neděle 6. března 2016

Okouzlující tíha osamění

Knihu Osamělost prvočísel jsem si chtěla přečíst od chvíle, kdy jsem o ní poprvé uslyšela. Jak už to ale u mě bývá zvykem, než jsem se k ní skutečně dostala, uplynulo pěkných pár let. Nakonec to tak ale možná bylo lepší. Mám za to, že některé knihy dají čtenáři daleko více, když se k nim dostane v ten správný čas. A myslím, že Osamělost prvočísel jsem rozečetla přesně v ten nejvhodnější moment.

Některá rozhodnutí dokážou člověku v mžiku obrátit život vzhůru nohama. Alice a Mattia o tom ví své. Oba v dětství učinili volbu, jejíž následky je pronásledují jako stín, a kvůli které se cítí odtržení od zbytku světa. Snad je to právě neodbytný pocit osamění, který tyhle dva na první pohled rozdílné lidi svede dohromady. Dokáží si ale navzájem pomoci? 



Trvalo mi jen pár stránek, než jsem se naprosto bezhlavě zamilovala do spisovatelského stylu Paola Giordana. Bez květnatých výrazů, jen za pomoci krátkých oznamovacích vět, mě dokázal přenést přímo na místo, kde se příběh odehrával. Atmosféra vyprávění mě naprosto pohltila, a i když se děj nenese v nijak překotném tempu, dělalo mi potíže se od knihy odtrhnout.

Snad ještě lépe než prostředí jsou zachyceny charaktery postav. Už dlouho ve mně kniha nevzbudila tak intenzivní pocit souznění s jednotlivými aktéry. Měla jsem dojem, jako bych je dávno znala. I vedlejším postavám je poskytnuto dost prostoru na to, aby měl čtenář možnost porozumět motivům jejich chování a poznat je trochu blíže.



Autor dokázal v knize zachytit snad každou existující emoci. Všechny pocity i myšlenky aktérů příběhu jsou zaznamenány s obdivuhodnou přirozeností. Měla jsem pocit, že jim absolutně rozumím, i když jsem s jejich činy zdaleka ne vždy souhlasila. Rozum přeci jen nemá vždy rozhodující slovo a bolest a smutek často vedou k unáhleným rozhodnutím.

Díky věrohodnému zachycení prožívání postav se mnoho jejich myšlenek a emocí přenášelo i na mě. Často jsem si musela při čtení na pár minut vydechnout, abych ze sebe alespoň částečně oklepala pocity smutku, osamění, a kdo ví, čeho ještě. Tak intenzivně jsem už dlouho žádnou knihu neprožívala.

Sama dějová linie přitom není na první pohled nijak zvlášť poutavá, i když se v knize vyskytne hned několik silných zlomových momentů. Autor si pozornost čtenáře nezískává napínavým dějem, ale právě především velmi pohlcujícím stylem vyprávění. To, zda se vám kniha Osamělost prvočísel bude líbit, prakticky stojí a padá na tom, jak moc se do příběhu dokážete vžít.
 
Otevřel si učebnici dějepisu a začal se učit nazpaměť sled všech data, která v ní našel vytištěná od té strany dále. Seznam čísel, seřazených za sebou bez logického smyslu, vytvářel v jeho hlavě stále delší pruh. Mattia se vydal v jeho stopě a pomalu opouštěl myšlenku na Denise stojícího v přítmí, až zapomněl na prázdno, které teď sedělo na jeho místě.
Snad jen jedno je nutné dodat. I když je Osamělost prvočísel kniha velmi čtivá, rozhodně to není čtení, u kterého si odpočinete. Je to knížka, ve které je tolik smutku, že ve vás dost možná při čtení alespoň část z něj uvízne. A je dost možné, že vám z ní bude těžko na duši ještě nějakou chvíli po dočtení.

I tak si ale myslím, že Osamělost prvočísel rozhodně stojí za pozornost. Vím, že to není kniha, která je vhodná pro všechny čtenáře, mě si ale získala naprosto bezvýhradně. Paolo Giordano dokázal pomocí prostých naturalistických popisů vytvořit velmi silné a poetické dílo, ke kterému se budu ráda vracet. Kvůli myšlenkám ukrytým mezi řádky, ale především kvůli Mattiovi s Alicí. Protože i když ti dva ani zdaleka nejsou dokonalí, už teď mi jejich společnost chybí. 

