Autorkou tohoto projektu je VeEee A co je cílem? Každé dva dny zde zveřejníme článek na určité téma. Více se dozvíte kliknutím na obrázek se žirafou :)
Jaké své knížky bych se nikdy
nevzdala? Kdyby tu byla taková možnost, řekla bych, že žádné,
protože všechny knihy v mé knihovničce pro mě něco znamenají.
A taky – kdo by se zbavoval knih? Vždyť to jsou knihy! Když jsem
ale přemýšlela nad tím, kterou z nich bych nedala za nic na
světě, vzpomněla jsem si na jednu, která vlastně ani opravdovou
knihou není. Je jí už sto let, leží mi na poličce v otrhaných
deskách a je napsaná plnícím perem.
Řeč je o deníku, který si psal můj pradědeček, když byl za první světové války jako legionář v Rusku. Popisuje zde svou cestu do Ruska, povinnosti legionáře i kýžený návrat domů. Vždy, když si v ní listuji, mi připadá neuvěřitelné, že tahle slova napsal někdo, kdo doopravdy žil a kdo tímhle vším prošel. Není to zrovna knížka, kterou bych si četla každý den před spaním (a to nejen proto, že rukopis mého pradědečka nebyl příliš čitelný), ale kdybych mohla ze své knihovny zachránit jednu knihu, určitě by to byla tato. Je pro mě trochu jako rodinný poklad a kdo ví – když už přežila sto let, třeba zvládne i dalších sto.
eM.
Kniha, kterou bych nedala ani za
milion? V první chvíli se mi zdálo, že vybrat jen jednu jedinou
bude nadlidský úkol. Každá kniha v mé knihovničce má kromě
příběhu, který vypráví, ještě svůj vlastní příběh.
Chtěla jsem mluvit o knize Quo Vadis, jejíž stránky jsou
prokládány čtyřlístky, které natrhala moje prababička. Chtěla
jsem mluvit o Janě Eyerové, kvůli které jsem v antikvariátu
překonávala svůj strach z výšek, když jsem pro ni šplhala po
žebříku. Nakonec jsem se ale rozhodla pro knihu básní, která je
skutečně unikátní. Už jen tím, že existuje jen v jednom
jediném vydání a nikde jinde ji neseženete.
Tato útlá knížečka byla dokončena
roku 1866. Je psána ručně, překrásným ozdobným písmem na
křídovém papíře. Obsahuje krátké verše oslavující lásku,
krásu a přátelství. O člověku, který básně psal, nevím nic,
kromě jeho jména. Žil tak dávno, že si na něj nikdo z mých
příbuzných nepamatuje. Jeho sbírka básní však putuje od
generace ke generaci jako takový malý rodinný poklad. A já
doufám, že její autor bude skrze stránky promlouvat ještě mnoho
let...
Lásko! věčně stejná ve své kráse!
Věčně různá ve svém hnutí!
Jedny vedeš přímo k věčné spáse,
Jiné - ku věčnému zahynutí!
Na tu dráhu kam Tvé kroky padnou,
Jenom slunko blaženosti sviť;
Nesmíť zlobu zničit duši vnadnou,
Aby v světě nevyhynul cit.
Myanmar
Tak tohle jsou opravdové skvosty! Fakt jenom valím oči! Co já bych dala za to, kdybych takový poklad měla doma. Ten deník vypadá hrozně zajímavě, ale i sbírka básniček! Fakt smekám!
OdpovědětVymazatWaaaaaau, to je úžasné, máte doma vážne poklady.:O Žasnem.
OdpovědětVymazatPáni, tak tohle je krása. :) Tohle jsou vážně poklady. :)
OdpovědětVymazatAké krásne kúsky, to je taká milá história, takéto knihy sú poklady 8_)
OdpovědětVymazatTak o tomhle se dá s jistotou říct, že to jsou opravdu poklady! :)
OdpovědětVymazatNo vážně, kdybych měla v knihovně něco takového, taky bych neváhala! :-)
OdpovědětVymazatJe to opravdový poklad a je štěstí že se dostal do rukou někomu kdo si ho bude vážit , protože znám ( a nikdy nepochopim ) spousty lidí , kteří si takových věcí neváží a nevidí v nich něco co může ( jo je divný že o tom takhle přemýšlim ) přinést něco i budoucím generacím .
OdpovědětVymazat