Knihy na téma: Oldschool dystopie (1.díl)

Nejen oděvní průmysl podléhá módním vlnám. Stejně jako se mění trendy v oblékání, mění se i to, co právě frčí mezi čtenáři. A tak se stane, že jednou za čas zaplaví knihkupectví spousty knih jednoho žánru (a všechny občas bývají tak trochu na jedno brdo). Poslední dobou se jedná zejména o erotické romány, severské detektivky nebo o mezi mladšími ročníky oblíbené dystopie. A právě posledním jmenovaným bych se ráda věnovala v dnešním článku. Protože věřte tomu nebo ne, dystopické knihy tu byly už dávno před příchodem Hunger Games. 


Co je vlastně ta dystopie aneb trocha teorie na úvod     

I když je pojem dystopie mezi čtenáři skloňován poměrně často, myslím, že neuškodí, když si jej tu nejprve společně vymezíme. Dystopie vyprávějí o smyšleném místě, kde panují velmi špatné životní podmínky v důsledku deprivace potřeb, útlaku nebo teroru. Jedná se o protiklad k utopii, tedy k vizi státu dokonalého po sociální, politické i morální stránce (Wordnet 3.0., 2016). Komplikace nastává, přihodíme-li do kotlíku pojem anti-utopie. Ačkoli pojmy anti-utopie a dystopie mohou na první pohled působit jak synonyma, ne vždy jsou tak vnímána.

Dystopii lze například vnímat jako dílo pojednávající o místě, které je z pohledu vypravěče očividně špatné a jehož obyvatelé nikdy neuzavřeli společenskou smlouvu ospravedlňující omezení, kterým čelí. Jedná se o systém, kde je chování občanů regulováno výhružkami, násilím nebo pohrůžkou vyloučení. Oproti tomu anti-utopie znázorňuje místo, které není prezentováno jako jednoznačně zlé. Společnost zde funguje podle přesně vymezených norem, většina společnosti je s těmito normami srozuměna a vnímá je jako nezbytné. Ve své podstatě se jedná o znázornění na první pohled fungujícího systému (blízkého utopii), autor ale čtenáři představuje jeho stinné stránky a naznačuje, že nastolená omezení nestojí za to (Ahmad, 2009).

Rozdíly mezi anti-utopií a dystopií bývají ale vnímány i ve způsobu konstrukce děje (Fitting, 1995), další autoři pak povaužjí dystopii za subžánr vycházející ze satirické utopie a anti-utopie, jehož účelem je znázornění skutečnosti, že lidská společnost nikdy nemůže dosáhnout absolutní dokonalosti (Viera, 2010).

Pro zjednodušení jsem se ale při psaní tohoto článku rozhodla zpronevěřit se akademické půdě a vycházet z Wikipedie, která žánry anti-utopie a dystopie háže do jednoho pytle. Mimo jiné proto, že hranice mezi anti-utopií a dystopií stále zůstává tak trochu nejasná a mé literární vzdělání není dost dobré k tomu, abych si mohla dovolit při určování zařazení jednotlivých literárních děl tančit na tak tenkém ledě. 

Dost už ale teorie. Pojďme se podívat na první pětici dystopií, které byly vydány dávno před proslulou trilogií Hunger Games. 
1. Dárce (Lois Lowryová)

Začněme zlehka. Kniha Dárce u nás patří mezi klasickými dystopiemi k těm nejpopulárnějším, zejména proto, že v českém překladu poprvé vyšla teprve nedávno. Navíc se před necelými dvěma lety dočkala filmového zpracování. V originále kniha ale poprvé vyšla roku 1993 a bývá označována za jednu z nejvlivnějších knih naší doby.  Na blogu si můžete přečíst recenzi, ve které se o knize dozvíte podrobnější informace.

Dárce vypráví příběh dvanáctiletého Jonase, který vyrůstá v dokonale organizovaném světě zbaveném všech emocí. Vzpomínky, pocity a zkušenosti předchozích generací jsou uchovávány prostřednictvím jediného člověka – Dárce, příjemce vzpomínek. A právě role Dárce je při rozdělování povolání určena Jonasovi. Dokáže se s ní vyrovnat?



2. 1984 (George Orwell)

Román 1984 bývá často řazen do seznamů povinné četby, což mu může v očích mnoha čtenářů přiklepnout nepopulární nálepku „nuda“. Nenechte se ale zmást. Důvody, proč si tuto knihu přečíst, na svém blogu skvěle shrnula Derpette, já už tedy jen doplním ujištení, že se jedná o opravdu velmi čtivé dílo, na kterém je krom napínavého děje zajímavé i to, jak moc se jeho obsah v určitých historických obdobích blížil realitě. A to byla kniha původně vydána roku 1949

A komu by byla jedna orwellovská vize totalitních režimů málo, může sáhnout po neméně známém alegorickém románu Farma zvířat (v originále vydána roku 1943).

