Milý Ježíšku,
vím, že si k Vánocům občas přeji věci, které by si nikdo zdravého rozumu přáti nemohl. Jako například když jsem chtěla do panelového domu poníka nebo jako když jsem si v páté třídě přála mít vlastní popelářské auto. Děkuji Ti, že máš více rozumu než já a nosíš mi jen věci, které nejsou životu nebezpečné. Velmi si Tě vážím a neber tento dopis, prosím, jako projev drzosti – nechtěla bych, abys na mě zanevřel.
Mám však důvod domnívat se, že při posledních Vánocích došlo k obrovskému omylu. To, o co jsem Ti psala, byl obraceč času – nikoli urychlovač času, který jsi mi nejspíš přinesl. Jak jinak by bylo možné vysvětlit, že mi někam zmizel celý další semestr? Žádám Tě tedy tímto, aby sis urychlovač zase odnesl, protože tímhle tempem budu mít před státnicemi dřív, než se stihnu začít učit. A to ani jeden z nás nechce, že ne?
S úctou, poklonou, pokorou, přáním příjemného léta a tak vůbec,
Myanmar
„To není zdravý, studovat víc škol, než máš mozků, víš?“
Na studiu dvou škol je pěkné to, že vás všichni o zkouškovém nechají na pokoji a nic po vás nechtějí. Někteří vás dokonce s úctou obcházejí obloukem a ti empatičtější nabízejí jídlo a kapesníky k utírání slz. Pravda je, že to vůbec není tak zlé (ale jestli mi chcete nabízet jídlo, nejsem proti).
Zkouškové se neslo v o mnoho klidnějším duchu než minulý semestr – především proto, že jsem si z něj přestala dělat takovou hlavu. A světe div se, s úsměvem jde opravdu všechno líp a mé letošní „vysvědčení“ je v souhrnu nejlepší od dob základní školy. Navíc mi po tom roce navzdory původnímu očekávání práva docela přirostla k srdci a musím uznat, že i paragrafy mají své kouzlo.
(A nejen proto, že si díky studiu práv připadám při čekání na šalinu jako rebel - věděli jste, že je zakázáno shromažďovat se ve vzdálenosti do 100 metrů od ústavního soudu?)
I přesto jsem se rozhodla po roce studium práv na dva semestry přerušit. Mám před sebou totiž státnice, psaní bakalářky a především přijímačky do magisterského studia. Tak zase za rok, Veveří!
„Na to, že jsou prej všichni psychologové mešuge, mluvíš zatím docela souvisle“
Favoritkou mého srdce však stále zůstává psychologie. S každým semestrem jsem s výběrem oboru spokojenější a neumím si představit, že by tomu někdy bylo jinak. Vím, že své nadšené litanie trousím do každého semestrálního shrnutí, proto se pro tentokrát pokusím trochu krotit a zůstanu u konstatování, že vybrat si obor, který člověka naplňuje, stále považuji za nejlepší možnou životní volbu.
Kromě akademické půdy se mi i nadále daří sbírat zkušenosti i mimo školu. Úspěšně jsem ukončila Kurz krizové intervence, a i když se stále necítím jako člověk kompetentní zachraňovat lidi z nesnází, přeci jen jsem díky němu načerpala spoustu zkušeností a vědomostí, za které jsem opravdu vděčná.
Velký přínos pro mě mají i praxe. Na onkologii jsem se přesunula do oddělení paliativní ambulance, kde se kromě nemocných učím pracovat i s jejich blízkými. Stále mám hodně co zlepšovat a někdy je pro mě tato práce poměrně náročná, přesto z nemocnice vždy odcházím nabitá pozitivní energií – a vědomím, že mohu být druhým užitečná.
Také ve vedení muzikoterapie se začínám postupně zabydlovat a už teď vím, že mi pravidelné setkávání s pacienty bude přes prázdniny chybět. Stejně tak práce s autistickými dětmi. Zároveň jsem ale svým způsobem ráda, že mě teď čekají dva měsíce, které můžu věnovat jen sama sobě.
