Nezabývat se rasou je privilegium

Hlas Chimamandy Ngozi Adichie se v zahraničí ozývá poměrně výrazně, před vydáním českého překladu jejího posledního románu Amerikána bylo nicméně toto jméno českému čtenáři spíše neznámé. Není to přitom první kniha této autorky, se kterou bylo možné se v našich knihkupectvích setkat. Roku 2008 vyšla v nakladatelství BBart kniha Půl žlutého slunce, která byla oceněna cenou Orange Prize a také přetvořena do poměrně úspěšné filmové adaptace. Filmová práva už byla prodána také k Amerikáně, takže jestli razíte pravidlo „Nejdříve kniha, potom film“, je teď tak akorát čas zaběhnout do knihkupectví pro jeden výtisk.

Amerikána vypráví zdánlivě banální příběh o milostném vztahu dvou mladých lidí, kterým nepřejí okolnosti a vzdálenost. Ačkoli oba hlavní hrdinové (Obinze a Ifemelu) pocházejí z poměrně privilegované vrstvy, brzy si uvědomí, že v zemi s univerzitními stávkami a sužované vojenskou diktaturou je štěstí nečeká. Ifemelu se chopí příležitosti studovat v Americe, Obinze se krátce po ní vydává zkusit hledat štěstí do Londýna. 
 
 
Skrze líčení osudů hlavních hrdinů otevírá autorka témata rasy, předsudků a hledání identity. Vyprávění pojímá velmi přímočaře a často si vůči moderní západní společnosti nebere servítky. Vzhledem k tomu, že autorka stejně jako hlavní hrdinka pochází z Nigérie a absolvovala studia v Americe, vycházela při psaní pravděpodobně i z vlastních zkušeností, což je na knize velmi znát.

Prostřednictvím hlavní hrdinky se Adichie zabývá problematikou rasy snad ve všech možných kontextech. Autorka reflektuje, že navzdory zdánlivé toleranci, předsudky a jistá míra diskriminace černochů ze společnosti stále nevymizely. V knize se neohrazuje jen proti diskriminačnímu jednání, ale například i proti pokryteckým a blahosklonným poznámkám těch, kdo tvrdí, že rasu nevidí nebo že nikdy neměli potřebu se jí zabývat. 



Zajímavá pro mě byla také autorčina prezentace života v Nigérii. Život v Africe v knize není popisován jako něco, před čím by bylo potřeba za každou cenu utéct do po všech stránkách lepší Ameriky. Přiznám se, že jsem si před přečtením Amerikány neuvědomovala, že i v Nigerii je technologický pokrok na poměrně vysoké úrovni a že život v afrických zemích se nemusí od našeho lišit tak zásadně, jak jsem předpokládala. 
Říkají nám, že rasa je jen výmysl, že mezi dvěma lidmi černé pleti je větší genetický rozdíl než mezi černochem a bělochem. Říkají nám také, že u žen černé pleti se vyskytuje horší typ rakoviny prsu a mívají víc děložních myomů. A že běloši dostávají cystickou fibrózu a osteoporózu. Tak jak to je, vážení místní lékaři? Je rasa výmysl, nebo ne?

Autorka v knize na neduhy západní společnosti poukazuje často a vtipně, a myslím, že se jí její temné stránky mnohdy podařilo vystihnout více než trefně. Současná kultura se promítá i do způsobu vyprávění, které je částečně tvořeno blogovými příspěvky. Blogování v příběhu obecně hraje poměrně zásadní roli, což byl jeden z důvodů, proč jsem se s hlavní hrdinkou dokázala poměrně dobře sžít. Příběh mi byl blízký i díky časovému období, které zachycoval. Gró příběhu se totiž odehrává přibližně v době první kandidatury Baracka Obamy, což je zároveň doba, kterou si již poměrně dobře vybavuji. 



Navzdory tomu, že se kniha zabývá poměrně složitými společenskými otázkami, myslím, že se jedná o ideální letní čtení – i když ne zrovna v kabelkové velikosti. Příběh je čtivý, hlavní hrdinové sympatičtí a autorka své poselství předává velmi přímočarou a často příjemně sarkastickou formou. Díky společenskému přesahu si navíc můžete oprávněně užívat pocitu, že odpočíváte u poměrně hodnotné četby. A kdyby vás ani to nepřesvědčilo, věřte, že díky formě a myšlence jsem autorce odpustila i celkem jednoduchý a až příliš předvídatelný milostný příběh – a to je co říct! 
   

Název: Amerikána / Americanah
Autor: Chimamanda Ngozi Adichie
Překlad: Petr Štádler
Počet stran: 550
Rok vydání: 2017
Vydalo: Host


   
Název: Všemi dary obdarovaná / The Girl With All the Gifts
Autor: M.R.Carey
Překlad: Lucie Horáková
Počet stran: 412
Rok vydání: 2016
Vydalo: Host

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

6 komentářů:

  1. Veľmi pekná recenzia :) Na knihu sa určite chystám, len neviem kedy, lebo doma mám 60 neprečítaných kníh, takže si najbližších pár mesiacov nič kupovať nebudem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za pochvalu :) A rozumím, taky mám řadu knih které mě zaujaly, ale přes hromadu jiných se k ním zkrátka zatím nedostanu. Třeba jednou... ;)

      Vymazat
  2. Vždycky nějakou takovou knihu vypíchneš a já mám chuť hned si ji běžet koupit, a pak si vzpomenu, kolik toho musím udělat... a stejně do toho knihkupectví většinou jdu, jen abych si ji mohla vzít do ruky a "osahat". :D
    skvělá recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že kniha zaujala! :D A však se blíží prázdniny, ne, to půjde někam vmezeřit to čtení :P Ač uznávám, že je to celkem bichla.

      Vymazat
  3. Autorkino meno sa mi hlavne spájalo s instagramovo preslávenou novelou/esejou We Should All Be Feminist (na to sa ešte len chystám, len som nevedela, či sa aj Americanah nebude niesť náhodou v podobnou duchu, vďaka teda za info o čom kniha je - ak pracovala s vlastnými skúsenosťami zo svojich štúdií v Amerike, tak sa na to už dopredu teším :) mám rada, ak autori vložia časť seba samých vo svojich knihách

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. update: dnes som prečítala We Should All be Feminist -> Americanah si jednoducho musím prečítať:D

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)