Jen málokdy ke knize přistupuji s nulovým očekáváním. Výběru četby u mě totiž většinou předchází důkladné mapování terénu - pročítání recenzí, studování anotace a případně i čtení některých úryvků. U knihy Zvuk slunečních hodin to ale bylo jinak. Když jsem knihu zahlédla v knihovně, vzala jsem si ji domů s nejasným pocitem, že mi ji kdysi někdo doporučoval. Rozečetla jsem ji ještě v autobuse a vynechala jsem dokonce i čtení anotace. Ve své podstatě to bylo takové knižní rande naslepo. A jak dopadlo?
Vztah Tomáše Kepplera a Ráchel je i přes občasné přeháňky idylický. Jejich syn Daniel čtenářům postupně odkrývá jak vypadal život jeho rodiny při pobytu v Indii, ale i to, jak se do krásného a harmonického světa postupně plížily stíny v podobě nacistické hrozby. V dojemném příběhu se proplétá několik časových rovin a hrdinové románu se brzy budou muset postavit nepříteli, proti kterému je jedinou zbraní naděje.
O tom, že česká literatura má co nabídnout, jsem se přesvědčila už díky celé řadě románů. Zvuk slunečních hodin mě v tom jen utvrzuje. Ačkoli se jedná o prvotinu české autorky, na knize to není ani trochu znát. Autorčin styl totiž ani náhodou nepůsobí debutově. Hana Androniková píše poměrně střídmým, nezdobným jazykem, i přesto však dokáže ve čtenáři probudit obrazy, atmosféru a někdy dokonce i vůni míst, do kterých svůj příběh zasazuje.
Kniha se navíc vyznačuje poměrně komplikovanou hrou s časovými rovinami, kterou ale autorka také zvládla na jedničku. Kvůli přímé řeči bez uvozovek a častému střídání vypravěčů je sice třeba udržovat po celý čas čtení zvýšenou pozornost, abyste se v příběhu neztratili, kniha ale rozhodně není nijak zmatená nebo překombinovaná.
Velkým kladem jsou kromě perfektně zvládnuté atmosféry i charaktery jednotlivých postav. Všichni aktéři příběhu působí věrohodně, jsou perfektně propracovaní a dokázali si mě získat už během prvních stran. Postavy mají své silné i slabé stránky a působí velmi reálně - téměř jako by se jednalo o skutečnou rodinnou kroniku, a ne jen o fikci. V příbězích zabývajících se silnými lidskými osudy je to, aby čtenář získal sympatie k hlavním hrdinům, snad to nejdůležitější. A tady se to rozhodně podařilo.
Přiznám se ale, že osudy Tomáše Kepplera a Ráchel mě zaujaly daleko více, než záblesky z přítomnosti - a myslím, že bych si v knize bohatě vystačila s jednou časovou rovinou. Přítomné okamžiky totiž plnily spíše úlohu jakýchsi úvodníků a jejich obsah nebyl pro knihu až tak podstatný. Záblesky z přítomnosti ale tvoří jen malou část knihy a není proto třeba se kvůli nim čtení obávat.
Dějiny se otočily. Táta řekl, že se řítíme střemhlav do středověku. Ve středověku se nenosily hvězdy, ale žluté pásky.
Co bych chtěla vyzdvihnout je také to, jak si autorka poradila se závěrem. V příběhu byla znát gradace, i přesto ale nebyl konec knihy pateticky vyhrocený. Působil civilně, a i když je příběh jako takový velmi emotivní, nejednalo se o cílené útoky na čtenářovy city.
Celkově jsem z knihy Zvuk slunečních hodin nadšená a rozhodně to není poslední kniha od této autorky, do které jsem se pustila. Pokud chcete při čtení zabrousit do současné české literatury, Androniková je rozhodně dobrá volba. Její knihy jsou důkazem, že česká literatura si čtenářskou pozornost zaslouží a je opravdu škoda, že je (nejen knižními bloggery) často tak trochu přehlížena.
Název: Zvuk slunečních hodin
Autor: Hana Andronikova
Počet stran: 304
Rok vydání: 2013
Vydalo: nakladatelství Odeon
No, moc knih od Hany Andronikove ti už bohužel nezbývá :D Já doporučuju i povídkový soubor Vzpomínky, co neuletí. K Nebe nemá dno jsem se zatím nedostala... Je velká škoda, že už toho ani víc nenapíše, odešel velký spisovatelský talent. Jsem to recenzovala, předloni :D
OdpovědětVymazatVzpomínky vypadají velmi slibně! Děkuji za tip :)
VymazatČeská literatura dnešní doby je opomíjena z jednoho prostého důvodu - dá se tu vydat cokoliv. A bohužel mám pocit, že brak rozhodně převažuje nad kvalitou. Takže než se čtenář dostane k něčemu kloudnému, stojí ho to dost úsilí, které ne všichni jsou ochotni vynakládat a proto volí ověřenou klasiku. Je pravda, že sama po knihách nynějších českých autorů často nesáhnu, protože znám asi tak 3, jejichž knihy se mi fakt líbí a to možná ještě přeháním. Nicméně nikdy neříkám nikdy a pokud mě něco zaujmě, nevidím důvod, proč tomu nedat šanci třeba do strany 50. Zvuku slunečních hodin bych jí dala, protože se mi líbí už ten název a Keppler byl velmi zajímavá osobnost. Děkuji za tip :)
OdpovědětVymazatVida, tak to mě většina knih od českých autorů docela sedla (kromě knihy Dvě zrcadla), ale možná jsem měla jen štěstí - a nebo přepečlivě vybírám, těžko říct :D V každém případě, Zvuk slunečních hodin rozhodně stojí za pozornost :) A z českých autorů ještě doporučuji vyzkoušet knihy Soukupové - sice je to autorka, která nejspíš nesedne každému, ale myslím, že píše dobře a alespoň za zkoušku její knihy rozhodně stojí :)
VymazatO téhle knížce mám v povědomí, že vyhrála Literární cenu Knižního klubu. A vůbec nevypadá špatně, takže ji možná v budoucnu zkusím. I když můj to read list se rozrůstá skoro neúměrně. :D Chtěla bych se jednou pročíst k momentu, kdy si povím - Teď mám přečteno všechno, co jsem přečíst chtěla. A co dál? I když pochybuju, že se mi to podaří. A asi by to byla celkem nuda.
OdpovědětVymazatNA tento moment už ani nečekám, prostě vím, že nepřijde :D A ke knize se určitě zkus někdy prokousat - fakt to stojí za to :)
Vymazat