsem pravidelně opouštěla s taškou nacpanou díly Správné pětky a Tajné sedmy (Enid Blytonová), Kalla Blomkvista (Astrid Lindgrenová) nebo Čtyři a půl kamaráda (Joachim Friedrich). Hrozně mě mrzelo, že nemám žádné kamarády, se kterými bych mohla řešit detektivní případy, a nejblíže jsem se řešení jakékoli záhady dostala při hře šipkovaná.
Bylo mi přibližně čtrnáct let, když jsem se poprvé pustila do Davida Copperfielda. Charles Dickens mě naprosto nadchl a jeho knihy tak odstartovaly mou několikaletou těžce intelektuální éru, ve které jsem odmítala číst cokoli, co se nikdy neobjevilo v seznamu povinné literatury (jedinou čestnou výjimkou byl Harry Potter). Kromě Dickense jsem si brzy zamilovala také Victora Huga nebo Dostojevského, hltala jsem Irvinga i Steinbecka, plakala u Quo Vadis a celou svou duší prožívala trápení Jany Eyrové. Dodnes patří klasická literatura k mým nejoblíbenějším žánrům, a i když už si na ni ani zdaleka nenacházím tolik času co dříve, mé nejoblíbenější knihy jsou z velké části právě knihy klasické. Kromě beletrie jsem ráda četla i filozofické knihy a měla jsem období, kdy jsem se dost hluboce ponořila do myšlenek nihilismu. Naštěstí ne trvale.
Velká díla světové literatury jsem oddychovým čtivem prokládala opravdu výjimečně. Kromě Harryho Pottera jsem ráda četla například Gaimana a Tolkiena, za velkou milovnici fantasy jsem se ale nepovažovala.
4. Dystopie a další „odpočinkovky“
Můj záchvat YA knih byl krátký, ale intenzivní. Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ale mám dojem, že za to z velké části mohl začátek mého knižního blogování. On by totiž recenzi na „Jak pravil Zarathusa“ nejspíš fakt nikdo nečetl a dystopiemi a dalšími podobnými knihami se to po těch internetech jen hemžilo. Tak jsem taky podlehla. A nebylo to nepříjemné podlehnutí.
Hunger Games, Divergence, Pod nekonečnou oblohou a celá řada dalších podobných titulů se oproti klasickým knihám vyznačovaly tím, že jejich přečtení ani zdaleka nedalo takovou práci. Příběh byl chytlavý, občas snad trochu předvídatelný, ale s tím jsem se dokázala smířit. Většinou to nebyly knihy, které by mi změnily život, ale bavily mě a četly se neuvěřitelně rychle. Po pár měsících jsem ale začínala mít dojem, že všechny ty knihy vyprávějí prakticky o tomtéž a prožívala jsem takové kratší období rozčarování.
Postupně jsem zjišťovala, že mi nejvíce vyhovuje knihy různých žánrů střídat. A tak jsem se dostala ke svému současnému čtenářskému nastavení, které by se dalo nejjednodušeji popsat jako „Mix“. Ráda se přečtu klasiku, stejně tak si sem tam ráda odpočinu u dobré fantasy a ani YA literatuře se tak úplně nevyhýbám, i když je fakt, že už jsem dlouho žádnou knihu z tohoto žánru nečetla. ¨
Baví mě v knihách hledat poselství mezi řádky, a když ho najdu (a když to není úplné klišé), nezáleží na tom, z jakého je kniha žánru nebo v jakém roce byla vydaná. Jediné, čemu jsem nikdy nepřišla na chuť, jsou historické romány a romanťárny (kam řadím i v současné době tolik oblíbené erotické romány). Občas si některou knihu z těchto žánrů přečtu, abych věděla, o čem se to vlastně mluví, rozhodně je ale nevyhledávám.
A co vy? Máte svůj oblíbený žánr, nebo si na takové dělení nepotrpíte?
Skvělý článek :) Řekla bych, že jsem ty fáze měla dost podobné, jenom před YA obdobím (a taky současně s ním) jsem měla intenzivní fázi fantasy a sci-fi. Ale v současné době jsem taky pevně zakotvená v "mixu": ať je to, co je to, hlavně když je to dobře napsané :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :)
VymazatKlasické fantasy jsem čítávala (i když ne moc často), ale ke sci-fi jsem si hledala cestu docela dlouho a mám dojem, že ho dokážu docenit až tak poslední 3 roky. Myslím, že jako první si mě získal Stopařův průvodce...a pak to najednou šlo :D
Tak první dvě fáze jsem měla stejný... encyklopedie jsem hltala jednu za druhou (a projevovala jsem znechucenou fascinaci kapitolou Rozmnožování v encyklopedii Živý svět, kde byl nakreslenej průřez těhotnou paní...) :D Foglarovky jsem měla hrozně ráda a vůbec jsem nechápala, proč se mnou moje kamarádky nechtěji sbírat bobříky a tak vůbec. A Chata v jezerní kotlině mě nadobro odradila od kouření :D No a potom jsem se asi plynule přesunula k fázi mixu, možná s kratším obdobím věnovaným četbě horrorů.
