Poslední nádech - Lucy Clarkeová


Některé knihy klamou tělem. Díky nenápadné obálce je snadné je v knihkupectví přehlédnout, uvnitř ale skrývají příběh, který vám v hlavě uvízne ještě dlouho po dočtení. Také Poslední nádech se může do této kategorie směle zařadit, a to i přes to, že mě děj nakonec nezasáhl tak moc, jak jsem čekala. 


Eva se se svým manželem Jacksonem seznámila při cestě letadlem. Z náhodného setkání se brzy stala láska jako trám a po několika měsících také svatba. I pohádka ale může skončit tragédií. Když Jackson zahyne během rybaření, Evě se sesype celý svět. V touze přiblížit se alespoň trochu mrtvému manželovi odjíždí za jeho rodinou do Austrálie, aby mohla truchlit společně s lidmi, kteří Jacksona dobře znali. A brzy zjistí, že její manžel nebyl tím, za koho se vydával…




Vyrovnat se se smrtí blízké osoby je jedna z nejtěžších věcí, které nás mohou v životě potkat. Ztráta životního partnera dokáže člověku obrátit život naruby a vyrovnat se s ní je dlouhý a bolestivý proces. Snaha zachytit něco takového v knize psané z pohledu hlavní hrdinky tak, aby příběh působil věrohodně, ale ne zbytečně pateticky, je v mnoha ohledech tanec na tenkém ledě. 

Lucy Clarkeové se ale podařilo vybruslit z toho se ctí. Poslední nádech je kniha, která je prakticky celá vystavěna na vnitřním prožívání hlavní hrdinky, rozhodně ale nepůsobí jako hysterický emocionální výlev. Hlavní hrdinka Eva je totiž naprosto uvěřitelná a i když je její prožívání velmi intenzivní, vždy mi připadalo adekvátní situaci. 

I přesto, že Eva na mě působila jako jedna z nejlépe propracovaných ženských hrdinek, se kterými jsem se kdy v knize setkala, s ostatními postavami to tak jednoznačné nebylo. V knize se sice objevuje jen několik málo osob, ale nebylo jim poskytnuto tolik prostoru, abych si k nim dokázala nalézt cestu. 

Některé postavy na mě navíc působily poněkud šablonovitě. Asi nejvýrazněji jsem to vnímala u Jacksonova bratra. Na první pohled uzavřený a málomluvný muž, který nerad mluví o svých emocích, ale pod nepřístupnou skořápkou zároveň skrývá dobré srdce. Kde jen jsem něco podobného viděla? 

I přes některá klišé však autorka vytvořila příběh, který se z řad ostatních ženských románů v mnoha ohledech vymyká. Ani v nejmenším se nejedná o přímočarou a snadno odhadnutelnou knihu. V ději je hned několik dějových zvratů, a i když závěrečné rozuzlení není zrovna těžké uhádnout, čtenář otáčí stránky v neustálém napětí, co si na něj autorka nachystala dál. 

Jako velké pozitivum vidím také citlivé zacházení s romantikou. V příběhu působí velmi přirozeně a nenuceně a ani na chvíli jsem neměla pocit, že autorka do děje romantickou linku zakomponovala jen kvůli tomu, aby tam nějaká byla. 

Celkově musím říci, že mě kniha Poslední nádech velmi mile překvapila. Je to kniha, u které si odpočinete, ale která vás zároveň bude držet neustále ve střehu. Pokud máte chuť přečíst si příběh plný emocí a nečekaných zvratů, věřím, že nebudete zklamáni. Jen předvídatelný konec z výsledného dojmu trochu ubírá.

          

Název: Poslední nádech (A Single Breath)
Autor: Lucy Clarkeová
Překlad: Eva Štěpánková

Počet stran: 351
Rok vydání: 2015
Vydal: Grada

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

2 komentáře:

  1. Citlivé zacházení s romantikou je něco, co oceňuju, ale málokdy to potkávám. Většina autorů to podává tak hrozně nuceně, že se mi to hnusí, proto romanťáky nemám ráda. I romantika by měla mít nějakou míru a pokud se to tady autorce podařilo ukočírovat, tak tleskám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také z tohoto důvodu vyloženě romantické knihy moc nevyhledávám - vše mi tam připadá takové umělé a vyhnané do extrému, málokdy postavám ten vzájemný cit věřím.

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)