Ač se považuji za poměrně všestranného čtenáře, jeden žánr mě přeci jen odjakživa míjel – ženské romány. Na romantické zápletky jsem příliš cynická a obecně jsem se do hrdinek ženské literatury nikdy nedokázala dostatečně vžít. I proto mě dlouho nechávaly chladnou knihy Radky Třeštíkové, a to i přes četné pozitivní ohlasy. Spolužačka z vysoké mi ale jednoho letního dne vrazila do rukou její nejnovější knihu Bábovky s tím, že jestli si je nepřečtu, čeká mě pomalá a bolestivá smrt…a to mě přeci jen přesvědčilo.
Bábovky nám v jednotlivých kapitolách představují osudy dvanácti žen. Každá z nich je úplně jiná, jejich životy se ale vzájemně proplétají a na konci zjišťujeme, že vlastně vše tak trochu souvisí se vším. Radka Třeštíková se na stránkách své knihy zabývá láskou i ztrátou, nepochopením mladých i osamělostí stáří, zkrátka tím, co život přinese.
Jsou knihy, ke kterým přistupuji s přemrštěným očekáváním, a knihy, ke kterým se zpočátku stavím tak trochu s nedůvěrou. Bábovky byly rozhodně ten druhý případ. Už během prvních několika stran si mě ale kniha získala svým příjemně čtivým stylem. Autorka dokáže velmi podrobně zachytit prožívání a uvažování postav, vyprávění je ale i tak přímočaré a na hluché pasáže jsem prakticky nenarazila.
Jediné, co mě trochu mátlo, byly skoky v čase. Vyprávění totiž není lineární, a časové roviny se střídají nejen mezi kapitolami, ale i uvnitř nich. Občas je to trochu matoucí, pokud budete ale při čtení dávat pozor, není problém se v ději orientovat. Sama jsem nicméně skoky v čase odhalila až během druhé kapitoly a raději jsem si pak první kapitolu pro jistotu přečetla ještě jednou.
Děj sám mě nijak zvlášť neoslovil. Situace, do kterých se hrdinové dostávali, byly zajímavé a ze života, myslím ale, že propojení všech dvanácti příběhu bylo občas trochu na sílu. Na můj vkus byly některé zvraty trochu nepřirozené a kniha díky nim působila překombinovaně. Na druhé straně je fakt, že to, co se v knize odehrává, mi v tomto případě nepřipadalo až tak podstatné. Daleko podstatnější mi připadaly postavy – a ty autorka zvládla na jedničku.
Zastavím se a zaraženě sleduju neznámou mladou ženu, která se mě právě zeptala na cestu do minulosti pohřbené tam vzadu ve čtyřech krabicích teprve nedávno, udělala to tak přirozeně, jako by to všechno pořád ještě žilo, přestože hrob je vykopaný a já mám dlaně samý mozol.
Jestli někdy byla napsána kniha, která (téměř) dokonale zachycuje ženské myšlení, tohle je ona. Najdete zde občasný sklon k přehánění, stavění vzdušných zámků, schopnost zveličovat nepodstatné i znevažovat podstatné tak, jak je zrovna třeba. Zároveň je to ale i kniha o obrovské vnitřní síle, o sebeobětování, o vztazích, zkrátka o všem možném i nemožném.
Hrdinky Radky Třeštíkové jsou naprosto reálné. Jejich myšlenky, pocity i chování jsou propracované do nejmenších detailů. Každá je úplně jiná – liší se ve svých silných i slabých stránkách, v životních cílech a hodnotách – jedno ale mají společné. Nedají se událostmi snadno zlomit. Občas možná bude čtenář nad jednáním té či oné postavy nevěřícně kroutit hlavou, ale kdo v životě koneckonců jedná vždy pomocí chladné logiky.
Pokud vás baví knihy s výborně propracovanými postavami a chcete se na přicházející jato naladit knihou, která je čtivá, a přitom dobře napsaná, Bábovky mohou být správnou volbou. Je to sice hlavně ženské čtení, zavděčí se ale i těm, kdo se červené knihovně vyhýbají obloukem a nemají v lásce lacinou romantiku. I přes optimistický žlutý obal kniha rozhodně není sluníčková, a i když se čte jedním dechem, zanechá v čtenářích spoustu námětů k přemýšlení. Já přečtení rozhodně nelituji – a brzy se chystám dohnat i zbytek autorčiny tvorby.
Název: Bábovky
Autor: Radka Třeštíková
Počet stran: 328
Počet stran: 328
Rok vydání: 2016
Moc pekna recenze. Je dobre přistupovat ke knize s mensim očekáváním, to chválím :) Kniha mě zaujala uz kdysi, nebudu lhát, ale vetsinou je hodnocená jako prumer az podprumer :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :)
VymazatA já knihu doporučuji zkusit až budeš mít chuť na něco nic moc složitého, Není to čtení které by člověku obrátilo život o 180 stupňů, na druhé straně díky zajímavým postavám to zároveň není kniha která by sloužila jen k zaplácnutí volného času (nebo alespoň pro mě ne :) )
Četla jsem prvně Radčino To prší moře současně s Pod sněhem od Petry Soukupové. A líbil se mi hlavně její poetický, květnatý jazyk. Píše hodně čtivě, a přestože do hrdinky jsem se nedovedla vžít, knížka ve mně zanechala fajn pocit. Oproti tomu Pod sněhem - to byla emocionální nálož! Syrová, depresivní, jdoucí pod povrch a strhne člověka hned na první straně.
OdpovědětVymazatNo a Bábovky, ty se mi teda líbily mnohem víc (než To prší moře). Hlavně právě kvůli tomu, cos psala - jak realistické postavy Radka vytvořila. Trochu jsem se v jedné našla, tak to získalo osobnější nádech.
Pod sněhem je výborná kniha, taky mě dostala! :) A na To prší moře jsem dost zvědavá, zatím taky slýchám že Bábovky jsou o něco lepší,tak uvidím :)
VymazatDúfam, že ma nesklame (je v pláne 'to-read'), ale počula som na ňu príliš veľa chváľ... Preto sa mi páči, že si o nej písala profesionálno objektívne.
OdpovědětVymazatDá sa charakterizovať ako kniha, ktorú si po častiach v rámci oddychu čítaš, pričom nie je "slniečkárska"?
Myslím, že rozhodě :) Není to náročné čtení, díky "povídkovým" kapitolám se dá číst na kousky a "sluníčkářská" určitě není slovo, které by ji vystihovalo :) Tak snad sedne!
VymazatSnáď áno:) už sa na ňu začínam tešiť;D
VymazatDíky moc za recenzi. Pořád jsem váhala, ale teď jsem se docela jistá, že si ji přečtu :)
OdpovědětVymazatMarky (Books are my life...)
Jsem ráda, že Tě recenze přesvědčila! Tak pak dej vědět, zda kniha splnila očekávání :)
Vymazat