Vždycky jsem byla jedna z těch, co mají rádi povinnou četbu. Částečně to bylo tím, že jsem většinu klasiků četla ještě dřív, než se mi seznam dostal do rukou, a tak jsem při čtení povinné literatury nikdy neměla pocit „čtu to jen proto, že mi to někdo nařídil“. To ale ani zdaleka neznamená, že bych se se všemi významnými díly stihla seznámit a dodnes doháním některé literární resty. Směšné lásky od Milana Kundery byly jedním z nich.
Sedm povídek vypráví příběhy lásky – tedy spíše pokusů o ni. Zachycují různé podoby milostného pouta, odhalují faleš mezilidských vztahů a to, jak těžké je udržovat čistý a upřímný cit, je-li lidský charakter pokřivený. Povídky původně vycházely ve třech oddělených sešitech, v současné době je však na pultech knihkupectví k dispozici souborné vydání.
Směšné lásky nebyly mým prvním setkáním s dílem Milana Kundery. Jako první jsem četla jeho román Žert a pamatuji si, že mě nadchl – příběhem, humorem i jazykovou výstavbou. Snad i proto jsem ke Směšným láskám přistupovala s poměrně velkým očekáváním. A po mnoha stránkách jsem skutečně nebyla zklamaná. Povídka Falešný autostop se dokonce zařadila k nejlepším povídkám, jaké jsem kdy četla.
Směšné lásky jsou souborem zábavných a velmi čtivých povídek. Výrazně se v nich projevuje autorův cit pro jazyk. Kunderova slovní zásoba je obdivuhodná. Dokáže si se slovy pohrát a popsat s jejich pomocí docela obyčejnou situaci tak, že vyznívá neobyčejně. Hrdinové navíc díky velmi živému popisu působí reálně a pro čtenáře není problém jim jejich jednání uvěřit.
Kniha navíc obsahuje několik zajímavých myšlenek. Ani mi nevadilo, že některé z nich jsou zformulované tak, že by se za to nemusel stydět ani Shakespeare, a přitom vycházejí z úst postav, které jinak nejsou žádní nýmandi. Směšné lásky jsou jedna z těch knih, při jejichž čtení mám vždy po ruce sešit na poznámky, abych se mohla k vybraným pasážím jednou vrátit.
To vše slouží Milanu Kunderovi ke cti, ale možná už tušíte, že přijde nějaké to ALE. Hrozně mě rozčiloval autorův přístup k ženským hrdinkám. Nevím, jestli je to tím, že studuju na stejné fakultě, kde se vyučují genderová studia, na druhé straně fakt si nemyslím, že bych byla nějaká extrémní feministka. Klidně si nechám pomoc s přivrtáním poličky, a ani v nejmenším mě neuráží, když mi muž podrží dveře nebo když mi pomůže do kabátu (ba naopak).
Kdyby byl člověk odpověden jen za to, čeho je si vědom, byli by hlupáci předem zproštěni jakékoli viny. Jenomže, milý Flajšmane, člověk je povinen vědět. Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina.
Ale myslím, že když v celé povídkové sbírce nenarazím ani na jednu jedinou ženu, jejíž úlohou nebylo jen působit jako objekt touhy (nebo alespoň snažit se svést hlavního hrdinu), je něco špatně. Zvlášť, když v knize žen vystupuje tolik. Ženy v téhle knize působí jako prostinká stvoření, která jsou sice krásná (občas ani to ne), ale to je tak všechno. Jsou závislé, nepříliš inteligentní a to jediné, nač myslí, je sex. Prostě ne.
K zachování objektivity nutno podotknout, že ani mužské postavy nejsou v knize líčeny v nějak zvlášť příznivém světle. Kunderovi hrdinové jsou sobečtí, často nečestní a nevzpomínám si na žádnou mužskou postavu, která by mi během čtení byla nějak výrazněji sympatická.
K zachování objektivity nutno podotknout, že ani mužské postavy nejsou v knize líčeny v nějak zvlášť příznivém světle. Kunderovi hrdinové jsou sobečtí, často nečestní a nevzpomínám si na žádnou mužskou postavu, která by mi během čtení byla nějak výrazněji sympatická.
Krom nesympatických postav je pak pravdou to, že s výjimkou Falešného autostopu mě žádná z povídek nijak výrazněji nezaujala. Byly skvěle napsané, to ano, a některé pasáže a myšlenky mě hodně oslovovaly, ale vlastní děj a pointa ve mně až tak pozitivní dojem nezanechaly a mám dojem, že za pár týdnů budu mít problém vzpomenout si, o čem vlastně byly.
Navzdory tomu, že Směšné lásky rozhodně mají něco do sebe, dávám jim 2*. I tak vás od čtení nechci odrazovat - je toho spousta, co si můžete z knihy odnést. A pokud zvažujete jakou knihu ze seznamy povinné literatury zařadit do výběru a hledáte něco čtivého, nepříliš náročného a nepříliš dlouhého, tahle povídková sbírka rozhodně není krokem vedle.