   

Název: Osamělost prvočísel
Autor: Paolo Giordano
Překlad: Alice Flemrová
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015
Vydal: Odeon
Databáze knih Goodreads

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Megaknihy.


31 komentářů:

  1. Máš neuvěřitelný talent recenzovat přesně ty knihy, na které se už dlouho chystám a nemůžu se k tomu rozhoupat! :D Tvé články mě ale vždy přesvědčí, že zrovna tyto knihy jsou tou správnou volbou! Píšeš krásně...
    Hezký den :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) A Osamělost prvočísel za přečtení rozhodně stojí, tak snad se na ni v Tvém rozvrhu místo najde - a snad se Ti bude líbit :)

      Vymazat
    2. Jsem na tom úplně stejně, hrozně dlouho se na ní chystám a vždycky nějak nedostanu :) Ale čím dál víc získávám dojem, že by se mi líbila! :)

      Vymazat
    3. Já myslím, že určitě líbila! :)

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze, na zajímavou knihu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. S touhle knihou mám asi osobní problém, nebo jinak si to nedokážu vysvětlit :D Už tak půl roku si ji přepůjčuji v knihovně, několikrát jsem začala a zase ji odložila. Nějak se do toho nemůžu dostat, do těch postav se nemůžu vcítit, i když jsou rozhodně dobře napsané. Ale autorův styl je opravdu skvělý, hodně se mi líbilo jeho Tělo o italských vojácích v afghánské válce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle to s pár knihami taky mám - podle všeho by se mi měly líbit, ale po pár stránkách je nějak odložím (většinou neplánovaně) a nakonec je vracím do knihovny aniž bych je dočetla. Tak snad si ke knize nakonec najdeš cestu - a i kdyby ne, ne všechny knihy jsou pro každého :)

      Na Tělo se rozhodně chystám, slyšela jsem na ěnj velmi nadšené ohlasy, jen mám trochu strach z toho tématu - válečné konflikty nejsou něco, co bych v knihách vyhledávala. Ale je to Giordano, takže knize rozhodně dám šanci.

      Vymazat
    2. Je to víc o lidské povaze než o válce. Jako správný román z tohoto prostředí používá extrémní situaci, aby mohl nahlídnout až úplně na dno lidské přirozenosti. No, to znělo vznešeně... prostě, je to dobré, já jinak válečné věci taky neču :)

      Vymazat
  4. Pěkná recenze, že bych se na knihu vrhla? Nejspíš se po ní někdy podívám :D děkuju za tip :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Tak snad se Ti kniha bude líbit, jestli se k ní dostaneš :)

      Vymazat
  5. Strašně dlouho o ní přemýšlím a zase si to rozmýšlím a nahrazuji ji jinýma. Asi mi chyběla přesně taková recenze. Děkuju za ni, musím si ji v blízké době koupit! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že Tě recenze ke čtení nalákala - snad se Ti kniha bude líbit :)

      Vymazat
  6. Už delší dobu po této knize pokukuju a je to jasný! Co nejdřív se mi musí dostat do rukou a musím se nořit do tohoto příběhu. Jsem si jistá, že se mi kniha bude také líbit, protože přesně tohle je můj šálek kávy! Mockrát děkuju za tuto recenzi, utvrdila mě v tom, že už nemám váhat a tuto knihu si rozhodně přečíst!

    Jinak mockrát děkuji, že jsem ve vašich oblíbených blozích. Udělalo mi to neuvěřitelnou radost, vy jste u mě už takovou dobu a teď se tu vidět i já, to je obrovská pocta! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že Tě kniha nezklame! :) Ale myslím, že by neměla ;)

      A vůbec nemáš zač děkovat! Já si u Tebe vždycky ráda počtu a načerpám inspiraci, a takhle mám přehled, když vyjde něco nového :)

      Vymazat
  7. O Osamělosti prvočísel slyším prvně, ale vypadá to na zajímavou knihu.

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkná recenze! :) Že bych zase něco přidala na svůj nekonečný seznam knih k přečtení? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! A Osamělost prvočísel si místo na seznamu rozhodně zaslouží ;)

      Vymazat
  9. Tahle kniha mě taky láká, ale už jsem na ni trochu pozapomněla. Dík, žes mi připomněla, že bych si ji měla přečíst! :)

    A jinak souhlasím - některý knihy potřebují správný čas. Třeba jsem ráda, že Malého prince jsem nečetla jako malá, ale až když mi bylo 14 a rozuměla jsem mu. Tedy, dneska v tom vidím zase něco trochu jiného, ale chápeme. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle seznamu nejoblíbenějších knih, který jsem u Tebe na blogu zahlédla, myslím, že by si ti Prvočísla líbila :)

      A jo, Malého prince jsem také plně docenila až v pozdějším věku a teď je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Vlastně to tak mám s pohádkovými příběhy obecně - jako mladší jsem je moc nečetla a teď v dospělosti se k nim vracím :)

      Vymazat
  10. Taky jsem četla, líbila se mi, ale upřímně už mi úplně vypadlo, o čem to bylo...

    OdpovědětVymazat
  11. Četla jsem již před lety a je opravdu skvělá. Nechávám si v knihovně už jen opravdu knížky, které se mě nějak dotkly a nedokáži se jich zbavit, a tohle je jedna z nich. Jsem ráda, že se mi autor teď připomněl, tím že sem dorazil :) Určitě si vypůjčím i jeho další tituly. Četla jsi od něj ještě něco jiného nebo se na to chystáš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já mám knihovnu pořád ještě přeplněnou knihami, ke kterým už se nejspíš nikdy nevrátím...ale zbavit se jich také nedokážu :)

      A od Giordana jsem zatím četla jen Osamělost, nadchl mě ale tak, že se rozhodně chystám i na jeho další knihy - v první řadě na Tělo, které je mi hojně doporučováno, ale určitě bych si chtěla přečíst i Čerň a stříbro. A vlastně cokoli, co vyjde v překladu :)

      Vymazat
  12. Supr článek! Je to jedna z mých velmi oblíbených knih. A znáš násobky osmi? Ty dvě knihy mají ledacos společné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :)

      Násobky znám - a líbily se mi :) I když je fakt, že Osamělost mě zasáhla přeci jen o něco víc.

      Vymazat
    2. To chápu, prvočísla jsou fenomén ;-)

      Vymazat
  13. To, že trvá někdy i pár let, než se dostanu k vyhlédnuté knize, znám moc dobře. Když ono je toho tolik, co si člověk chce přečíst... :)
    Moc pěkná recenze, knihu bohužel neznám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo.. Obávám se, že mi takhle nadobro zmizela ze zorného pole hrozná spousta skvělých knih, snad si je ještě někdy připomenu. A děkuju :)

      Vymazat
  14. Četla jsem ji, když jsem měla svou malou osobní krizi plnou osamění a o to víc na mě tehdy zapůsobila. Není moc knih, které dokážou na čtenáře tak intenzivně působit a přenášet na něj tolik emocí. Trvalo mi dlouho, než jsem ty emoce ze sebe po dočtení setřásla. Opravdu neznám moc autorů, kteří umí pocity hrdinů přenést i na čtenáře. Snad jen první povídka z knihy Zmizet od Petry Soukupové měla na mě alespoň částečně podobný účinek.
    Nejsem si jistá, jestli se ke knize někdy vrátím. Na jednu stranu se toho děsím a na tu druhou mě strašně moc láká vrátit se k určitým úryvkům a myšlenkám.
    Asi to ale opravdu není čtení pro každého, i když mám ve svém okolí víc lidí, kteří z ní byli nadšení.
    Výstižná recenze. Není lehké o této knize psát a natož nějak smysluplně. Já si na to nikdy netroufla. I ten můj komentář nevystihuje celou hloubku pocitů, které jsem při čtení prožívala, a které si doteď dokážu podrobně vybavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že určitá forma osamění je i pro mě momentálně docela aktuální téma, i kdyžto ani zdaleka není tak vážné jako v případě hlavních hrdinů této knihy. Ale je fakt, že alespoň částečně se pocitem osamění zabývá téměř každý, někdy více, někdy méně.

      O povídkové sbírce Zmizet jsem slyšela spoustu dobrého, určitě si ji budu muset sehnat, děkuju za připomenutí :)

      Vymazat
  15. Osamělost prvočísel mě zaujala už dávno, především svým názvem, ale stále jsem nebyla rozhodnutá, jestli stojí za to si ji přečíst. Teď už jsem si stoprocentně jistá, že ano. Moc krásná recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Tak snad se Ti bude kniha líbit!

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...