Lepší svět neznamená lepší pro všechny

Přiznám se, že záplava současných dystopií valící se na pult knihkupectví mě nechává poměrně chladnou - po přečtení několika z nich jsem nabyla dojmu, že jsou všechny víceméně stejné. Tím víc mě ale baví dystopie, které by se už skoro daly zařadit mezi klasiky (a mnohé z nich už dnes mezi klasická díla skutečně patří). Tohle léto jsem tedy sáhla po Příběhu služebnice od Margaret Atwoodové.

Příběh odehrávající se v blíže neurčené budoucnosti na území Spojených států amerických přináší vizi společnosti, ve které je hlavní hodnotou plodnost. Nastolený klerofašistický režim se rozhodne s rapidním úbytkem obyvatelstva bojovat zavedením Služebnic – plodné ženy vhodné k této úloze mají za úkol rodit děti párům, které si mohou dovolit Služebnici vlastnit. 



Kniha bývá často spojována s feminismem, při čtení jsem ale žádnou podobnou spojitost necítila. Ano, na rozdíl od jiných tradičních dystopií, zde mají hlavní úlohu ženy a mužské postavy hrají druhé housle. A to i přes to, že ve vykresleném totalitním režimu mají muži tradičně dominantní úlohu. Tím to ale podle mého končí. V knize nejde o boj za ženská práva, ale o totalitní režim, který ovlivňuje všechny, bez rozdílu.

Hlavní postava a zároveň vypravěčka příběhu navíc není žádná amazonka neohroženě se vrhající do bojů proti systému. Síla knihy tkví v tom, že vypráví příběh „jedné z mnoha“, což umožňuje čtenáři prozkoumat daný společenský systém skutečně zevnitř, očima někoho, kdo se do něj každý den probouzí.

Rozdíl oproti moderním dystopiím je zejména v důrazu na vnitřní život hlavní hrdinky. Nejedná se o příběh plný akce, ale spíše o psychologický román znázorňující to, jak člověka život v totalitním systému ovlivňuje. Klíčová je zde proměna postav a poukazování na mechanismy, kterými lze člověka ovlivňovat.




Hrůzy totalitního režimu jsou vykreslovány jakoby na pozadí, a i ty nejdrsnější scény jsou popisovány celkem civilně. To může budit dojem, že se v knize vlastně vůbec nic neděje. Opak je ale pravdou. Vnímavý čtenář dostane v Příběhu služebnice velmi intenzivní, bezútěšný příběh, který navíc působí realisticky. A i přes to, že byla kniha vydána před více než dvaceti lety, stále působí velmi moderně.

Jediné, co mě snad trochu zklamalo, byl náhle useknutý konec. Nemohu si pomoci, ale působilo to na mě trochu lacině, jako by autorku prostě z ničeho nic přestalo bavit knihu psát. I tak ale Příběh služebnice velmi doporučuji. Já ho přečetla jedním dechem, a ž teď se těším na seriál – doufám, že bude minimálně stejně tak dobrý.


 
Název: Příběh služebnice
Autor: Margaret Atwoodová
Překlad: Veronika Lásková
Počet stran: 332
Rok vydání: 2008
Vydalo: BB Art

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

6 komentářů:

  1. Já mám tuhle knihu (a tvorbu od Margaret Atwood obecně) v hledáčku už strašně dlouho. Jen jak už to jsou starší knihy, hůře se shání. Ale uvažuji, že se do toho pustím v angličtině. Vlastně jsem to zatím nečetla jen proto, že se bojím, aby to na mě nebylo moc... surové a depresivní. Ale tak snad se k tomu časem dokopu. :)
    Četla jsi od Margaret Atwood něco jiného, co bys mi mohla doporučit? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Snažila som sa prečítať to v originály, ale Atwoodovej angličtina mi veľmi nesadla, čakám, dokým sa uvoľní v knižnici (kniha skôr než seriál), snáď ju už konečne vrátia.

    Plánuješ si od autorky prečítať aj iné knihy? Tuším patrí k tým "plodným" autorom.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za připomenutí. Tento román číst nebudu, ale chci se podívat na seriál, který je prý velmi zdařile natočený a má vysoké hodnocení.

    OdpovědětVymazat
  4. Viděla jsem první díl seriálu. Přemýšlím, že si pořídím i knihu. Mám radši tyhle klasické dystopie, kde vidíme příběh očima obyčejného člověka.

    OdpovědětVymazat
  5. Keď si zoberiem pred koľkými rokmi kniha vznikla...je desivé, ako "predpovedala" hrozby budúcnosti, pripomína to Orwellov 1984. Bohužiaľ, videla som prv seriál. Od Antwoodovej mám ale v pláne Nevestu zlodejku.

    OdpovědětVymazat
  6. Přesně takový žánr knih mám ráda. Chci číst a přitom přemýšlet, co se v knize děje a snažím se tomu přijít na kloub dřív, než je konec knihy. Čtení knížek střídám s audioknihami taky s psychologickým tématem :-) . Naposledy jsem poslouchala audioknihu Emoční inteligence a hodně jsem se nad ní zamyslela.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)