Název: Směšné lásky
Autor: Milan Kundera
Počet stran: 188
Rok vydání: 1970
Vydalo: Českoskovenský spisovatel
Ach jo, Kundera. To je můj nejambivalentnější čtenářský vztah. Krásně formulované myšlenky, jazyková zamyšlení, skvělý vypravěč. ALE! Cynik a sexista. Ženy jsou obvykle v roli dobrovolných obětí a nesamostatných bytostí a muži jsou zase neskuteční egoisté. Ani jedno se mi moc nezamlouvá a vykreslení ženy se mě přeci jen hlouběji dotýká. Škoda, že to neumí i s trochou pokory. A Směšné lásky nejsou špatné, ale myslím, že Nesnesitelná lehkost bytí, Žert i Valčík na rozloučenou se mi líbily více. :) Ale myslím, že navzdory tomu, že se mi z Kundery někdy obrací žaludek, pro to hodnotné, co v sobě jeho díla mají, je pro mě na víc, než na 2 hvězdičky.
OdpovědětVymazatMimochodem musím přiznat, že si teď po cca 5-6 letech také nevybavím jinou povídku než Autostop.
Je pravda, že ani ty mužské postavy nemá nijak zvlášť sympatické. Asi je na mě prostě až moc velký cynik. Žert se mi také docela líbil, a plánuji zkusit ještě tu Nesnesitelnou lehkost. Věřím, že mě osloví víc :)
VymazatViem, že Kundera patrí k najznámejším českým spisovateľom, nielen doma ale aj v zahraničí, ale ešte som nestretla čitateľa, ktorý by bol s jeho tvorbou úplne spokojný :D.
OdpovědětVymazatJá jednoho nadšeného fanouška znám! :) Ale můj šálek kávy to nejspíš tak úplně nebude nikdy.
VymazatPřesně kvůli těm posledním důvodům, které jsi v recenzi zmínila, jsem se rozhodla Směšné lásky číst. Obecně mám trochu problém s povídkovými soubory, protože mi chybí návaznost a potřebuji si dělat mezi povídkami rozestupy, aby se mi uležely, a abych je hned nezapomněla.
OdpovědětVymazatZrovna ve Směšných láskách tenhle můj rozestup trvá už asi půl roku. :D
Kvůli maturitě bych to ráda dočetla, protože mi přijde, že to aspoň trochu dává smysl, ale fakt mi vadí ten přístup k ženám, jak píšeš. A taky ty postavy, ony prostě nejsou sympatické! Natož, aby se do nich čtenář mohl vžít.
K Falešnému autostopu jsem se nedostala, tak aspoň na něco se můžu těšit. :)
Myslím, že Autostop se Ti bude líbit ;) A ať se pak u maturity daří! :)
VymazatKundera mě zatím nezklamal, cokoliv jsem od něj četla, upoutalo. I když, pravda, ze Směšných lásek si také nejvíc pamatuji ten Falešný autostop.
OdpovědětVymazatPodobně jako Kundera mě zaujal i Pavel Kohout, rozporuplný spisovatel, který má za sebou ne zrovna líbivou minulost, ale fakt je, že umí psát poutavě.
Od Kundery zatím nejzajímavější byla Nesnesitelná lehkost bytí. Po přečtení knihy jsem pochopila, proč protestoval proti filmu a proč se mu filmová adaptace nelíbila. I když mně film připadal dobrý.
Od Kohouta jsem nikdy nic nečetla, ale mám ho na seznamu, tak doufám, že se k němu dostanu co nejdříve :) A Nesnesitelnou lehkost jsem také zatím ani nečetla, ani neviděla, ale je to další Kunderova kniha, na kterou se chystám - tak snad se mi bude líbit víc :)
VymazatKundera taky není můj šálek kávy. A tahle sbírka, kterou jsem četla už před lety, ve mě zanechala přesně takový dojem, jako píšeš. Hrozně mi vadí postavy, zejména ženské. Nelíbil se mi ani Žert a víc šancí jsem mu zatím nedala. Třeba jednou :)
OdpovědětVymazatMně se Žert líbil, ale docela chápu, že někomu nesedne ani ten. Zkrátka žádný spisovatel nepíše pro všechny - ani Kundera :)
VymazatHolky a to jste nečetly od Párala Dekameron 2000 aneb Láska v Praze. Tam dává ženským zabrat. Nebo spíš, cpe je do poziček samiček. I když vlastně v pozicích samiček jsou ve většině jeho knih, ale vždycky je u toho něco víc - v Dekameronu jde jen o sex ve všech možných i nemožných podobách. Trochu mi tam chybí duše.
OdpovědětVymazatOd Párala jsem zatím nic nečetla, ale už jsem slyšela, že by mi ten autor asi úplně nesedl...takže se do jeho knih zatím příliš nehrnu :D
VymazatKdybys chtěla zkusit, tak sáhni po jeho starších knihách, napsaných před rokem 1989. Tehdy to byly pecky, čtivé jsou i dnes, docela by mě zajímalo, jak by zapůsobily na dnešní mladé čtenáře. Třeba Radost až do rána, zajímavá je Země žen, Profesionální žena a román, který se mi vážně líbil, Mladý muž a bílá velryba, také moc pěkně zfilmovaný. Vlastně se mi od Párala líbily všechny romány, ale po roce 1990, zhruba, sjel jen do roviny sexu a připadá mi, že jeho romány ztratily glanc. Tedy ty další. Ještě jsem nečetla Playgirls (taky myslím jeho dílko), ale ten Dekameron 2000 mě tenkrát dokonale rozhodil.
Vymazat