~ Day 03: Kniha, která tě rozesměje


(O co v tomto meme vlastně jde? Dozvíte se ZDE)

Tak tohle je otázka pro mě jak dělaná :) Já jsem totiž všeobecně známá tím, že se směju prakticky neustále. A to především věcěm, které se zdají vtipné jenom mně. Z téhle mé vlastnosti vyplývá, že není nijak zvlášť těžké mě rozesmát a těch knih, u kterých jsem se rozesmála, je celá řada. I tak ale moje volba nebyla nijak zvlášť složitá. Do užšího výběru se sice dostalo hned několik kandidátů, po krátké úvaze však vzešel jednoznačný vítěz - kniha Marley a já od Johna Grogana. Není to sice 100% komedie a kromě slz smíchu dokáže přivodit i slzy skutečné, ale nikdy jsem se u žádné knihy nenasmála tak, jako právě u ní. Hlubší "analýzu" najdete pod perexem, ale ještě před tím vám chci představit jednu z mých oblíbenějších básní, která se krásně hodí k tématu :)

Velemir Chlebnikov - Zakletí smíchem
Ó rozesmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!
Co smějí se smíchy, co smávají se smějavě.
Ó zasmějte se usměvavě!
Ó těch smáček nadsměvných - smích úsměvných smáčů!
Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů!
Smějivě, smějivě,
usměj, osměj se, smíšku, smíškové,
smíšečkové, smíšečkové!
Ó rozesmějte se, smáči!
Ó zasmějte se, smáči!



1) Líbí se mi, s jakou ohromnou láskou je celá ta kniha napsána. Ty momenty, které autor v knize popisuje, by na mě nikdy nepůsobily tak zábavně, jako působí, kdyby v nich zaznívala třeba jen troška hořkosti nad tím, jak je čtyřnohý člen rodiny nevychovaný.

2) Možná bude tenhle bod působit trochu zvláštně, ale líbilo se mi, že autor kromě zábavných chvil popisuje i chvíle těžší. Protože stejně jako by člověk nedokázal ocenit krásu bez ošklivosti, není možné ocenit štěstí, dokud nepoznáme neštěstí.

3) Další úžasná věc na téhle knížce je naprostá otevřenost. Možná je to jen můj dojem, ale myslím, že autor čtenáři více než jen pootevřel dveře do svého života. Po dočtení jsem měla pocit, jako bych tu rodinu vážně znala, jako bych s nimi některé ty momenty opravdu prožila. Celé to působí strašně upřímně, nepřehnaně a mile. Je to jedna z těch knížek, ze kterých to známé upozornění "podle skutečné události" přímo dýchá.

Zkrátka nemůžu jinak, než vám tuhle knížku doporučit. A když už budete u toho, mrkněte se i na film - myslím, že se opravdu povedl, i když si nejsem jistá, jestli je představitel hlavního psího hrdiny čistokrevný labrador :) To, jak moc mě kniha nadchla, dokládá i fakt, že jsem si cca půl roku po jejím dočtení také pořídila psa - béžového labradora jménem Marley.


Co to je za rodinu bez věrného, dobře vychovaného klidného psa? Labrador Marley má však k takovému psímu hrdinovi daleko. Když si ho John s Jenny přivedou domů, nestačí se divit. Kde je ten mírný, inteligentní a přizpůsobivý pejsek, kterého slibovaly kynologické příručky? Už první jízda autem se promění v malé dobrodružství a překvapení pokračují: Kdo to roztahal po bytě celou roli toaletního papíru? Kam se poděly ubrousky, papírové kapesníky, účtenky, korkové zátky, svorky na papír a šachové figurky? Proč má židle najednou jen tři nohy? Marley kosí ocasem sklenice a zarámované fotografie, ohryzává nábytek, vyhrabává květiny na zahradě, leze do odpadkového koše, skáče na lidi a loudí u stolu, hraje si na potápěče v misce s vodou, škrtí se na vodítku, čmuchá, funí, slintá a očurává kdeco a kdekoho. A navíc roste jako z vody. Přesto na něj John s Jenny nedají dopustit a s velkou láskou i pochopením líčí Marleyho veselé kousky i dojemné chvíle z jeho stáří a nemoci. Život s "nejhorším psem na světě" totiž není žádná nuda.
Anotace převzata ze stránek nakladatelství

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram