Autor: Suzanne Collinsová
Nakladatelství: Fragment
Počet stránek: 335
Vyšlo: 2010
Po grafické stránce je kniha velmi vydařená. Obálka je laděná do "ohnivých" barev a celkově odpovídá charakteru příběhu. Výtisk je k dispozici pouze v měkké vazbě, ale není příliš náchylný k poškození - i po několikerém přečtení stále vypadá téměř

V knize
jsem nenarazila na žádné do očí bijící gramatické chyby, když tedy
nepočítám jeden překlep :) Ani proti překladu nemám žádné zvláštní
výhrady, i když musím přiznat, že občas nechápavě kroutím hlavou nad
trochu zbytečným překládáním originálních jmen. Já proti nim žádné velké
námitky nemám, ale chápu, že pro čtenáře znalé originálu mohou být
tyhle změny přinejmenším matoucí.
Příběh
je stejně jako u prvního dílu neuvěřitelně čtivý - knihu jsem přečetla
za jediné odpoledne, a ač jsem se chvílemi i docela snažila, nebyla jsem
schopna ji odložit. Neustále se něco děje a ty nejnapínavější momenty
většinou přichází na rozhraní dvou kapitol, takže když dočtete jednu,
autmaticky začínáte číst další. Rozjezd je možná o něco pomalejší než u
předchozího dílu, ale ani tak jsem v knize nenašla žádná vyloženě hluchá
místa, u kterých bych znuděně přeskakovala celé
řádky a odstavce.

Asi
od poloviny knihy se tempo příběhu podstatně zrychlí a svou vysokou
rychlost si udrží až do závěrečného finále, kde na nás čeká velmi
překvapivý závěr. Konec druhého dílu mě celkem příjemně překvapil,
protože rozhodně nebyl snadno odhadnutelný a navíc slibuje velmi
zajímavé pokračování.
Atmosféra
knihy se nese ve stejně tíživém a bezútěšném duchu jako tomu bylo u
předchozího dílu. Situace našich hrdinů se rozhodně nezměnila k lepšímu,
spíše naopak. Autorka navíc čtenářům odkrývá také zákulisí politické
situace, která v Panemu panuje, a nastiňuje i následky, které Hladové
hry zanechávají na svých vítězích. Vážně se mi líbí, jak se v knize
neřeší jen aréna jako taková, ale i vše, co s ní souvisí. O Panemu se
toho ve Vražedné pomstě dozvíte opravdu spoustu, především v první
části,
Ve
druhém díle dostávají kromě Katniss konečně víc prostoru Peeta s
Hurikánem, i když to stále není tolik, kolik by si podle mého
zasloužili. Mezi zmíněnou trojicí začíná pomalu ale jistě vznikat cosi
jako milostný trojúhelník. Vztahy se sice v knize nijak zvlášť neřeší,
už se ale nejedná o zanedbatelnou část příběhu.

Katniss
mi je v mnohých věcech sympatičtější než v předchozím díle. Docela
chápu její způsob uvažování, i když si ve většině věcí nejsme příliš
podobné. Oproti minulému dílu už není tak sobecká, na čemž má samozřejmě
velký podíl také její zkušenost z arény. Její nerozhodnost co se týče
vztahů mi také připadala celkem normální, i když právě kvůli ní ji
spousta čtenářů nemá příliš v lásce.
Peeta se
od posledního dílu vůbec nezměnil. Stále je neuvěřitelně nesobecký a
není divu, že si získává sympatie většiny čtenářek. Kontrast mezi ním a
Hurikánem je velmi zajímavý. Zatím co Peeta je velmi klidný a vše si
důkladně rozmýšlí, Hurikán jedná spíše pudově a velmi snadno se rozčílí.
Oba dva jsou mi celkem sympatičtí, ale kdybych měla možnost volby, asi
bych se rozhodla pro Peetu.
Kromě starých
známých se na scéně objevuje i spousta nových postav. Nejvýraznější z
nich je nejspíš Finnick. Jeho postava je velmi zajímavá především proto,
že čtenář většinu času neví, co si o něm má myslet. Rozhodně se jedná o
zajímavou postavu a jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet v dalším díle :)
Druhý
díl této dnes již téměř notoricky známé trilogie jsem očekávala se
směsicí obav a nadšení. Jednička se mi líbila velmi, ale nějak jsem si
neuměla představit, jaké by měl mít příběh pokračování. Všechny pochyby
ale byly úplně zbytečné. Druhý díl se jedničce nejen směle vyrovnal, ale
dovoluji si tvrdit, že ji v některých směrech dokonce o něco
předčil.Pokud se vám líbila Aréna smrti, Vražedná pomsta by rozhodně
neměla uniknout vaší pozornosti :)
Děkuji nakladatelství fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Když jsem se pouštěla do čtení, měla jsem strach, že kniha bude upadat. Co dalšího se dá po tak strhujícím prvním dílu napsat? Nakonec jsem prostě jen četla a četla a četla. První a druhý díl jsem přečetla tzv. na jeden zátah, od začátku až do konce. Pak jsem si zapletla cop a šla spát. Potom jsem přečetla třetí díl a x dní jsem měla prázdný pocit. Úžasné knihy. A velmi povedená recenze.
OdpovědětVymazatTaké jsem tuhle sérii četla na jeden zátah! Ono to snad ani jinak nešlo :)
Vymazat