„Nejen školou živ je člověk“
Ale dost už o škole, dost už o praxích. Studentský život přeci jen není jen o nich. I když jsem toho měla tento semestr požehnaně, čas na kamarády se najde vždycky. Zvlášť, když člověk bydlí na bytě se skupinou spolužáků.
Na nudu jsem si rozhodně nemohla stěžovat. Se spolubydlící jsme dovedly k dokonalosti společné vaření ve stylu „Pejsek a kočička povegansku“ a kromě chutného oběda už dokážeme připravit i veganské bezlepkové muffiny s chia semínky v remosce pečené čokoládou plněné.
Pokus o dortový korpus pčený v remosce.
Pracovní název: I když se chce, tak to nejde
Na našem bytě proběhlo i několik vydařených studentských sešlostí, kterým vévodila „Párty pod dekou“ spočívající ve vybudování obrovského bungru z dek, zpívání u kytary a vyprávění strašidelných historek.
„A bavíš se taky s normálníma lidma?“
Poslední semestr jsem trávila v úvahách nad tím, že se vlastně stále dokola setkávám s těmi samými lidmi. Buď vyrážím na srazy knižních blogerů, nebo se bavím se spolužáky (ať už bývalými, nebo současnými). Rozhodla jsem se proto opustit svou komfortní zónu a pustit se do světa neznámých tváří. Ale jak na to?
Prvním velkým plánem pro setkání se s novými tvářemi byla návštěva srazu Whovianů. Vyzbrojená modrým tričkem a sonickým šroubovákem jsem vyrazila k místu setkání…a domů jsem odcházela v jednu ráno s břichem bolavým od smíchu.
Druhý velký plán vlastně ani nebyl plán, prostě se to stalo. Začátkem zkouškového jsem si v náhlém a nelogickém hnutí mysli domluvila brigádu v knihkupectví a setkání s místním pracovním kolektivem bylo více než příjemné. Když budete mít někdy cestu do Dobrovského ve Vaňkovce, nešetřete úsměvy pro místní zaměstnance, zaslouží(me) si to.
Prvním velkým plánem pro setkání se s novými tvářemi byla návštěva srazu Whovianů. Vyzbrojená modrým tričkem a sonickým šroubovákem jsem vyrazila k místu setkání…a domů jsem odcházela v jednu ráno s břichem bolavým od smíchu.
Druhý velký plán vlastně ani nebyl plán, prostě se to stalo. Začátkem zkouškového jsem si v náhlém a nelogickém hnutí mysli domluvila brigádu v knihkupectví a setkání s místním pracovním kolektivem bylo více než příjemné. Když budete mít někdy cestu do Dobrovského ve Vaňkovce, nešetřete úsměvy pro místní zaměstnance, zaslouží(me) si to.
Nevýhoda práce v knihkupectví: člověk si nic nevydělá, protože všechno utratí
Myslím, že už je načase, abych to své předlouhé povídání ukončila. Další semestr zkrátka opět stál za to a už teď se nemohu dočkat toho pátého. Na závěr už jen pár dalších ilustračních fotografií, které se mi do článku nevešly:
Kvalitní umělecká dekorace je nezbytností!
Výhled z okna (V for Vendeta)
Výhled z okna 2 aneb "Hele, hotel Continental!"
A jak jste se měli vy?