 
3. 451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)

Ray Bradbury ve svém románu zachytil mou osobní představu knihomolského pekla. Jádro knihy tvoří vize společnosti, ve které je vlastnictví a čtení knih nemilosrdně trestáno, a veškerá literatura je pálena na popel. Kniha o tom, co může ve společnosti způsobit vítězství masmédií nad schopností individuálního myšlení, je v dnešní době snad ještě aktuálnější než kdy dřív. Román byl v originále vydán roku 1953 a u nás jej lze v současné době zakoupit i s předmluvou autora v novém krásném vydání od nakladatelství Plus.



4. V jako Vendeta (Alan Moore)

Komix Alana Moora poprvé vydaný roku 1988 se proslavil především díky svému filmovému zpracování, v němž se v hlavní roli objevila i známá herečka Natalie Portman. Opět se jedná o příběh zachycující prostředí totalitní společnosti, ve které je každý pečlivě monitorován a svoboda jednotlivce je jen abstraktním pojmem.  Drsná atmosféra totalitní  Británie je jen umocněna perfektním grafickým zpracováním. Vykašlete se na případné předsudky vůči komixům, V jako Vendeta je dílo, které je škoda přejít bez povšimnutí. 


5. My (Jevgenij Zamjatin)

Román ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina na rozdíl od předchozích jmenovaných děl není  mezi čtenáři příliš známý, přitom se ale jedná o jedno z nejranějších dystopických děl, které mělo zároveň na vývoj tohoto žánru nezanedbatelný vliv. Kniha poprvé vyšla roku 1920, tedy více než 20 let před vydáním knih George Orwella. 


Příběh vypráví o společnosti utvořené po konci dvousetleté války. Nastolený systém sice vede k odstranění bídy, zároveň zde ale dochází k naprosté deindividualizaci jednotlivce. Lidé jsou označeni kódy, bydlí v prosklených domech a každý moment jejich života se řídí přísnými pravidly. Kniha je ke čtení o něco náročnější než výše zmíněná díla, stále se ale jedná o neobyčejně silný román, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení.


Zdroje:

Ahmad, D. (2009). Landscapes of Hope: Anti-Colonial Utopianism in America. Oxford University Press.

dystopia. (n.d.) WordNet 3.0, Farlex clipart collection. (2003-2008). Retrieved March 29 2016 from http://www.freethesaurus.com/dystopia

Fitting, P., Booker, M. K., & Booker, M. K. (1995). Impulse or genre or neither?.

Vieira, F. (2010). The concept of utopia. The Cambridge Companion to Utopian Literature, 3-27.

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

28 komentářů:

  1. Díky za super přehled! Potřeba škatulkování příběhů do žánrů podle mě poslední dobou způsobuje, že se jednotlivé pojmy dost vyprázdňují. Občas není od věci si je trochu zopakovat :)
    Četla jsi tu poslední knížku? Doporučuješ? Je totiž jediná, o které jsem ještě neslyšela. 1984 pořád zůstavá mým top čtenářským zážitkem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, jsem ráda, že se článek líbil :)

      A My jsem kdysi rozečetla, ale pak mě zavalily povinnosti a nestihla jsem se dostat ke konci. Je to kniha o něco složitější na čtení než ostatní zmíněné, ale rozhodně to není žádná nudná uspávačka a co si pamatuju, připadala mi i dost dobře napsaná :)

      Vymazat
  2. Já bych jako první dystopii označila třeba i Čapkovu Válku s mloky a vlastně spoustu jeho děl, ale tohle jsem četla, takže vím, že to sem určitě patří. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Čapek měl podobných víc - ono i třeba takové R.U.R. :) Ale Válku s mloky mám od něj asi nejradši. Určitě ho zařadím do pokračování! :)

      Vymazat
  3. Pání, perfektní článek. Dystopie současného ražení mě nějak míjí, ale je pravdou, že 451 stupňů Fahrenheita patří mezi mé oblíbence. Ale jak píšeš - je to peklo :) na článku se mi rozhodně líbí preciznost zpracování. Děkuji za takové vzdělávací témata :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se zpracování líbilo - měla jsem trochu strach, aby to nebylo "edukační" až moc :)

      Vymazat
  4. Hunger Games ani Divergenciu som nečítala, ale zdá sa, že postaršie dystopie mi nie sú úplne neznáme. :) Dárce ma hrozne silne zasiahol, úplne vo mne vyvolal zimomriavky, poslednú časť knihy som regulérne oplakala. Primäl ma zasa viac rozmýšlať o svete a o živote. Fakt výborná kniha. 1984 bol rovnako zimomriavkový zážitok. Niekedy mi pripadá, ako keby Orwell videl do budúcnosti a často si naňho spomeniem. Hlavne pojmy ako newspeak alebo ideozločin mi pripadajú pomerne aktuálne. 451 stupňov som ešte nečítala, ale určite si ju kúpim. Podobnú myšlienku Bradbury spomenul už v jednej poviedke Marťanskej kroniky a zaujímalo by ma, ako to spracoval tu. Netuším, aké knihy plánuješ spomenúť v ďalšom dieli, ale ja by som ešte odporúčala knihy Margaret Atwoodovej. Příběh služebnice alebo Přežívá nejsmutnější sú obidve skvelé a človek na ne rozhodne tak ľahko nezabudne. Teším sa na pokračovanie!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že do tohohle článku jsem vybírala spíš známější - až na to "My", to mám dojem až tak známé není :) A Dárce se mi taky hodně líbil, trochu mě zklamal film, podle mě to šlo udělat o dost lépe.