OdpovědětVymazatJo, kapitoly o rozmnožování mě taky znepokojovaly. Měla jsem doma takovou malinkatou encyklopedii lidského těla, která byla vůbec docela zajímavá...
VymazatA se mnou taky nikdy nikdo nechtěl sbírat bobříky! Mou slabost pro Foglara vlastně obecně nikdo moc nesdílel, možná ještě Rychlé šípy sem tam někdo znal. A Chata v jezerní kotlině patřila k mým vůbec nejoblíbenějším - byla taková přiměřeně strašidelná :)
krásne si to zmapovala. ak by som mala popísať svoje obdobia tak idem 1. encyklopédie rôznych druhov, tie mi kupoval tatko, že aby som mala čo listovať hehe. 2. rozprávky, príbehy o zvieratkách. to bolo niekedy keď som chodila do prvého ročníka, ale tiež sa tu často vyskytovali aj encyklopédie. 3. dievčenské romány. angus bozky a trapasy, všetky pokračovania, klub putovných džínsov, denník princeznej, džínsový denník apod. koniec. 4. upíri. hrozné, od twilightu po house of night series. čítala som ich v angličtine takže tu sa začína moja éra uprednostňovania anglických kníh pred prekladovými 5. evitovky. doteraz mám vip kartu, s ktorou mám na ne asi aj zľavu ak to ešte platí. za toto sa hanbím, bohovsky ale. 6. mix všetkého, čo nie je fantasy. v tomto štádiu som nejak teraz. to moje upírske obdobie ma natoľko poznačilo, že na niekoľko rokov som upustila od fantasy kníh a neviem im prísť na chuť :)
OdpovědětVymazatTak ty evitovky jsem si musela vygooglit - u nás je nejspíš nevydávali! A nebo jsem se s nimi míjela :)
VymazatFázi dívčích románků jsem jaksi přeskočila a občas přemýšlím, jestli to nebyla chyba - třeba bych se něčemu přiučila. Jenže v období, kdy kamarádky tyto knihy četly, jsem zrovna měla své nihilistické období - a to prostě s romantikou nešlo dohromady.
jáj, to ma nenapadlo. evitapress, to je také malé slovenské vydavateľstvo, preto ten názov že evitovky :) má to žena ktorá sa vola evita :)
VymazatV pohodě, alespoň jsem se zase dozvěděla něco nového :)
VymazatJá si proti vám fakt připadám jak pitomec :D
OdpovědětVymazatČíst jsem se naučila až v sedmi (odklad), nejdřív to byl boj, pak jsem objevila Harryho Pottera. Od něj to šlo k Enid, Astrid a prostě dobrodružné knížky kolem a kolem :) Od nich jsem přešla ve 14 ke Stmívání a jemu podobné romantice se třpytivým nádechem fantasy... :D Dystopie samozřejmě následovaly. Ke klasice jsem se dobrovolně přiblížila teprve ve třeťáku, spíš v maturitním ročníku. Aspoň konec máme stejný, já teď taky čtu všechno :)
Ale stejně - kam na to všichni chodíte? Číst od čtyř, klasikou erudovaní ještě před pubertou... Si mezi takovýma vždycky přijdu jako pitomec :D
Jinak myslím, že pan Rochester nedýchá, nevidí... možná by pro něj bylo lepší, kdyby necítil, míň trápení :D
Ber to z druhé strany - ušetřila sis spoustu nechápavých pohledů! (a možná i pár existenčních krizí, oni ti ruští klasikové často nebyli zrovna optimisti :D )
VymazatAle ne, vážně myslím, že si jako pitomec připadat nemusíš :) Jak je vidět, i když někteří začínají číst ve čtyřech a mezi testy z prvouky louskají Dostojevského, nakonec se to nějak vyrovná. A navíc co si budeme povídat - já si ty dystopie taky potřebovala někdy dohnat, takže jsi v podstatě jen prohodila pořadí :D
To je moc pěkný článek! Ten čtenářský vývoj jsem měla dost podobný, taky to začalo někdy ve školce pohádkami (i ty encyklopedie sedí), pokračovalo to dobrodružnou literaturou, i když Verneovkám jsem nikdy nepropadla, za to filmové zpracování Vinnetoua mám moc ráda dodnes :) Od Foglara jsem si zamilovala jenom Rychlé šípy, to je srdcovka. Spoustu času jsem trávila nad takovými těmi knihami s lupou a já nevím s čím vším, taky jsem totiž milovala detektivní příběhy.V dalším období se už ale trošku rozcházíme, protože mě taková těžce intelektuální epizoda minula, nesnášela jsem totiž, když mi někdo diktoval co mám a nemám číst :) Ale samozřejmě mám také své oblíbené klasiky, na které nedám dopustit a věřím, že v budoucnu jich ještě mnoho přečtu. Místo éry klasiky jsem měla fantasy období, kdy jsem hltala Tolkiena a tak podobně.
OdpovědětVymazatNad YA obdobím jsem se musela usmívat, protože to máme nachlup stejně :D A stejně tak se teď i já nacházím v té fází - "čtu všechno a cokoli, jen mě to musí zaujmout".
