Pařížská manželka - Paula McLainová


separator   
„Přeji si, abych zemřel dřív, než jsem miloval někoho jiného, než ji.“

                                                        (Ernest Hemingway o své první ženě Hadley)
separator


 Název: Pařížská manželka

Autor: Paula McLainová

Nakladatelství: Metafora

Počet stránek: 344

Vyšlo: 2011


Dychtivost počínající lásky, proplétání citů a vztahů i bolest nečekaného, leč nevyhnutelného rozchodu, to všechno se vine příběhem manželství Hadley Richardsonové s Ernestem Hemingwayem.
Na počátku je to jen mladík se sžíravou touhou uchopit mnohotvárnost světa a přetavit ji do slov, trpící děsivými nočními můrami z války a mučivou nejistotou. Poválečná Paříž je uvítá svými kavárničkami, uměleckými salony a nekonečnými večírky. Ernestovo ego trpí nedostatkem uznání, ale přesto hltá život naplno, fascinován jím stejně jako smrtí - na stránkách svých děl i v krvavé býčí aréně, kam se vrací, i když už se mu všechno hroutí pod rukama. Jejich divoká, bytostná láska jako by strávila sama sebe a dospěla k hořkému, přesto však osvobozujícímu konci…
______________________________________________________________________



Další životopis?    

Ernesta Hemingwaye není třeba dlouze představovat. V hodinách literatury jsme se o něm většinou dozvěděli všechny důležité a nicneříkající informace. Kdy se narodil, kde žil, co napsal a jak nešťastně zemřel. Tento příběh, stokrát omílaný a stokrát sepsaný, by sám o sobě díru do světa neudělal. Spisovatelka Paula McLainová se ale rozhodla, že se na Hemingwayův život podívá z druhé strany. Z pohledu jeho první manželky Hadley. 


  Hadley a Ernest   

Kniha se z větší části odehrává v Paříži ve 20. letech 20. století a popisuje zvláštní vztah Ernesta a Hadley. Hemingway byl v té době začínající spisovatel. Přispíval svými články do novin a snažil se prorazit se svými povídkami. Byl impulzivní, kreativní a také se ze všech sil snažil potlačit své skličující vzpomínky na válku. Hadley byla jeho pravým opakem. Byla starší než on, ale o dost méně zkušená. Neměla žádné ambice, jejím jediným přáním bylo být svému manželovi oporou a bezmezně ho v jeho práci podporovat. Už díky této charakteristice může mít čtenář obavy, že se ve společnosti osobitých postav slavného věku Paříže bude Hadely ztrácet. Zčásti je to pravda. Kdyby se Hadley nestala manželkou Ernesta Hemingwaye, stěží bychom o ní dnes něco věděli. Nebyla nijak zvlášť zajímavá. Nebyla excentrická, nebyla moderní, ale stejně mezi všemi těmi umělci vynikala. Byla zkrátka jiná - praktická, skromná, milující manželka. A právě tento rozpor z ní dělá postavu hodnou našeho zájmu.

Návod na šťastné manželství   

Pařížská manželka je čtivá kniha, i když je to spíše zásluhou příjemného vyprávění v ich-formě než díky dějovým zvratům. Děj celkově spíše ustupuje vnitřním prožitkům a myšlenkám vypravěčky. Prožíváme s ní dobu, kdy se cítí šťastná a sebevědomá i dobu, kdy se cítí osamělá. Větší dějový zvrat přichází až v druhé polovině knihy. Tam se seznamujeme s Hadleyinou dobrou přítelkyní Pauline. Po jejím vplutí na scénu přichází doba, ve které si feminističtější čtenářky klepou na čelo a ty ostatní minimálně přemýšlejí o tom, jestli je vůbec možné tak dlouho tolerovat někoho, kdo se vám soustavně snaží ukrást manžela. Obávám se, že v tomto momentu náklonnost k hlavním postavám poněkud ochladne. Jejich chování se zdá iracionální, nikdo se nechce pouštět do řešení problémů, a tak rozpačité situace nezažívají jenom postavy románu, ale také čtenáři. Autorka ale nakonec z těchto nesnází vybruslí do hořko-sladkého závěru a vše končí tak, jak nám to vždy říkaly učebnice literatury.
  V závěru  

Pařížská manželka je milá a vcelku nenáročná kniha. Popisuje obyčejný život (ne)obyčejných lidí, ale přesto má čtenář dost možností na přemýšlení. Nápad vyprávět Hemingwayův život očima jeho manželky je neotřelý a rozhodně se neztratí mezi tím množstvím životopisů, které o něm už byly napsány.


Knihu nesmí minout žádný fanoušek Ernesta Hemingwaye a Ztracené generace, ale pokud si ji vyberete jako prázdninové čtení, nebudete zklamaní.







eM.

eM.

Vysokoškolačka, knihomilka, blogerka a šampionka ve zpěvu ve sprše.

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze, připomnělo mi to jak se mi ta kniha před lety líbila. Měla bych se k ní brzo vrátit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Taky jsem na ni zrovna nedávno vzpomínala. :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)