čtvrtek 11. února 2016

Shrnutí pátého semestru aneb Ticho před bouří

Už je to skoro měsíc, co jsem poslední zkouškou ukončila pátý semestr na vysoké škole. Pocity jsou smíšené. Cílová rovinka se blíží a vidina bakalářky, státnic a přijímaček na magisterské studium začíná nabývat podezřele ostrých obrysů. Pátý semestr byl oproti tomu až neuvěřitelně klidný – takové ticho před bouří. O to více jsem si ho užila.


 
O studiu, ve vší stručnosti
O tom, jaké je mé studium, jste si už mohli přečíst ve čtyřech posledních shrnutích a přemýšlím, jestli má vůbec smysl se znovu opakovat. Předměty mě stále baví, dokonce i v psaní hromady seminárních prací začínám nacházet jakési zvrácené potěšení.

Asi největší nadšení u mě tento rok vzbudil předmět zaměřený na rozhovor a pozorování, jehož náplní byl nácvik práce s klientem. Byl to asi nejpraktičtější předmět za celé studium a trochu jsem si v něm připomněla techniky nabyté během Kurzu krizové intervence.

Zkrátka a dobře – pokud uvažujete o studiu psychologie a víte, že je to něco, co by vás mohlo bavit, rozhodně si za tím stůjte. Po dvou a půl letech studia jsem stále nadšená, a kdybych před výběrem vysoké školy stála znovu, neváhala bych ani na vteřinu.

Ale teď už méně vážně
Odcházení

„Z těch keců o duši u mě dochází k otoku capsula interna v místě průběhu pyramidových drah!“, vykřikla má spolubydlící, studentka medicíny. Sbalila si skalpely a anatomické atlasy, a s vlajícím bílým pláštěm vyběhla hledat azyl k dalším budoucím lékařům. A tak jsem začala sdílet pokoj se spolužačkou z oboru a náš byt se tak stal (alespoň ve středu Brna) obytnou jednotkou s největší koncentrací psychologů. A náramně si to užíváme.

Socializace pro pokročilé

Absence studia práv způsobila přebytek volného času, a tím i zvýšenou potřebu kontaktu se spolužáky. Jinak řečeno, o oslavy, plesy, návštěvy kin a podobné akce nebylo nouze a já si chvílemi připadala zase jako v prváku, kde jsme v rámci utužování vzájemných vztahů podnikali pravidelná setkání v restauračních zařízeních snad po celém centru Brna.

Za zmínku stojí zejména společné slavení Silvestra, které se i přes hojnou účast neslo ve velmi příjemném a poklidném duchu. Více než kdy jindy mě to přinutilo uvědomit si, jak skvělé lidi kolem sebe mám.

Zapamatováníhodná je nepochybně také Pártyčka ledolamka, pravidelná akce pořádaná vedením katedry. Navzdory puncu oficiality většinou končí tykáním si s většinou vyučujících a pobytem v podivném sklepě pod Skleněnou loukou (brněnští snad vědí), kam by člověk jinak nejspíš nevkročil ani za nic. Kolem třetí ráno už je ale úsudek značně zkreslený a ono to tam nakonec není tak zlé.
Co potřebujete pro bytovou psychoparty:

Mladé, krásné a perspektivní studenty psychologie

Zásoby levného alkoholu, o němž budou všichni tvrdit, že „takové hnusy nepijí“, ale přitom do rána záhadně zmizí

Pro zajištění hudebního podkresu kytaru a účet na Spotify

Dixit a další deskové hry + dostatek nápadů na hry zahrnující divadelní improvizaci


Kouzelnickou hůlku

Dobrou náladu


Co můžete s klidem odložit doma:

Vlastní důstojnost. Zvlášť v improvizačních hrách by vám leda tak překážela

Trocha práce na má bedra

Kromě školy jsem si také přibrala pár dalších aktivit. Abych posílila svůj studentský rozpočet, začala jsem pracovat v knihkupectví a navíc jsem si postupně přibrala doučování angličtiny a klavíru.

Krom toho pokračuji ve vedení muzikoterapie pro pacienty s depresí na psychiatrické klinice (kde nově navíc dělám koordinátorku na oddělení s poruchou nálad), docházela jsem na onkologii, jako PR v České asociaci studentů psychologie jsem se podílela na pořádání několika zajímavých přednášek a také jsem příležitostně pracovala s dětmi s poruchou autistického spektra.

Zapojila jsem se také do skvělého projektu Mind the Mind a do výzkumu na katedře, jehož cílem je práce s nadanými dětmi. Od příštího roku také začnu spolupracovat na vývoji metod pro assesment centra. 



Život mimo akademickou půdu

Tento semestr ale rozhodně stál za to i co se týče setkávání mimo školu. Akcí bylo samozřejmě dost a dost, mám tu pro vás ale jen přehled toho nejzajímavějšího:

ALUMNI – Každý druhý rok proběhne na mém bývalém gymnázium akce určená studentům i absolventům s názvem Alumni. Absolventi hovoří o svých oborech a předávají mladším generacím moudra o studiu a přijímačkách, mladší generace poslouchá a klade inteligentní dotazy. Příležitost dlouze a nadšeně hovořit o studiu psychologie rozhodně není něco, co bych si nechala ujít, a vážně to stálo za to. I kvůli možnosti pohovořit si s bývalými profesory a spolužáky.

