Znáte to. Občas přečtete knihu,
která je sice skvělá, ale tak nějak se pořád nemůžete dostat
k tomu, abyste na ni napsali recenzi. Proto jsme se rozhodly kromě
velkých recenzí publikovat i „minirecenze”, abyste o tyto knihy
nebyli ochuzeni. :)
V prvním článku ze série
minirecenzí se můžete těšit na knihy, které jsem přečetla
přes prázdniny a které si jistě zaslouží vaši pozornost.
Velká ryba je vskutku román mýtických
rozměrů (jak nám již napovídá její podtitul). Vypráví
životní přeběh Edwarda Blooma – neobvyklého člověka, jehož
život je jako jeden velký mýtus. Podobně jako Herakles musel
například zkrotit zuřivého psa nebo jako Odysseus se utkat s
obrem. Knihu tvoří velmi krátké kapitoly a dohromady nemá ani
200 stránek, takže je to spíše taková jednohubka. Na první
pohled se může zdát, že je Velká ryba pouze hezký příběh, na
který si po dočtení už nevzpomenete. Pokud si ale dáte tu práci
a zamyslíte se nad všemi spojitostmi s mytologií, které se v
knize objevují, určitě si ji užijete mnohem víc.
Azazel – Youssef Ziedan 5/5
Azazel je historický román z pera
současného egyptského spisovatele Youssefa Ziedana. Odehrává se
v 5. století našeho letopočtu a skládá se z překladů několika
fiktivních rukopisů, které napsal egyptský mnich Hypa. Celým
románem prostupuje náboženská tématika. Křesťanství je na
vzestupu, snaží se vyřešit zásadní otázky své věrouky a
zároveň zničit poslední zbytky přetrvávajícího pohanství. Ze
začátku jsem měla strach, že se budu ve všech těch nezvyklých
jménech a historických postavách ztrácet, ale nakonec jsem se
zorientovala rychle, a čtení jsem si užívala. Azazel určitě
není kniha pro každého. Pokud ale máte rádi historii a hledáte
netradiční knihu ke čtení, nebudete litovat.
Pěna dní je kniha francouzského
spisovatele Borise Viana z roku 1947, mnozí z vás možná budou
znát ze svých seznamů četby k maturitě. Vypráví příběh dvou
partnerských dvojic – Chloé s Colinem a Alise s Chickem. Milého
příběhu o lásce se ale v Pěně dní nedočkáte. Hlavní postavy
žijí v jakési karikatuře Paříže, kde je naprosto běžné, že
nepřežijete vyjížďku na bruslích nebo že se váš dům sám od
sebe ze dne na den přestaví. Postupně se navíc protagonisté
příběhu propadají do stále větších problémů, způsobených
nedostatkem peněz nebo nezdravou obsesí slavnou osobností. Pokud
přistoupíte na nezvyklou absurditu příběhu, je Pěna dní
rozhodně zajímavá četba. Pro úplné pochopení příběhu je ale
nutné, aby měl čtenář alespoň základní přehled v
existenciální filosofii, protože ta se v různých formách
objevuje v celé knize.
Kniha Nikdykde by se dala zařadit do
žánru urban fantasy. Odehrává se totiž v Londýně. Přesněji
řečeno v Podlondýně, což je tajemné město v podzemí Londýna,
které je obyčejným obyvatelům Londýna skryto. Hlavnímu hrdinovi
Richardovi se ale do Podlondýna (ne zrovna dobrovolně) podaří
dostat, a když navíc zjistí, že po něm pase dvojice nechvalně
známých zabijáků, má o zábavu postaráno. Pokud máte rádi
fantasy knihy, je Neil Gaiman sázka na jistotu, a s Nikdykde určitě
nic nezkazíte. I když svět Podlondýna je pozoruhodný, to, co
jsem na knize opravdu ocenila, byly postavy. Richard nebyl žádný
rozený hrdina, ale spíš obyčejný člověk, který se náhodou
dostal do problémů, a hlavní záporák byl jeden z nejlépe
napsaných záporáků, které jsem kdy viděla. Nikdykde je povinná
četba pro všechny milovníky Londýna a urban fantasy.
Minirecenzie som kedysi písala, potom som s tým prestala, ale je to určite fajn.:) Tieto knihy nepoznám síce, ale obzvlášť posledná znie dobre. *_* (Od Gaimana som nič nečítala, shame on me.)
OdpovědětVymazatPokud máš ráda fantasy, určitě něco od Gaimana vyzkoušej. Kromě Nikdykde je skvělý třeba Hvězdný prach nebo Koralina. :)
VymazatZ těchto knih mě nejvíc zaujala kniha první a poslední. Hlavně Nikdykde si jdu napsat na seznam knih, které si prostě musím přečíst! :-)
OdpovědětVymazatNikdykde si tam určitě místo zaslouží! :)
VymazatVelká ryba může být fajn, mýty já ráda :) Mimochodem jsem si dovolila vás nominovat http://dalsiknizniblog.blogspot.cz/2013/10/liebster-blog-award.html
OdpovědětVymazatNikdykde jsem četla před několika lety a stále se k němu chci vrátit. Ta kniha mi doslova nedá spát, čas od času se mi vynoří v mysli a já si řeknu AHA! Tak k té se musím vrátit. Asi mám pocit, že napoprvé jsem ji nepochopila a nedokážu ji tak správně interpretovat.
OdpovědětVymazatMyslím, že opětovné čtení by mohlo být hodně fajn, také si chci knihu někdy přečíst znovu :) Ten příběh je hrozně podmanivý. Navíc fakt můžu Gaimana :)
Vymazat