Zatímco první dva díly měly docela dost společných rysů, příběhová linie Síly vzdoru se ubírá zcela jiným směrem. Zapomeňte na souboje v aréně. V závěrečném díle na vás nečeká nic jiného než válka ve vší své obludnosti. Autorka odhodila veškeré zábrany a boje mezi Kapitolem a vzbouřenci popsala tak surově jak jen to bylo možné. Ani hlavní postavy nejsou utrpení ušetřeny a ani na chvíli si nemůžete být jisti tím, kdo z nich z válečného běsnění vyvázne živý.Chvílemi se mi sice zdál příběh až příliš brutální, ale i přes to musím nakonec autorčinu odvahu nebrat si servítky ocenit.

Ze všeho nejvíc se mi na knize líbilo postupné rozmazávání hranic mezi dobrem a zlem. Ve válce věci jako morálka a svědomí ztrácejí význam a v konečném důsledku jde jen a pouze o moc. Stojí v takové situaci vůbec za to nasazovat život v bojích? To je otázka, na kterou si po přečtení knihy budete muset odpovědět sami.

I když se v posledním díle konečně dostává trošku větší pozornosti "milostnému trojúhelníku", kniha stále vypráví především o válce. Vztahová část ustupuje do pozadí a i když tenhle fakt může spoustu fanoušků zklamat, myslím, že autorka udělala správně. Nimrání se v citech zkrátka do knih tohoto typu příliš nepatří a je zbytečné zatahovat ho tam násilím.

I přes extrémně pesimistickou atmosféru je příběh opět mimořádně čtivý a naprosto nepředvídatelný. Nejrůznějšími dějovými zvraty se to v knížce jen hemží a odhadnout, kam bude celý příběh směřovat, je až do posledních několika stran naprosto nemožné. Závěr byl jednoduše skvělý a donutil mě o mnoha věcech přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

V posledním díle se jako vždy dostává největšího prostoru Katniss. Jak by také ne, když všechny události sledujeme jejíma očima. Vývoj její osobnosti v průběhu uplynulých událostí je velmi zajímavý a rozhodně stojí za povšimnutí. Katniss z bojů v arénách nevyvázla bez následků - když opomeneme noční můry, kterých se noc co noc nemůže zbavit, dostavila se u ní i určitá forma otupělosti. Chvílemi to vypadá, jako by přišla o veškeré emoce, jedná překotně a nerozmýšlí se nad následky. Kdybych ale řekla, že jsou její myšlenkové pochody nelogické, lhala bych. Navíc vezmeme-li v úvahu to, čemu byla vystavena, nemůžeme se její občasné chladnokrevnosti divit.

Další důležitou postavou je Peeta. I ten prošel od minulého dílu proměnou, i když ne tak zásadní jako Katniss. Jeho dobré srdce zůstává pevně usazeno na svém místě, ale už nepůsobí tak bezelstně a bezbranně jako před tím. Myslím, že tahle změna mu jen prospěla.

V Síle vzdoru konečné získává dostatek prostoru také Hurikán. Jedná se o velmi zajímavou postavu, i když v jedné věci mě přeci jen trochu zklamal. To, jakým způsobem přijímal Katnissino věčné rozhodování mezi ním a Peetou podle mě vůbec neodpovídalo jeho povaze.

Více se seznámíme také s některými vedlejšími postavami - například s Funnickem a Annie. Jejich příběh byl podle mě tím vůbec nejsilnějším článkem knihy a po dlouhém váhání si dovolím označit Finnicka za svou vůbec nejoblíbenější postavu z celé série.

Děkuji nakladatelství fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.