Poslední dobou se knihám, ve kterých hrají hlavní roli náctiletí hrdinové, spíše vyhýbám. Po několika nevydařených volbách jsem totiž nabyla dojmu, že většina autorů mladistvé postavy zkrátka neumí napsat tak, aby působily věrohodně, a zároveň sympaticky. U Kečupových mračen jsem se ale rozhodla udělat výjimku. Příběh se mi totiž už před časem dostal do rukou v angličtině - a já byla zvědavá jak na kvalitu českého zpracování, tak na to, jak jej budu vnímat s časovým odstupem.

Kniha vypráví o patnáctileté Zoe, obyčejné dívce z obyčejného města, která má ale trochu neobyčejnou zálibu – dopisuje si s vrahem odsouzeným k trestu smrti. Za jejími dopisy přitom nestojí ani touha zpříjemnit pobyt ve vězení člověku čekajícímu na smrt, ani zamilovanost. Zoe totiž věří, že pouze tento usvědčený vrah dokáže plně porozumět jejímu největšímu tajemství. 

Po druhém přečtení ale musím uznat, že jiný, snad trochu dramatičtější závěr by knize spíše uškodil. Kečupová mračna jsou především příběhem o pocitu viny. Není vždy jednoduché určit, nakolik za různá neštěstí mohou naše činy, a nakolik se jedná o neblahý souběh okolností, někdy si ale na svá bedra naložíme více zodpovědnosti, než jsme schopni unést. 

Zoe na situace vylíčené v knize reagovala občas snad až příliš dramaticky a faktem je, že mi po celou dobu knihy k srdci příliš nepřirostla. Na druhé straně ale nelze než smeknout před autorčinou schopností stvořit věrohodnou náctiletou hrdinku – dívku, která nemluví jako starořecký filozof, a přitom nepůsobí nepřiměřeně dětinsky.

Dalším velkým kladem knihy je obrovská čtivost. Částečně za to může forma vyprávění – vzhledem k tomu, že se jedná o román v dopisech, jsou kapitoly poměrně krátké a velmi svižné. Kniha je navíc psána velmi nekomplikovaným a čtivým jazykem. Překladatel odvedl podle mého názoru velmi dobrou práci – během čtení jsem nenarazila na žádnou pasáž, která by mi jazykově neseděla a atmosféra příběhu na mě působila velmi podobně jako u anglického originálu. 

Co knize na čtivosti trochu ubírá je určitá nesystematičnost vyprávění. Zoe totiž ve svém vyprávění nepostupuje vždy přísně chronologicky a občas je třeba dát si pozor, abyste se v jejím popisu událostí neztratili.

Dalším negativem je, že i přes velmi originální námět se autorka při psaní neubránila mnohým klišé. Celý příběh je vystavěn na milostném trojúhelníku, a u některých scén (zejména těch týkajících se rodiny) mi připadalo, jako bych je už četla v jiné knize. V některých pasážích jsem také měla pocit, že se autorka ve čtenáři pokouší vyvolat emoce snad až příliš prvoplánově .

Pokud ale patříte k cílové skupině a knihy žánru YA se řadí k vaším oblíbeným, myslím, že Kečupová mračna by vám rozhodně neměla uniknout. Jedná se o čtivý příběh s neotřelou zápletkou a věrohodnou hlavní hrdinkou, který navíc obsahuje několik opravdu pěkných myšlenek a vět. Kečupová mračna jsou navíc knihou plnou emocí, a pokud si u příběhů občas rádi popláčete, Kečupová mračna by mohla být dobrou volbou.