Vybrat knihu do druhého dílu tohoto
projektu byla pořádná fuška. Převážná většina knih, jejichž
význam mi zůstal skryt, pocházela z naší městské knihovny.
Nejprve jsem proto měla v plánu psát o učebnici chemie, protože
jestli je na světě věda, kterou nepobírám, pak je to právě
ona. Pak ale můj zrak padl na Sekyru od Ludvíka Vaculíka a bylo
jasno.
Vždy jsem považovala za otázku své
osobní cti přečíst všechny knihy z povinné četby. Když se
tedy v kvintě (prvák) objevila na seznamu Sekyra, neváhala jsem.
Na první pohled vypadala neškodně a její rozsah necelých 170
stran sliboval, že zúčtování bude rychlé a bezbolestné. Mýlila
jsem se. Už od první kapitoly mi bylo jasné, že tímhle se hned
tak neprokoušu. Dějové linie se střídaly pomalu uprostřed
odstavců a sledovat myšlenkové pochody vypravěče mě stálo
veškeré síly. Pamatuji si, že některé stránky jsem četla
dokonce třikrát ve snaze dopídit se jejich významu. Knihu jsem
dočetla, ale víckrát už se k ní nevrátím a její pointa mi
zůstane záhadou.
Myanmar
eM.
od Tolkiena jsem zkoušela Pána prstenů a vůbec mě to nechytlo...
OdpovědětVymazatToho jsem zkoušela taky a byl rozhodně lepší, i když jsem zatím přečetla jenom první díl. Ale rozhodně to taky není jednoduché čtení:)
Vymazat