Mám slabost pro autory s exotickými jmény. Když jsem tedy na Goodreads narazila na sice britského, ale stále dost cizokrajně znějícího autora Kazuo Ishigura, hned jsem věděla, že si od něj musím něco přečíst. Po dlouhém rozhodování nakonec zvítězil jeho nejslavnější román Neopouštěj mě z roku 2005. A musím říct, že mě nezklamal.

Na první pohled jednoduchý příběh románu Neopouštěj mě vypráví jedenatřicetiletá ošetřovatelka Kathy, která vzpomíná na své dětství na internátní škole, na své přátele, první lásky a dospívání. Když se nečekaně setká se svými starými přáteli ze školy, na povrch vyplují nedořešené záležitosti z jejich života a Kathy se čím dál víc vrací k nesrovnalostem a nejasnostem v jejich minulosti, které nakonec vedou k šokujícímu odhalení.

Neopouštěj mě je v mnoha ohledech velmi zvláštní kniha. Ať už je to autorovým stylem psaní, postavami nebo neobvyklým příběhem. Hlavními hrdiny je trojice přátel – Kathy, Ruth a Tommy, kteří se znají z internátní školy v Hailshamu. Očima Kathy se díváme na jejich společné dětství, dospívání, první konflikty a následné odcizení. Příběh, který Kathy vypráví, na první pohled není ničím zvláštní. Mohlo by se zdát, že se jedná o obyčejný příběh tří přátel, kde je jedinou vzrušující událostí milostný trojúhelník. Pravda je ale taková, že příběh Neopouštěj mě je všechno, jen ne obyčejný. Celou dobu vás při čtení provází pocit, jako by vám něco unikalo. Někde v pozadí je skrytá informace, která vysvětlí všechny ty drobné nesrovnalosti, na které jste v knize narazili. Čím déle čtete, tím více otázek se vynořuje. Jenže na odpovědi musíme čekat stejně, jako na ně čekají postavy románu. V tom podle mého názoru právě spočívá kouzlo knihy. Všechna tajemství odkrýváme postupně spolu s postavami, a tak máme i lepší možnost se do nich vcítit. Proto pokud se knihu chystáte číst, doporučuji se vyhnout všem podrobnějším popisům děje a trailerům k filmové verzi, protože jakmile se dozvíte onu „zásadní informaci”, příběh tím trochu ztrácí na výjimečnosti.

Jak už jsem se zmiňovala dříve, Ishigurův styl je v mnohém zvláštní. Na své si přijdou odpůrci popisných pasáží, protože těch je v knize minimum. Celkově je Ishigurův styl úsporný až do té míry, že vlastně ani nevíme, jak vypadají hlavní hrdinové. Spousta věcí zůstává nevyřčených a je na čtenáři, aby se vyprávění dostal pod kůži. Kniha vás neustále nutí k zamyšlení. Řeší se zde otázky morálky, etiky nebo vlastní identity, ale nezařadila bych ji kvůli tomu k náročné četbě – příběh se čte sám, ani se nenadějete a už jste na konci.

Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Kathy. Její postavě byl v knize věnován největší prostor, takže je pro čtenáře jednodušší se s ní ztotožnit. Celkově bych postavy považovala za silnou stránku knihy, protože jsou dobře vykreslené a uvěřitelné. Jediné, co bych knize vytkla, je závěr, který mi přišel dost uspěchaný.

Neopouštěj mě je kniha, která vás v mnohém překvapí. Doporučila bych ji všem pozorným čtenářům, kterým nevadí, když se musí nad trochu příběhem zamýšlet. Po dočtení ve vás zanechá spoustu pocitů a otázek, což z ní dělá knihu, kterou stojí za to přečíst.

V roce 2010 byl podle románu natočen stejnojmenný film s Carey Mulligan, Andrew Garfieldem a Keirou Knightley v hlavních rolích. Film jsem viděla až po dočtení knihy a musím říct, že mě trochu zklamal. Kniha mi přišla lepší hlavně svojí atmosférou. Ve filmu vám navíc polovinu zápletky vyzradí hned na začátku. Pokud se chcete vyvarovat spoilerů, vyhněte se i traileru na film. 

                                   

Název: Neopouštěj mě (Never let me go)

Autor: Kazuo Ishiguro

Překlad:

Počet stran: 271

Rok vydání: 2007

Vydal: BB Art

Databáze knih | Goodreads