Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Po první kapitole jsem z knihy nijak zvlášť nadšená nebyla. Zdálo se mi, jako bych četla takový ten typický americký příběh ze střední školy nesoucí tolikrát otřepané poselství "Jdi za svým snem!". Víc jsem se snad mýlit nemohla. "Chvíle před koncem" totiž rozhodně není příběhem o tom, jak dosáhnout všeho, po čem toužíte. Míří daleko výš.

Číst sedmkrát o jednom a též dni může někomu znít jako ztělesnění nudy, ale není tomu tak. Tedy pokud od příběhu neočekáváte zásadní zvraty a velkou dávku napětí. Toho se totiž v tomto případě rozhodně nedočkáte. "Chvíle před koncem" totiž není vystavěna na ději, ale na postupném uvědomování si, co je v životě důležité, a co je jen pozlátkem. I tak mi ale příběh připadal až příliš předvídatelný. Snad už od druhé kapitoly jsem měla tušení, jak to celé skončí, a to se také (víceméně) naplnilo.

Co se mi naopak líbilo byl přirozený a věrohodný vývoj situace. Elisabeth Kübler- Rossová kdysi popsala 5 fází smiřování se se ztrátou (negace, agrese, smlouvání, deprese a smíření). Nevím, zda to byl záměr, ale hlavní hrdinka (Sam) postupovala prakticky přesně podle této teorie, až na jednu zásadní změnu. Místo prostého smíření se se situací přišlo poznání. A já jen doufám, že na konci neotevře oči jen hlavní hrdinka, ale i čtenáři knihy. Opravdu věřím, že ano.

"Chvíle před koncem" přináší spoustu zajímavých otázek a témat k zamyšlení. I když je psána celkem jednoduchým způsobem (rozhodně se nejedná o literární veledílo), dotýká se velmi závažných a ožehavých témat. Mluví o tom, jak slepí býváme i ke svým nejbližším, o tom, jak moc dokáží ranit slova, o tom, jak podstatné je rozpoznat důležité od nedůležitého. Jak důležité je odvrátit pohled od sebe sama a věnovat pozornost ostatním.

Postavy jsou na téhle knize asi vůbec nejzajímavější. V průběhu sedmi dní (nebo spíše sedmi verzí jednoho dne) zjistíte, že žádná z nich není taková, jaká se vám na první pohled zdála. Je snadné člověka odsoudit, ale daleko těžší je skutečně ho poznat. Zjistíte, že i ti nejpopulárnější a zdánlivé nejbezstarostnější lidé mají své démony - a často větší, než si umíme představit.

Hlavní postavou knihy a vlastně i vypravěčkou celého příběhu je Sam. Na začátku představuje jakési ztělesnění snu spousty náctiletých - oblíbená holka, která se nikdy nenudí a vždy dostane to, co chce. Kdo by nechtěl být jako ona? Jenže postupně začíná vycházet najevo, že pod povrchem nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá.

Po násilném vytrhnutí ze svého zdánlivě perfektního života začíná Sam pomalu otevírat oči. Z "mrchy", která nevidí za špičku svého nosu a stará se jen o sebe, se postupně stává rozumná a empatická bytost. Učí se naslouchat druhým, rozpoznávat jejich trápení a snaží se jim pomoci. I když mi Sam byla ze začátku krajně nesympatická, na konci už jsem jí ze všech sil držela palce.