Milý Ježíšku,
vím, že si k Vánocům občas přeji věci, které by si nikdo zdravého rozumu přáti nemohl. Jako například když jsem chtěla do panelového domu poníka nebo jako když jsem si v páté třídě přála mít vlastní popelářské auto. Děkuji Ti, že máš více rozumu než já a nosíš mi jen věci, které nejsou životu nebezpečné. Velmi si Tě vážím a neber tento dopis, prosím, jako projev drzosti – nechtěla bych, abys na mě zanevřel.
Mám však důvod domnívat se, že při posledních Vánocích došlo k obrovskému omylu. To, o co jsem Ti psala, byl obraceč času – nikoli urychlovač času, který jsi mi nejspíš přinesl. Jak jinak by bylo možné vysvětlit, že mi někam zmizel celý další semestr? Žádám Tě tedy tímto, aby sis urychlovač zase odnesl, protože tímhle tempem budu mít před státnicemi dřív, než se stihnu začít učit. A to ani jeden z nás nechce, že ne?
S úctou, poklonou, pokorou, přáním příjemného léta a tak vůbec,
Myanmar
