Poslední dobou se mi do rukou dostala celá řada knih, které stojí za zmínku, k vytvoření recenzí ale nějak nezbývá dost času. Abyste o tyto knihy nebyly ochuzeni úplně, sepsala jsem pro vás další článek z rubriky "minirecenze". Některé postřehy už jste mohli přečíst na mém profilu na Goodreads, jiné jsou docela nové. A o jakých titulech tedy budu dnes mluvit?
Díváte se na Supernatural?
Představte si epizodu, ve které v blíže neurčeném městečku řádí superagresivní plyšoví medvědi ovládaní temnou Pandou z jiné dimenze. Obyvatelé si ničeho nevšímají, dokud je nesežere jejich vlastní kebab a dokud se jejich pes nezačne chovat jako krab na LSD. Jo, a taky sem tam někdo exploduje.
Ta knížka je totálně šílená. A ani jeden odstavec se nesnaží tvářit, že by to snad mohlo být jinak. Je to vtipné, neskutečně střelené a mám pocit, že jediný způsob, jak se naladit na autorovu vlnu, je číst knihu pod vlivem (něčeho silnějšího). Líbilo se mi to, a přitom jsem měla celou dobu pocit, že takovou blbost jsem nikdy nečetla.
Podle mě to nejde hodnotit na škále od 1 do 5, hodnocení téhle knihy se totiž pohybuje kdesi v kategorii iracionálních čísel.
Už je tady zas (Hodnocení: 3/5)
Kniha Už je tady zas patřila jednu dobu k nejprodávanějším titulům na českém knižním trhu. Nápad na přenesení Hitlera do současného Německa je bezesporu velmi originální a tak není divu, že se autorovi podařilo zaujmout široký okruh čtenářů.
Po dočtení jsem se ale nemohla ubránit dojmu, že kniha ani zdaleka nevyužila svůj potenciál. Zajímavé myšlenky a několik opravdu vtipných situací z ní sice dělají velmi příjemný čtenářský zážitek, stále se ale nejedná o nic mimořádného. Ději totiž citelně chybí gradace. Ani závěrečná kapitola nepřináší žádný závažný zvrat, a příběh spíš tak nějak vyšumí do prázdna. Škoda. Takhle to byla jen čtivá a zábavná satira s Hitlerem, ale nic, k čemu bych se potřebovala vracet.
Oblomov (Hodnocení: 4/5)
Ruská klasika není pro každého. Objemné knihy s poetickými popisy a pomalu plynoucím dějem, nezapamatovatelná jména... to vše může čtenáře odrazovat. A přitom se často jedná o takové poklady! Gončarov sepsal psychologické drama které je naprosto strhující a přitom neuvěřitelně prosté. Nekomplikovaný děj překypuje emocemi a povahy aktérů jsou zachyceny s naprostou precizností.
Pro mě to byl další z nezapomenutelných čtenářskych zážitků a připomenutí toho, že je škoda kvůli lákavým knižním novinkám opomíjet díla 'prověřená věkem'.
Pí a jeho život (Hodnocení: 3/5)
Tuto knihu jsem nikdy nechtěla číst. Měla jsem pocit, že to bude další kniha s intenzivní snahou obrátit mě k správnému životnímu přístupu, a takové nemám úplně v lásce. Nakonec jsem ale neodolala, a musím říct, že mě překvapila. Díky krátkým kapitolám je příběh velmi čtivý. A i když autor do příběhu vnáší mnoho zajímavých myšlenek, po urputné snaze přetáhnout čtenáře na „tu dobrou stranu“ není ani stopa.
V mnoha recenzích jsem četla, že první polovina knihy není nic moc a příběh se rozjede až v té druhé, Já to vnímala přesně naopak. Zatímco první polovina mě naprosto nadchla a některé pasáže jsem si musela opsat (především tu o toleranci mezi náboženstvími), druhá polovina mi připadala docela jednotvárná. Snad to bude i tím, že Pí a jeho život není ani zdaleka první kniha o ztroskotání co se mi dostala do rukou, a tak mi některé motivy připadaly už trochu otřepané.
I přes to všechno jsem ale moc ráda, že jsem si na čtení našla čas. A vy byste měli také – pokud už jste to neudělali.
Třetí světlo (Hodnocení: 3,5/5)
Nevím, jestli bych si někdy tak tenoučkou knížku pořídila sama od sebe. Když jsem ale měla možnost zasoutěžit si o ni na blogu Orvokki, neváhala jsem. Zajímalo mě, kolik se toho dá vtěsnat na tak malý počet stránek – a pravda je, že spousta.
Kniha Třetí světlo je vyprávěna v přítomném čase a očima desetileté hlavní hrdinky. O tom, co se přesně se odehrává, máme jen velmi kusé informace a kulisy příběhu si v podstatě musíme domýšlet – stejně jako ona. Myslím, že prožívání dítěte se autorce podařilo zachytit skvěle a dokázala mě navíc přimět, abych celý příběh prožívala spolu s vypravěčkou.
Kniha vypráví o nelehkém dětství a o tom, že rodina není vždy ten nejsilnější článek. Je v ní smutek i naděje, blízkost i ztráta. A po celou dobu čtení jsem si kladla otázku, kam může takové nejisté dětství vést.