Jo, ty knížky s lupou byly bezva, ty jsem taky četla ráda! :)
VymazatA já mám pocit, že bych se s klasikou úspěšně minula, kdybych se do ní nepustila ještě před tím, než byla oficiálně povinná. Takhle jsem si to přečetla dobrovolně - a když přišla éra, kdy to bylo povinné, už jsem byla namotaná :D
A koukám, že "mix" fáze je docela obvyklá. Ale asi mě to ani nepřekvapuje. Člověk alespoň neupadá do stereotypu :)
Skvělý článek! :)
OdpovědětVymazatJá jsem hrozně moc ujížděla na Lence Lanczové (Ale fakt ujížděla!) a pak Jacqueline Wilsonová byla moje hodně oblíbená autorka. Fakt si nevzpomínám, že bych četla cokoli jiného. Asi od mých 12-14 :D Pak začala dystopická éra, u které jsem prozatím zůstala. Už ale začínám cítit v kostech, že se co nevidět vrhnu na klasiku. A moc se na ni těším! :))
Tak snad klasika nezklame! :) Jinak od Lenky i Jacqueline jsem četla po jedné knížce, ale nijak mě to nechytlo...asi jsem se k nim dostala až když už jsem byla moc stará :D
VymazatJéé, Správnou pětku a Tajnou sedmu jsem taky doslova hltala :-D To byly parádní knihy a taky jsem pak snila o tom, jak budu s kamarády řešit záhady :-) Myslím, že díky těmto knihám mám dodnes pro detektivky slabost :-)
OdpovědětVymazatJo, taky si pořád občas nějakou detektivku ráda přečtu :) Ale touha nějaké se přímo zúčastnit už mě přešla :D
VymazatKoukám, že máme velmi podobnou evoluci, jen v té mé hrajou ještě velkou roli dívčí románky a gamebooky :D Jinak vážně dost podobné, škoda, že jsme se neznali, mohli jsme spolu vyřešit nějakou velkou záhadu to byl vždycky můj sen, ale my měli s kamarádkami aspoň "detektivní kancelář" co k tomu, že jediný případ jsme vždy vyřešili při hře Cluedo :D
OdpovědětVymazatTys měla kamarádky co s tebou zakládaly detektivní kancelář? Ach, kde je v tomhle světě spravedlnost! Já ani to Cluedo nehrála :D
VymazatJej, aké prekrásne zhrnutie :D Ja som náhodou Karla Maya mohla, hlavne Na Rio de la Plata a Duch Llana Estacada, to boli moje najoblúbenejšie. A Verneovky milujem doteraz, síce sú naivné, ale to je na nich krásne. Keď ťa bavili detektívky, nečítala si Troch pátračov? Volakedy som na nich ujíždela a Jupiter Jones ma ohromoval svojim intelektom, ale mám obavy, že teraz by to už nefungovalo :-D A mala som rada aj dievčenské romány, Medzi nami dievčatami, Annu zo Zeleného domu, prípadne Angeliku (čítala som všetkých snáď 23 dielov!!!), v ktorej sa miešala romantika a dobrodružstvo. :) Pomerne skoro som ale prešla do fáze "mix" a to mi tak nejako vydržalo. Rada čítam všetko, klasiku, fantasy, romantiku aj vážne spoločenské romány a všetko sa mi páči, len na to musí byť tá správna nálada. Neviem si predstaviť, že by som čítala len jeden druh literatúry. Aj keď sa mi stane, že mám chuť na dve - tri knihy v rade z jedného žánru, potom sa to otočí a čítam zasa niečo iného... Tá rôznorodosť je skvelá. :) A o tom to je :)
OdpovědětVymazatTři pátrače jsem bohužel nečetla, ale jak tak na to koukám, tak je to přesně ten typ knížek, co bych hltala. Škoda! A Annu ze zeleného domu jsem měla taky moc ráda...nicméně Angelika mě minula úplně. Neviděla jsem dokonce ani ty filmy, a to je co říct :D
VymazatTyhle články jsou na tomto blogu vždycky těmi nejlepšími a vždycky mám hroznou radost, když se tu objeví. Nádhera, jak jsi to celé sepsala. V tolika bodech jsem se našla, až mi to vykouzlilo úsměv na tváři! :-)
OdpovědětVymazatYA mě taky baví jen někdy, ale stále jsem tuto literaturu nezavrhla. :D
Ono občas ten odpočinek co s sebou YA přináší vůbec není na škodu :)
VymazatA děkuji za pochvalu! Přitom je paradoxní, že přesně tento typ článků zdá se při psaní zabírá nejméně času - jen ty nápady ne vždycky jsou :) Ale až zase přijde inspirace, určitě se tu něco podobného objeví.
Moc příjemné ohlédnutí se :)
OdpovědětVymazatA proč ne historické romány? Ty já mám právě moc ráda! Jinak čtu taky všechno možné, jen romantické ženské romány opravdu ne a to YA mě taky míjí.
OdpovědětVymazat