Výhonek osmilisté růže - Audur Ava Ólafsdóttir

Odpočiňte si v zahradě plné růží

Islandská literatura se na pultech českých knihkupectví neobjevuje nijak zvlášť často. Většinou se však jedná o tituly, které mě na první pohled zaujmou. Zdá se mi, že z islandských knih (stejně jako z islandské hudby) dýchá příjemná a přitom těžko popsatelná atmosféra, která je mi z nějakého důvodu velmi blízká. Když mi tedy Bětka doporučovala k přečtení Výhonek osmilisté růže, dlouho jsem neváhala a zamluvila jsem si ho v knihovně. A udělala jsem dobře. 

Dvaadvacetiletý Arnljótur žije se svým otcem a postiženým bratrem v blíže neurčeném islandském městečku. Ve volných chvílích se věnuje zejména zahradničení – zálibě, kterou získal od zesnulé maminky - a sem tam navštěvuje svou malou dcerku Flóru (výsledek vášnivého vzplanutí ve skleníku). Jeho život se ze stereotypu vymaní ve chvíli, kdy přijme místo zahradníka v klášteře v cizí zemi. Daleko od domova přemýšlí o životě, smrti, vlastním těle, minulosti i budoucnosti. A zahrada vzkvétá… 



Když se řekne odpočinková literatura, obvykle si vybavím zamilovaný ženský román, u kterého nemusím příliš přemýšlet, popřípadě nějakou pěknou dětskou knížku. Kniha Výhonek osmilisté růže nepatří ani do jedné ze zmíněných kategorií, přesto bych ji za „odpočinkovou literaturu“ bez váhání označila. Není to kniha, u které si odpočinete díky tomu, že nebudete muset myslet, ale kniha, která vás už během prvních pár stran naplní klidem a harmonií. 

Autorka dokázala vytvořit příběh, který ve vás zanechá intenzivní pocit, že na světě je krásně a vše je tak, jak má být. A to i přesto, že děj sám o sobě není nijak přehnaně veselý a hlavní hrdinové nehýří neotřesitelným optimismem. Není to kniha vyloženě veselá, ale rozhodně je to kniha, kterou chci mít po ruce, když mě přepadne splín. Při čtení jsem zažívala podobné pocity, jako když v létě sedím na zahradě, poslouchám zpěv ptáků a užívám si slunečních paprsků. Klid a mír. 

Příběh sám není ničím výjimečný. Děj poklidně plyne a alespoň trochu vypjatější momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Pozorujeme Arnljóturovu cestu a později i jeho práci . V krátkých rozhovorech sledujeme jeho myšlenky a to, jak postupné objevuje sebe sama v různých rolích. Úvahy obsažené v knize pravděpodobně nepatří k těm, co vám převrátí život vzhůru nohama, náměty k zamyšlení se zde ale jistě najdou.



I přes velmi pomalé tempo kniha rozhodně nenudí. Svůj podíl na tom má kromě výborného vypravěčského stylu také jemný, citlivý humor, který celým příběhem prostupuje. Nečekejte pasáže, které vás rozesmějí – spíše než ke smíchu vás kniha přiměje k pousmání. Ale jsou to právě tyhle úsměvné momenty, co podtrhuje celkové pozitivní vyznění knihy a co dodává knize příjemný optimistický nádech.

Za zmínku rozhodně stojí také postavy. Arnljótur mi byl od prvních stránek sympatický a i k ostatním postavám jsem si brzy našla cestu. Autorka o svých hrdinech vypráví s citem a láskou. Postavy v příběhu jsou skrz naskrz lidské a i přes jejich drobné zvláštnosti si je velmi rychle oblíbíte. Dočítat tuto knihu bylo svým způsobem podobné, jako loučit se s příjemnou společností přátel. 

Snad jediné, co bych mohla této knize vytknout, byl konec. Po dočtení poslední řádky ve mně zůstal dojem neukončenosti a naléhavá otázka „Co bylo dál?“. Příběh za sebou nechal spoustu nezodpovězených otázek a vím, že ještě nějakou dobu budu přemýšlet, co se s Arnljóturem a ostatními dělo poté, co pro mě jejich příběh skončil. 

