Drsný příběh s něžným názvem

V poslední době čím dál tím častěji narážím na knihy, které kolem sebe šíří auru „není pro slabé povahy“. A i když nejsem člověk se zálibou v brutalitě, jednou za čas dostanu chuť si podobnou knihu přečíst. Právě v takovém období se ke mně dostala Motýlí kůže – kniha od ruského autora Sergeje Kuzněcova, která podle ohlasů opravdu nevypadala jako lehké čtení. A také že nebyla. 

Moskevské dívky se musí mít na pozoru. V ulicích řádí sériový vrah, který si vybírá mladé ženy - a zabíjí je způsobem, který rozhodně není bezbolestný. Novinářku Xenii jeho činy inspirují k založení webového portálu, který informuje nejen o Moskevském vrahovi, ale i o dalších sériových a masových vrazích. Stránky se brzy dostanou do povědomí široké veřejnosti a vyvolávají řadu protichůdných reakcí. Xenie se díky nim seznámí s uživatelem, který si říká Alien. Ukáže se, že spolu sdílejí masochistické choutky, a jejich internetová komunikace u Xenie brzy přeroste v lásku. Je to ale láska vzájemná?

Už podle anotace je zřejmé, že v knize Motýlí kůže není o kontroverzní náměty nouze. Sadistický vrah, mučení, erotika, sexuální deviace. To je jen stručný přehled toho, s čím vším se na stránkách knihy čtenáři setkají. Ačkoli jsem knih, které varovaly čtenáře před šokujícím obsahem, četla již několik, musím přiznat, že tato byla první, kde mi varování opravdu přišlo na místě. 

Zejména pasáže vyprávěné z pohledu vraha působí skutečně neuvěřitelně živě a naturalistický popis mučení ve mně nevyvolával zrovna příjemné pocity. Sergej Kuzněcov zašel při charakteristice svého zvrhlého hrdiny opravdu daleko a nechává čtenáře nahlédnout téměř až na dno jeho pokřivené duše. A není to pěkný pohled. 

Také ostatní postavy jsou vykresleny velmi pečlivě a jejich charaktery rozhodně dokáží zaujmout. Nejvíce prostoru v knize dostává mladá a ambiciózní novinářka Xenie. Ačkoli navenek působí sebejistě a profesionálně, je patrné, že ve skutečnosti se cítí osamělá a touží po pochopení. 

Právě touha po pochopení a pocit odtržení od zbytku společnosti se linou celým příběhem. Pod vrstvou brutality se skrývá také sonda do života dnešních mladých Rusů. I proto se stala kniha v Rusku brzy po svém vydání velkým hitem. Moskva vypadá v Kuzněcově románu jako chladné a nehostinné místo a jen podtrhuje temné vyznění celého příběhu.

Kromě zajímavých postav a temné atmosféry může Motýlí kůže nabídnout i velmi neobvyklý styl psaní. Autor totiž velmi často experimentuje s formou. A právě zde pro mě ležel tak trochu kámen úrazu. V některých pasážích mi experimenty přišly velmi podařené a na místě (například používání druhé osoby dokáže čtenáře opravdu vtáhnout do děje), u jiných mi ale spíše překážely.

Občas jsem také měla dojem, že je autor ve snaze čtenáře šokovat až příliš urputný. Některé drsné momenty do děje zapadaly, jiné na mě působily tak trochu uměle a prvoplánově. To však knize na čtivosti nijak neubíralo. Děj plynul přirozeně a důvodem, proč jsem Motýlí kůži občas musela odložit, byla spíš touha si od tíživého příběhu na chvíli oddychnout než neschopnost autora vtáhnout mě do děje. 

Tato kniha rozhodně není čtení pro každého. Některé čtenáře nejspíš odradí už jen drsný námět a naturalistické vyprávění, jiní se možná nedokáží přenést přes neobvyklý způsob psaní. Pro všechny ostatní však čeká čtenářský zážitek, který z hlavy hned tak nedostanou. Pokud vám nevadí brutální scény a explicitní erotika, kniha Motýlí kůže by vám rozhodně neměla uniknout.