Růže pro Algernon

Dojemný sci-fi příběh ve dvou podobách


Říká se, že kniha je vždy lepší než film. A většina milovníků knih se na tomto tvrzení shodne. Jak je to ale s knihou a divadelní hrou, která podle oné knihy vznikla? Tady už odpověď tak jednoznačná není. Před nějakou dobou jsem měla tu možnost zhlédnout v Divadle v Celetné představení Růže pro Algernon. A vzhledem k tomu, že jsem četla i knihu, která sloužila jako předloha pro hru, rozhodla jsem se, že se do takového troufalého porovnání pustím.

Představte si, že žijeme v době, kdy je možné nechat si uměle zvýšit inteligenci. Riskovali byste takový zásah? Dokážete si představit život nad hranicí geniality? Pro hlavního hrdinu Růží pro Algernon – Charlieho, je to jasná volba. Je totiž mentálně retardovaný, a jeho jediným přáním je být chytrý. Jako první člověk proto podstoupí experimentální operaci, která mu jeho inteligenci téměř ztrojnásobí. Postupně ale zjišťuje, že dívat se na svět pohledem génia je mnohem složitější, než si představoval.   

Kniha

Růže pro Algernon je román amerického spisovatele Daniela Keyese z roku 1966. Původně tento příběh vyšel v roce 1959 jako povídka, později se Keyes rozhodl, že jej přepracuje do románové podoby. Ačkoliv se Růže pro Algernon často řadí mezi sci-fi literaturu, nemusíte se bát, že by vás uprostřed knihy překvapila mimozemská invaze. Ve skutečnosti se totiž jedná spíše o psychologický román s prvky sci-fi.

Kniha je psána ich-formou z pohledu Charlieho. Jako kapitoly zde fungují pracovní hlášení (jakési deníkové zápisky), které si Charlie vede v průběhu celého experimentu. Díky tomu čtenář nejenom vidí, co se mu odehrává v hlavě, ale také může v detailech pozorovat jeho postup ke genialitě.

V prvních hlášeních je Charlieho styl podobný předškolákovi – používá jednoduché, krátké věty, píše tak, jak slyší a pravopis pro něj neexistuje. Postupně se jeho hlášení ale stávají čím dál složitější, vzpomíná v nich na určující momenty své minulosti, analyzuje vše kolem sebe a začíná se potýkat s prvními negativy své vysoké inteligence.

Jako největší pozitivum knihy vidím právě to, že se na veškeré události díváme Charlieho očima. Známe jeho názory, známe události, které ho ovlivnily, víme, co ho trápí a co ho těší, a proto se do něj dokážeme lépe vcítit. Zároveň ale vidíme i jeho špatné stránky, což je něco, co jsem si při pozorování Charlieho „zvenčí” v divadle tolik neuvědomila. Větší prostor je zde také věnován Charlieho vztahu k ženám – hlavně k jeho matce a jeho učitelce slečně Kinnianové. Knihu si určitě stojí za to přečíst, pokud chcete postavě Charlieho lépe porozumět.

Já osobně jsem z knihy byla nadšená. Růže pro Algernon jsou čtivý a zajímavý příběh, který vás chytne za srdce. Jedinou výtku jsem měla k prostřední části, která byla na můj vkus zbytečně rozvleklá, takže dávám 4/5

Divadlo

Růže pro Algernon se staly předlohou pro film, muzikál, divadelní a rozhlasové inscenace a v neposlední řadě také pro divadelní hru. U nás ji už od roku 1993 hraje v režii Jakuba Špalka Divadelní spolek Kašpar. V hlavní roli Charlieho Gordona můžeme vidět Jana Potměšila. 

Divadelní zpracování Růží pro Algernon se od knihy v mnohém liší. Zaprvé je mnohem komornější. Ve hře vystupují pouze čtyři postavy – Charlie, jeho učitelka – slečna Kinnianová a dva vědci – Nemur a Strauss, kteří stojí za celým experimentem. V knize se sice vyskytují i jiné zajímavé postavy (například Charlieho rodina), ale hra jejich absencí nijak netrpí. Co se ale týče psychologie postav, kniha vede na plné čáře. Je to pochopitelné, protože v divadle máme jen omezený prostor na to, abychom se s postavami dobře seznámili, ale vzhledem k tomu, že právě postavy jsou podle mého názoru v Růžích pro Algernon nejdůležitější, je to trochu škoda.

Zadruhé je mnohem údernější. Celé představení jsem sledovala se zatajeným dechem, a i když jsem věděla, jak to celé dopadne, konec mě zasáhl mnohem víc než v knižní podobě. Ještě několik dnů potom jsem nemohla dostat Charlieho z hlavy. Výkon Jana Potměšila v roli Charlieho je naprosto famózní. Bez problémů jsem mu uvěřila jeho ztvárnění Charlieho jako retardovaného i jako génia a myslím, že právě jeho výkon dělá z divadelních Růží pro Algernon hru, kterou stojí za to vidět.


