Slovník lásky je kniha, která vás zaujme na první pohled. Ať už svojí obálkou, která je velmi pěkně zpracovaná, tak svým vnitřním členěním. Slovník lásky totiž dostává svému jménu, a tak místo kapitol v knize najdeme abecedně řazená slovníková hesla, z jejichž popisů následně vzniká příběh. Děj není rozvíjen chronologicky, spíše se setkáváme s úlomky příběhu, které jsou často úplně bez kontextu. Celý příběh dává smysl až na konci knihy, kdy si čtenář dokáže spojit všechny částečky do skládanky.

Příběh sám o sobě není ničím výjimečný. Zachycuje vztah dvou obyčejných lidí, jeho hezké i nehezké momenty, to vše bez přikrášlování, klišé a zbytečných popisů. Výhoda takového příběhu je ta, že se s ním může ztotožnit téměř každý, protože každý někdy podobný vztah zažil. Přesto si myslím, že příběh je právě nějvětší slabinou tohto díla právě proto, že je příliš univerzální.

Celé dílo je také pojímáno dost minimalisticky. Některé hesla mají pod sebou na vysvětlenou pouze jednu větu, nejdelší popis má asi dvě strany. Čtenář tak musí často těžit pouze z náznaků. O tom, že by si mohl oblíbit nějakou postavu, nemůže být řeč.

Slovník lásky je sice zajímavá kniha, ale přesto mi u ní něco chybělo. Hesla a jejich popisy se mi samy o sobě líbily. Problém jsem měla s tím, že dohromady mě příběh nijak nezaujal, což nemohlo napravit ani zajímavé zpracování. Jsem ráda, že jsem si Slovník lásky přečetla, ale vracet se k němu asi nebudu.

Pokud máte rádi knihy o lásce nebo jste fanoušci neobvyklých knih, určitě se po Slovníku lásky poohlédněte. Třeba se vám zalíbí více než mně. A pokud ne, příliš času jeho četbou neztratíte.