Jak přesvědčit zarytého odpůrce detektivek k tomu, aby si nějakou dobrovolně přečetl? Dejte jí název podle básně T. S. Eliota. Alespoň na mě to funguje spolehlivě. Detektivky obvykle vůbec nečtu, ale k Nejkrutějšímu měsíci mě to táhlo už od té doby, co jsem ho viděla v edičním plánu Knižního klubu. A nakonec se ukázalo, že jsem neprohloupila. Nejkrutější měsíc je skvělá detektivka, ve které nejde jen o to, kdo je vrah.

Nejkrutější měsíc je třetí kniha ze série o vrchním inspektoru Armandu Gamacheovi. Autorka Louise Pennyová nás tentokrát zavádí do idylické vesničky Three Pines, jejíž obyvatelé se jednoho ospalého dne rozhodnou uspořádat v opuštěném domě spiritistickou seanci. Zpočátku nevinná zábava se ale rychle zvrhne v noční můru. A na inspektoru Gamacheovi je, aby vyřešil vraždu, kterou má mít na svědomí duch onoho strašidelného domu. 



Největší předností Nejkrutějšího měsíce není zápletka ani napětí, jak byste u klasické detektivky čekali, ale výborně napsané postavy. Ačkoliv jich není málo, každá z nich má vlastní osobnost a svůj pečlivě propracovaný osobní příběh, který se odvíjí na pozadí vyšetřování vraždy. Některé příběhy jsou úsměvné, jiné vážnější, ale dohromady dávají obyvatelům Three Pines a členům vyšetřovacího týmu punc uvěřitelnosti.

Nad všechny postavy ale jednoznačně ční postava inspektora Gamache. Na rozdíl od zhrzených detektivů se sklonem k alkoholismu, kteří jsou k vidění v jiných detektivkách, je Gamache postarší, spořádaný a šťastný muž s pevnými morálními zásadami. Takový, jakého byste chtěli za svého dědečka, učitele a kamaráda v jednom. A jeho postava pro mě byla jedním z důvodů, proč se mi kniha tak líbila.


Příběh se sice zdánlivě točí jen kolem vyšetřování vraždy, ale ve skutečnosti jde o mnohem víc. Celou knihou prochází jako červená nit tematika žárlivosti a zrady. Inspektor Gamache se musí vyrovnat se zradou svého nejlepšího přítele, slavný malíř Peter žárlí na úspěch své manželky a ani ostatní obyvatelé Three Pines nejsou tak zcela nevinní. Nejkrutější měsíc je tedy spíše kniha o vztazích a lidských touhách, než o boji proti zločinu. 

Detektivní zápletka je sice napínavá, ale rozuzlení mě trochu zklamalo. Popravdě jsem čekala, že vrahem bude někdo „ne tak obyčejný“ a že odhalení bude trochu velkolepější, čehož se mi nedostalo. Vrcholnou scénu se totiž autorka trochu nešťastně rozhodla uprostřed utnout a vyřešit dvě dějové linky naráz, čímž ale přišla o veškeré nakumulované napětí, takže závěr, na který se celou dobu těšíte, vyznívá do ztracena.

I přes toto mé malé zklamání ale můžu říct, že je Nejkrutější měsíc velmi dobrou knihou, která překvapí svým humorem i svou hloubkou. Kniha je sice součástí série, ale rozhodně ještě není pozdě naskočit na rozjetý vlak. Díly na sebe navazují jen volně, takže i když začnete jako já až třetím dílem, zážitek z četby vám to nezkazí. Nakonec mě tedy Nejkrutější měsíc přesvědčil o tom, že i detektivka vám může učarovat. A teď mne prosím omluvte, musím si nutně přečíst všechny ostatní knihy Louise Pennyové.