Nechci hodnotit to, jestli jsou Růže pro Algernon lepší v knižní nebo divadelní podobě, protože každá verze přináší do příběhu něco svého. Pokud máte raději bezprostřední silné zážitky, doporučila bych vám návštěvu divadla. Pokud oceňujete spíše psychologicky dokonale propracované postavy, sáhněte po knize. A pokud jste jako já a máte rádi knihy i divadlo, vyzkoušejte obojí. Troufám si tvrdit, že budete nadšení.  

Název: Růže pro Algernon
Původní název: Flowers for Algernon
Autor: Daniel Keyes
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 236 
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Lucka Bohemia

eM.

Vysokoškolačka, knihomilka, blogerka a šampionka ve zpěvu ve sprše.

16 komentářů:

  1. Sice jsem knížku nečetla, ale divadlo s Janem Potměšilem v hlavní roli jsem viděla a zcela s tebou souhlasím. Řekla bych, že je to jedno z nejlepších divadelních představení, co jsem kdy viděla. A to chodím do divadla docela často.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že je to jedno z nejlepších představení, na kterých jsem byla. Asi žádné jiné ve mě nezanechalo tolik emocí. :)

      Vymazat
  2. Doufám, že se mi podaří na Růži pro Algernon také zajít do divadla... Na knize se mi právě hrozně moc líbila ta propracovaná psychologie postav, ale taky práce autora se stylem Charlieho zpráv, docela by mě zajímalo, jestli se mi bude líbit i hra, když tyhle výhody nemá...
    Pěkné srovnání! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!:) Já myslím, že by se ti mohla líbit, vážně je to skvělý zážitek. Obě zpracování mají něco do sebe. :)

      Vymazat
  3. Nečetla jsem ani knihu, ani jsem neviděla divadelní zpracování- připadám si jako pořádný kulturní negramota. -_- Srovnání se ti opravdu povedlo, lákají mě obě dvě možnosti, kniha bude zřejmě dostupnější; připisuji na můj to-read list. :)
    Děkuji za tip. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač. :) A jako negramota si připadat nemusíš, já taky do minulého měsíce jen mlhavě tušila, že nějaká taková kniha existuje. A o divadelní hře vůbec nemluvím. :D

      Vymazat
  4. Sakra, já tu knížku potřebuju. Má nehorázně geniální námět! Díky za pěknou recenzi. ^^ *nemá ráda divadlo*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač. :) Námět je opravdu originální, snad se ti bude líbit. :)

      Vymazat
  5. Zatiaľ som ešte nikdy nenašla knihu, podľa ktorej by bolo divadelné predstavenie, takže som sa nad tým veľmi nezamýšľala - čo z toho je lepšie. Ale práve si my navnadila na divadlo. Asi sa posnažím niekoho prehovoriť, aby so mnou šiel na Sherlocka. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Sherlocka bych v divadle ráda viděla. Já se zatím omezuji pouze na seriál. :D

      Vymazat
    2. No vidíš, práve seriál som ešte ani raz nevidela. A z filmov len jednotku + knihu som tiež nečítala. :D

      Vymazat
  6. Růže pro Algernon jsme kdysi četli ve škole a patřila mezi těch pár knih, které mě tehdy zaujaly. Bohužel to přeci jen bylo čtení ve škole, a to mi ten příběh trochu otrávilo, což mě teď hodně mrzí, ale musím souhlasit, že ta psychologie postav - hlavně Charlieho - je neuvěřitelná. Je to sranda, úplně jsem na tu knihu zapomněla a teď se mi to všechno vrací. Určitě si ji budu muset v budoucnu znovu přečíst!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to škoda, že kolikrát nám škola otráví knihy, které by se nám jinak líbily... Snad se ti napodruhé bude líbit víc. :)

      Vymazat
  7. Na knížku se už dlouho chystám, dostala jsem ji myslím asi tři roky zpět na Vánoce, ale někdo mi říkal, že je hodně smutná, tak jsem ji pořád odkládala.. Ale recenze mě dost nalákala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že je to docela depresivní čtení, ale vážně to stojí za to. :)

      Vymazat
  8. Konečně kniha, kterou znám, už mám pocit, že jsem v takovém skluzu, že vůbec nedržím krok.
    Růže pro Algernon jsem četla kdysi jako povídku, později vyšla i jako román (obojí mám naštěstí doma). Opravdu krásný citlivý příběh, navíc věrohodný.
    A kladoucí otázky. Nač zvyšovat inteligenci, pokud se tato neudrží na výši? Takhle člověk jen zažije svůj vzestup a pád, navíc si toho pádu je vědom.
    Viděla jsem i pěkně zpracovaný film na tohle téma, myslím že šel pod názvem Charlie.
    Také jsem viděla jeden povídkový film ze seriálu Zóna soumraku - nebo ze seriálu Fringe, už nevím, kde při takovém pokusu naopak inteligence přibývalo víc a víc a ten člověk ztratil úplně kontakt s realitou, byl prostě v jiných sférách.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)