I když je toho v knize na těch pár stranách více než dost, stále se nemohu ubránit pocitu, že bych potřebovala s hrdiny zůstat o něco déle. Rozhodně je to ale příběh, na který budu vzpomínat.
V melounovém cukru (Hodnocení: 5/5)
Kniha V melounovém cukru mi ukázala, že k lásce není nezbytně třeba pochopení.
Číst tuto knihu je něco jako nechat si zdát hodně zvláštní sen. Sen plný mluvících tygrů, barevných sluncí a skleněných hrobek na dnech řek. Sen, který sice nedává tak docela smysl, ale který zároveň vysvětluje úplně všechno.
Brautigen vytvořil shluk surrealistických obrazů, jejichž význam tkví v oku čtenáře. Pokud se do čtení pustíte, je dost možné, že budete číst docela jiný příběh než já, ale to nevadí, vždyť to není nic neobvyklého. Kde jeden uvidí sladký ráj, jiný ucítí pod cukrovou melounovou polevou hořkou pachuť.
Je dokonce možné, že se vám kniha V melounovém cukru vůbec nebude líbit. Mně se ale při jejím čtení zastavil vítr v dlani.
John na konci umře je naprosto šílená kniha, ale totálně ujetě skvělá :D ... Už je tady zas se mi líbilo, ale mohlo to být určitě lepší :)
OdpovědětVymazatJojo, ono je to tak divný, až je to hezký, no :D
VymazatZ té knížky jsem byla úplně odvázaná :D Miluju i Supernatural totiž :D
VymazatNa Už je zase tady se chystám už hodně dlouho a tys mě vůbec neodradila. Nějakou gradaci až tak nepotřebuju. :D
OdpovědětVymazatTak to by se ti kniha určitě mohla líbit! :) Já jsem hodně zvědavá i na film - podle hodnocení je docela povedený, tak snad bude stát za to!
VymazatTyhle minirecenze se mi moc líbí... Od Claire Keegan jsem četla povídkový soubor Modrá pole a musím říci, že mě autorka rozhodně nezaujala natolik, že bych si od ní chtěla přečíst celou knížku. Ale uvidíme, Třetí světlo vypadá díky pohledu holčičky - vypravěčky vcelku zajímavě, tak třeba se na ni nakonec jednou dostane :)
OdpovědětVymazatHezký den,
K
Ona je ta knížka tak krátká, že je to v podstatě povídka :) Takže si ji zkus půjčit v knihovně a uvidíš - její čtení zabere sotva dvě hodinky, snad ani to ne ;)
VymazatHodnocení: lilek to mě dostalo! :) Nečetla jsem žádnou, chystám se někdy na Už je tady zase a Melounový cukr nevím nevím jestli si na něj troufnu :)
OdpovědětVymazatJojo, dlouho jsem přemýšlela, jak to vyjádřit - takže lilek :D A Už je tady zas by se ti podle mě mohlo líbit, u Cukru si nejsem tak jistá. To je tak zvláštní kniha, že vážně nedokážu říct, komu by mohla sedět. Ale je kratičká, takže proč ji nezkusit :)
VymazatUž je tady zas a Pí a jeho život, tieto dva tituly si chcem už dlhšie prečítať, ale akosi sa k nim stále neviem dostať :D
OdpovědětVymazatTak snad se podaří - obě knihy podle mě rozhodně stojí za pozornost :)
VymazatSpoustu knih jsem si připsala na seznam: musím přečíst! Moc děkuji za skvělé knižní tipy! :-)
OdpovědětVymazatNení zač, jsem ráda, že Tě článek inspiroval :)
VymazatTakový formát článku se mi líbí :) Rychle, stručně a přitom k věci.
OdpovědětVymazatAd Oblomov - musím se přiznat, že já pořád cestu k ruské literatuře hledám, a opravdu se snažím a jednou za čas něco z klasiky zkusím (Vojna a mír, Anna Karenina, Idiot), ale nikdy nedočtu :) Já raději Francouze, Brity, sever... Ale až budu mít příště zase pokušení, zkusím Oblomova.
Ad Pí a jeho život - taky se mi moc nelíbil, dokonce jsem knížku prodala.
Ad Melounový cukr - to jsi mě hodně nalákala, určitě zkusím. A závěr článku "zastavil vítr v dlani" - nádherný obrat.
Děkuji! Ono podobných bude nejspíš přibývat, nějak to plnohodnotné recenzování nestíhám :)
VymazatTo hledání cesty k ruským klasikům naprosto chápu, i když já jejich kouzlu docela propadla a například zmíněný Idiot je snad moje nejoblíbenější kniha vůbec, četla jsem ho tolikrát, že už jsem to přestala počítat. Tak uvidíš, jestli Tu Oblomov sedne - ale je fakt, že je to v podstatě typický ruský román, takže je dost možné, že ani on nebude to pravé ořechové.
A Melounový obraz určitě zkus - také je dost dobře možné, že Ti nesedne, ale myslím, že alespoň za pokus to rozhodně stojí. A obrat s větrem pochází přímo z knihy - takže jestli se Ti líbí ten, myslím, že i celkový styl by Ti mohl učarovat, protože celý příběh je vlastně psán v podobném duchu :)