Gratulujem ku skúškam :) Ja som mala štátnice skôr ako som sa stihla začať učiť... :) V Dobrovskom vo Vaňkovke som bola asi pred týždňom a bolo tam veselo :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :) Já jsem na státnice fakt zvědavá, pořád doufám, že až takový horor to nebude...ale nechám se překvapit :)
VymazatA minulý týden jsem tsm byla též, to jsme se možná potkaly! :)
Ha! Tady jseš:D. Pěkně napsaný článek:). Užij si knížky, když máš teď to volníčko:)
OdpovědětVymazatJo jo, přesně tady! :) A děkuji velmi pěkně! Na volno (a čtení!) se těším, ale mám dojem, že mi to hrabání se v knihách bude brzy chybět...vlastně mám už teď tendence přerovnávat si knihovnu. :D
VymazatJá zrovna zažívám pocit "před chvílí jsem poznala Brno a už mám po státnicích", takže bych měla psát Ježíškovi asi zrovna tak jako ty. :) Bohužel jsem se trochu sekla s výběrem oboru, takže mě na konci léta čeká hledání práce pro roční pauzu od studia a snaha dělat fakt to, co mě baví. Jsem tedy na novém začátku. Uvidíme, jestli ta nová etapa bude taky utíkat rychlostí blesku. :)
OdpovědětVymazatTakže ti moc přeju to, že děláš to, co tě baví a ty bungrové párty s kytarou ti přejícně zavidím. Nenormální lidí jsou nejlepší. :)
Mám obavu, že to se mnou dopadne podobně...člověk se ani neotočí a dva roky jsou fuč, nedělám si iluze, že by ty další tři probíhaly jinak. Přeji hodně štěstí v hledání práce - snad se Ti podaří najít to, co Tě bude bavit :)
VymazatDobře jsem se pobavila. A pár novým věcem přiučila (s tím ústavním soudem jsi mě dostala).
OdpovědětVymazatBtw, státnice opravdu přijdou dřív, než se naděješ (a bude hůř, čas se neustále zrychluje!). Ale moc bych se nebála, obtížností bych řekla, že jsou nakonec snazší než běžný zkoušky. Přece jen je děláš z předmětů, který už jsi jednou úspěšně ukončila.
A ohhh! Ted Chiang! Najednou mám chuť na re-reading :)
To jsem ráda! :)
VymazatA jej, zrychluje? To už snad ani nejde! :D A doufám, že s tou obtížností máš pravdu ;)
Jinak na Chianga se moc těším, zatím mi ještě leží nepřečtený v poličce, ale do konce prázdnin se na něj chci vrhnout. Po všech těch nadšených ohlasech jsem na něj fakt zvědavá, snad nezklame :)
Gratuluji ke zkouškám, studovat psychologii a práva, to si neumím představit, klobouk dolů. :-) Psychologie ale musí být opravdu krásná a zajímavá, takže jen tak dál. :-) Na jaké univerzitě psychologii studuješ?
OdpovědětVymazatDíky! :) A to studium není až tak hrozné, vážně! Dokud mám čas na party pod dekou, je to dobré :) A psychologie je prostě skvělá, nejlepší, a tak (tedy já se v ní fakt našla... :D )
VymazatA studuji na Masaryčce - oboje :)
Ten úvod nemá chybu.:DD A vôbec, skvelý článok.:) Dúfam, že sa mi tiež podarí vybrať si odbor, ktorý ma bude napĺňať ako teba psychológia, musí to byť skvelé.
OdpovědětVymazatDíky! :) A přeji Ti při výběru oboru šťastnou ruku! Když se zabýváš něčím, co tě baví, je celé studium úplně o něčem jiném :)
VymazatVýborný článek! Jako vždy jsi mě s tímhle souhrnem pobavila. :) Také moc gratuluji ke složení zkoušek a už dopředu držím palce se státnicemi! :) Já teď od září už také konečně poznám život vysokoškolského studenta, takže to bude asi zajímavé. :D Docela se toho začínám lehce bát. Ale snad to nějak zvládnu. :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsem Tě pobavila! :) A z vysokoškolského života má asi trochu strach každý, než to vypukne...ale neboj, nakonec to je fakt fajn! :) Tak snad i Tobě se na vysoké zalíbí :)
VymazatTak to smekám, máš hromadu činností a studia. :)
OdpovědětVymazatOno to se mnou fakt není tak hrozné, jak se zdá ;)
VymazatGratuluji ( i když poněkud opožděně) a klobouk dolů! :) Moc milý a zábavný článek! :) Užívej teď volna a čti ostošest ! :) Měj se krásně :)
OdpovědětVymazat