Sraz knižních blogerů – V Brně se také konal tradičně skvělý sraz knižních blogerů. Staré i nové tváře, geniální diskuze na téma My Little Pony, dobré jídlo …co víc si může člověk přát. Jen škoda, že podobné akce neprobíhají častěji.

WHOcon – s eM. jsme se také již potřetí v řadě vypravily na WHOcon který se taktéž konal v Brně. Spousta kostýmů, přednášek, lidí blikajících na sebe sonickými šroubováky a skvělá atmosféra dělají z téhle akce naprosto neopakovatelný zážitek. Zvlášť diskuze s dabéry byla perfektní a myslím, že i kdybych měla na WHOcon jezdit jen proto, abych mohla slyšet Aleše Procházku pronášet Snapovým hlasem větu „Najděte si stranu 394“, vyplatilo by se to.

Pražské hodování – Skvělou akcí byla také má lednová návštěva Prahy, která se nesla ve jménu velkého hodování (viz fotografie) a miniblogerského srazu s Bětkou a Freckles.



Divné věci, které se vám mohou stávat, studujete-li psychologii:

1. Bacha ať nezdrhne aneb „Jó, všichni by chtěli ven“

Hodina muzikoterapie končí. Sbíráme s kolegyní věci, loučíme se s pacienty a vydáváme se směrem k sesterně, abychom požádaly o otevření dveří.

„Dobrý den, mohl byste nás, prosím, pustit?“, ptáme se mladého saniťáka, který právě dojídá svačinu a tváří se pobaveně.

„Jó, slečny, to by chtěl každej“, mrkne na nás a jde si umýt ruce.

Rozhodneme se počkat na něj přede dveřmi oddělení. Po pěti minutách kdy nepřichází nám dochází, že nežertoval. Zdá se, že někdy je opravdu jediný rozdíl mezi pacientem a psychologem to, že ten druhý má klíč.

2. Zdrháš, co?

Někdy je třeba překonávat vzdálenosti mezi jednotlivými praxemi během. Když ale člověk vybíhá z psychiatrie obtěžkán cinkajícími rolničkami a chrastícími rumba koulemi, lidé mají docela tendenci se otáčet. Naštěstí se mě ještě nikdy nikdo nepokusil zadržet. 

3. Dobrý den, byla jsem šlapka, která měla šarm

Pořádání přednášek je mimořádně zajímavá činnost. Ve spolupráci s Českou asociací studentů psychologie jsme v uplynulém semestru hned dvakrát uspořádali přednášku s názvem „Byla jsem šlapka, která měla šarm“ – a pokaždé slavila obrovský úspěch. Když ale pořádáte přednášku s takovým názvem, měli byste si zatraceně rozmyslet, jestli při její facebookové propagaci zaškrtnete pozvání všech přátel včetně nadřízeného, kolegů vašich rodičů a také včetně rodičů jejichž děti docházíte pravidelně doučovat.

4. S kým tu ta holka je, proboha?

A u výše zmíněné přednášky ještě zůstaneme. Hlavní přednášející, Karel Lampa, dorazil do Brna o něco dříve – a tak jsme spolu zašli na kávu, abychom čekání na začátek přednášky nějak zkrátili. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, Karel je ale opravdu mimořádná osobnost a na ulici jej rozhodně nepřehlédnete. 

Představte si velmi silně nalíčeného urostlého muže, který má na nohou kozačky s přibližně osmnácticentimetrovým podpatkem, jak vchází do restaurace s drobnou, necelých 160 centimetrů vysokou brunetkou. Máte?

Když mi při odchodu pomáhal do kabátu, musela jsem přemáhat smích. Tolik šokovaných tváří jsem snad ještě neviděla.

Závěrem:

Jak je u mě zvykem, přesáhla délka tohoto článku plánovaný rozsah nejméně 3x. Ale co naplat. Pátý semestr byl zkrátka opět nabitý událostmi a já jen doufám, že příští shrnutí nebude poslední. Držte mi palce!

6 komentářů:

  1. Tenhle semestr mě taky čekají bakalářka, státnice a přijímačky - takže soucítím a držím palce! :)
    Jinak obdivuju, kolik toho stíháš. A máš super (psychologické) historky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to také budu držet palce! Snad ten následující půlrok přežijeme ve zdraví :)

      Vymazat
  2. Nakonec vás pustili, nebo jste unikly oknem? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napodruhé, po důkladnější identifikaci, nás naštěstí pustili :D Slaňování by nám nešlo :D

      Vymazat
  3. Už mám sice dostudováno, a učit už by se mi faakt nechtělo, ale po přečtení tvého shrnutí se mi fakt stýská po všech těch akcích, party a všech možných šílenostech, které studenti dělají :-D A je super, že tě studium psychlogie pořád ještě baví :-) Takže ať se ti daří i v dalších semestru! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím, zbavit se učení by mi nijak zvlášť nevadilo ... kdyby zůstaly všechny ostatní výhody :D Ale co se dá dělat, vždycky je to něco za něco :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...