      Jinak na mě obecně ty starší dystopie prostě působí víc - podle mě je tam ten svět většinou propracovanější než v těch moderních, kde slouží dystopické zřízení spíš jako kulisa :)

      Vymazat
  5. Já jsem se s dystopií poprvé setkala poměrně nedávno (Kostičas a Vidořád) a musím říct, že mě tenhle žánr opravdu zaujal, takže děkuju za tipy:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, a ať najdeš další zajímavé kousky! :) A zmíněnou sérii jsem ještě nečetla, ale možná jí dám šanci :)

      Vymazat
  6. O "My" jsem nikdy nečetla, vypadá to lákavě. Těším se na další díl, protože mě napadly ještě další knihy, které by se sem mohly zařadit, ale věřím, že se objeví v pokračování. Takže ještě jednou díky za "My"
    Jinak 1984 miluji, V jako Vendeta je taky skvělý titul. A souhlasím i s Válkou s mloky, kterou někdo zmínil v komentářích. K Čapkovi se chci vrátit už dlouho, naposled jsem ho snad četla někdy na střední a to už je pěkná řádka let!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čapek je skvělý :) Ale taky už jsem ho pěkně dlouho nečetla - naposledy tak před třemi, čtyřmi lety! :)

      A jsem ráda, že se článek líbil!

      Vymazat
  7. Z tvého výčtu jsem četla jen Brsdburyho. Skvele dilo. A zaujal me ten rusák:). Mimochodem, ja sama beru dystopii a antiutopii jako synonyma😯

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky ho mám moc ráda :) A i zbylé doporučuju! .)

      Vymazat
  8. 1984 je fakt síla. Když jsem to dočetl, měl jsem zlé sny :D Nevzpomínám si, že by na mě nějaká jiná knížka takhle zle zapůsobila. Ale asi štěstí, že jsem ji nečetl na škole. Ještě bych měl tramatické dětství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlé sny jsem neměla, ale také mě to dostalo. A traumatické dětství je na houby, takže souhlas - s některými věcmi se vyplatí počkat! :)

      Vymazat
  9. Ještě bych přidala do seznamu Brave New World (Konec civilizace) od Huxleyho, to je taky hodně zajímavá vize společnosti. Největší zážitek jsem z nich ale měla z Orwella, Bradbury mi nějak nesedí stylisticky (nevím proč, prostě je to pocitové). Už nějakou dobu se chystám i na My, tak snad se brzo povede :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To neznám, ale zní to skvěle, moc díky za tip!! :)

      Vymazat
  10. YA dystopie poslední dobou vůbec nemusím (až na zmiňované Hunger Games), ale tyhle klasiky (z nichž jsem četla jen 1984) by rozhodně nebylo na škodu zkusit. :D Super článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) A klasikům šanci určitě dej, je to zase něco trochu jiného než moderní dystopie :)

      Vymazat
  11. Nedávno som sa s niekým bavila, či je anti-utópia a dystópia synonymum alebo nie, takže ďakujem za aspoň malé objasnenie - hoci musím priznať, že tieto odtienky asi nikdy celkom nepochopím.:) Inak som zo zoznamu čítala 1984 a chvíľu zvažovala Darcu, ostatné som ani poriadne neregistrovala, takže vďaka i za rozšírenie obzoru.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jsem do toho taky tak docela nepronikla. Jazykovědná terminologie přeci jen není můj obor :) A snad se i k dalším jmenovaným knihám někdy dostaneš! :)

      Vymazat
  12. Skvělý článek! Děkuji za knižní inspiraci. Dystopie mám moc ráda, takže bych se do nich ráda pustila. Zaujaly mě všechny mimo té V jako Vendeta, nejvíc asi Dárce. Trochu mě nutí se nad sebou zamyslet, když jsem slyšela jen o knize Bradburyho. :o/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nemůže každý znát všechno :) A snad se k některým zmíněným knihám dostaneš - a snad sednou :)

      Vymazat
  13. diky za napad, zrovna jsem premyslela, jakou dystopii si precist a asi si dam 1984 nebo 451 stupnu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obě rozhodně stojí za to! :) Tak ať se rozhodneš pro kteroukoli, snad se ti bude líbit :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)