I přesto ale patří kniha Výhonek osmilisté růže k nejpříjemnějším čtenářským zážitkům tohoto roku a nemohu než Vám ji doporučit. Pokud si chcete odpočinout u poklidného příběhu bez nenadálých zvratů a velkých dramat, rozhodně s touto knihou nemůžete sáhnout vedle.


Název:  Výhonek osmilisté růže  (Afleggjarinn)
Autor:  Audur Ava Ólafsdóttir
Překlad:  Dominika Křesťanová
Počet stran: 296
Rok vydání: 2012
Vydal: nakladatelství Plus

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

12 komentářů:

  1. Tuto knihu neznám, však hned na první pohled mě zaujal velmi působivý název :) Však podle tvé recenze mě kniha zaujala i svým obsahem. Doufám, že si ji budu moct přečíst, jelikož bych nerada přišla o tak silný zážitek!
    PS: Moc krásná a citová recenze !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu! :) A jestli se ke knize dostaneš, doufám, že Tě nezklame (ale nemyslím si, že by mohla ;) )

      Vymazat
  2. A já si právě myslím, že takové konce jsou nejlepší. Když čtenář pídí po jasném závěru, znamená to, že ho příběh zaujal. A to u tebe tak znělo:) Každopádně jsem ještě knihu od žádného islandského spisovatele nepřečetla, ale navnadila jsi mě, co si budem povídat. Taková odpočinková literatura je perfektní na léto.:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je také pravda :) A jako letní čtení je Výhonek fakt ideální! :)

      Vymazat
  3. Poslední dobou jsem se začala více zajímat o skandinávskou literaturu a tohle zní naprosto skvěle! Už dlouho jsem nečetla nic oddechového a po téhle recenzi mám teď obrovskou chuť si něco takového přečíst. Zvlášť když už se teď nemusím stresovat kvůli škole. :)
    P.S. naprosto souhlasím, co se islandské hudby týče! Vždy když poslouchám islandské muzikanty, mám pocit, že se nacházím v naprosto jiném světě

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tahle knížka mi po pozkouškovém stresu rozhodně "bodla", takže myslím, že pro začátek prázdnin se hodí vyloženě skvěle :) Navíc je to opravdu ohromně příjemné čtení!
      A co se islandské hudby týče - jo, mám pocit, že tím jiným světem jsi to naprosto vystihla! :)

      Vymazat
  4. Napísala si to moc krásne. Výhonek osmilisté růže je nádherná knižka a robí mi radosť už len tým, že ju v knižnici mám. Vlastne presne tak, ako píšeš, že je to kniha, ktorá "naplní klidem a harmonií" :)
    Príde mi, že z islandskej literatúry sa u nás objavujú prevažne detektívky (Blómkvist, Indriđason, Ingólfsson...) čo je škoda, romány musia mať úžasné. Napríklad mám zálusk na Měsíční kámen od Sjóna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A s těmi detektivkami je to fakt. A asi se to netýká jen Islandu, ale severské literatury obecně. Myslím, že je to škoda. Co se atmosféry týče, jsou severští autoři zkrátka skvělí a bylo by fajn, kdyby si jejich styl čeští čtenáři mohli užít i jinde než jen v detektivkách.

      Vymazat
  5. Já po té knize koukám už roky, ale vždycky když jsem si přečetla, o čem je, tak jsem ji zase odložila, protože se mi zdála nějak... smutná a pochmurná. Asi že se tam mluví o té smrti a klášterech. Takže jsi mi udělala radost, že říkáš, že je pozitivní. To bych si ji přeci jen mohla přečíst.
    Díky za recenzi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to tak z anotace může trochu znít, ale pochmurná knížka to fakt není ;) Jestli se k ní dostaneš, dej vědět, jak se ti líbila :)

      Vymazat
  6. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. To pomalé tempo se mi velice líbilo. Jako milovnice filmů a cizích jazyků jsem byla nadšená z pátera Tomáše, který se učil jazyky sledováním filmů a půjčoval hlavnímu hrdinovi takové, podle kterých se mohl naučit vařit (pokud se tedy dobře pamatuji). Půjčila jsem knihu několika kamarádkám a všem se moc líbila. Mohu jedině doporučit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páter Tomáš byl skvělá postava! Mám vypsané některé zmíněné filmy a docela se těším, až si na ně udělám čas :)

      Jsem ráda, že se Ti kniha též líbila! :) Byla prostě úžasná a už dlouho jsem si u ničeho tak neodpočala :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)