(O co v tomto meme vlastně jde? Dozvíte se ZDE)
Tak tohle je otázka pro mě jak dělaná :)
Já jsem totiž všeobecně známá tím, že se směju prakticky neustále. A to
především věcěm, které se zdají vtipné jenom mně. Z téhle mé vlastnosti
vyplývá, že není nijak zvlášť těžké mě rozesmát a těch knih, u kterých
jsem se rozesmála, je celá řada. I tak ale moje volba nebyla nijak
zvlášť složitá. Do užšího výběru se sice dostalo hned několik kandidátů,
po krátké úvaze však vzešel jednoznačný vítěz - kniha Marley a já
od Johna Grogana. Není to sice 100% komedie a kromě slz smíchu dokáže
přivodit i slzy skutečné, ale nikdy jsem se u žádné knihy nenasmála tak,
jako právě u ní. Hlubší "analýzu" najdete pod perexem, ale ještě před
tím vám chci představit jednu z mých oblíbenějších básní, která se
krásně hodí k tématu :)
- Velemir Chlebnikov - Zakletí smíchem
Ó rozesmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!
Co smějí se smíchy, co smávají se smějavě.
Ó zasmějte se usměvavě!
Ó těch smáček nadsměvných - smích úsměvných smáčů!
Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů!
Smějivě, smějivě,
usměj, osměj se, smíšku, smíškové,
smíšečkové, smíšečkové!
Ó rozesmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!
Co smějí se smíchy, co smávají se smějavě.
Ó zasmějte se usměvavě!
Ó těch smáček nadsměvných - smích úsměvných smáčů!
Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů!
Smějivě, smějivě,
usměj, osměj se, smíšku, smíškové,
smíšečkové, smíšečkové!
Ó rozesmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!
1)
Líbí se mi, s jakou ohromnou láskou je celá ta kniha napsána. Ty
momenty, které autor v knize popisuje, by na mě nikdy nepůsobily tak
zábavně, jako působí, kdyby v nich zaznívala třeba jen troška hořkosti
nad tím, jak je čtyřnohý člen rodiny nevychovaný.
2)
Možná bude tenhle bod působit trochu zvláštně, ale líbilo se mi, že
autor kromě zábavných chvil popisuje i chvíle těžší. Protože stejně jako
by člověk nedokázal ocenit krásu bez ošklivosti, není možné ocenit
štěstí, dokud nepoznáme neštěstí.
3)
Další úžasná věc na téhle knížce je naprostá otevřenost. Možná je to
jen můj dojem, ale myslím, že autor čtenáři více než jen pootevřel dveře
do svého života. Po dočtení jsem měla pocit, jako bych tu rodinu vážně
znala, jako bych s nimi některé ty momenty opravdu prožila. Celé to
působí strašně upřímně, nepřehnaně a mile. Je to jedna z těch knížek, ze
kterých to známé upozornění "podle skutečné události" přímo dýchá.
Zkrátka
nemůžu jinak, než vám tuhle knížku doporučit. A když už budete u toho,
mrkněte se i na film - myslím, že se opravdu povedl, i když si nejsem
jistá, jestli je představitel hlavního psího hrdiny čistokrevný labrador
:) To, jak moc mě kniha nadchla, dokládá i fakt, že jsem si cca půl
roku po jejím dočtení také pořídila psa - béžového labradora jménem
Marley.
Co
to je za rodinu bez věrného, dobře vychovaného klidného psa? Labrador
Marley má však k takovému psímu hrdinovi daleko. Když si ho John s Jenny
přivedou domů, nestačí se divit. Kde je ten mírný, inteligentní a
přizpůsobivý pejsek, kterého slibovaly kynologické příručky? Už první
jízda autem se promění v malé dobrodružství a překvapení pokračují: Kdo
to roztahal po bytě celou roli toaletního papíru? Kam se poděly
ubrousky, papírové kapesníky, účtenky, korkové zátky, svorky na papír a
šachové figurky? Proč má židle najednou jen tři nohy? Marley kosí ocasem
sklenice a zarámované fotografie, ohryzává nábytek, vyhrabává květiny
na zahradě, leze do odpadkového koše, skáče na lidi a loudí u stolu,
hraje si na potápěče v misce s vodou, škrtí se na vodítku, čmuchá, funí,
slintá a očurává kdeco a kdekoho. A navíc roste jako z vody. Přesto na
něj John s Jenny nedají dopustit a s velkou láskou i pochopením líčí
Marleyho veselé kousky i dojemné chvíle z jeho stáří a nemoci. Život s
"nejhorším psem na světě" totiž není žádná nuda.
|
Anotace převzata ze stránek nakladatelství
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :)