Třicetidenní knihobraní: Kniha, kterou nedám ani za milion (1)



 Autorkou tohoto projektu je VeEee A co je cílem? Každé dva dny zde zveřejníme článek na určité téma. Více se dozvíte kliknutím na obrázek se žirafou :)
Zelený oddělovač
Jaké své knížky bych se nikdy nevzdala? Kdyby tu byla taková možnost, řekla bych, že žádné, protože všechny knihy v mé knihovničce pro mě něco znamenají. A taky – kdo by se zbavoval knih? Vždyť to jsou knihy! Když jsem ale přemýšlela nad tím, kterou z nich bych nedala za nic na světě, vzpomněla jsem si na jednu, která vlastně ani opravdovou knihou není. Je jí už sto let, leží mi na poličce v otrhaných deskách a je napsaná plnícím perem.


Řeč je o deníku, který si psal můj pradědeček, když byl za první světové války jako legionář v Rusku. Popisuje zde svou cestu do Ruska, povinnosti legionáře i kýžený návrat domů. Vždy, když si v ní listuji, mi připadá neuvěřitelné, že tahle slova napsal někdo, kdo doopravdy žil a kdo tímhle vším prošel. Není to zrovna knížka, kterou bych si četla každý den před spaním (a to nejen proto, že rukopis mého pradědečka nebyl příliš čitelný), ale kdybych mohla ze své knihovny zachránit jednu knihu, určitě by to byla tato. Je pro mě trochu jako rodinný poklad a kdo ví – když už přežila sto let, třeba zvládne i dalších sto.


  eM.
Zelený oddělovač

Kniha, kterou bych nedala ani za milion? V první chvíli se mi zdálo, že vybrat jen jednu jedinou bude nadlidský úkol. Každá kniha v mé knihovničce má kromě příběhu, který vypráví, ještě svůj vlastní příběh. Chtěla jsem mluvit o knize Quo Vadis, jejíž stránky jsou prokládány čtyřlístky, které natrhala moje prababička. Chtěla jsem mluvit o Janě Eyerové, kvůli které jsem v antikvariátu překonávala svůj strach z výšek, když jsem pro ni šplhala po žebříku. Nakonec jsem se ale rozhodla pro knihu básní, která je skutečně unikátní. Už jen tím, že existuje jen v jednom jediném vydání a nikde jinde ji neseženete.

Tato útlá knížečka byla dokončena roku 1866. Je psána ručně, překrásným ozdobným písmem na křídovém papíře. Obsahuje krátké verše oslavující lásku, krásu a přátelství. O člověku, který básně psal, nevím nic, kromě jeho jména. Žil tak dávno, že si na něj nikdo z mých příbuzných nepamatuje. Jeho sbírka básní však putuje od generace ke generaci jako takový malý rodinný poklad. A já doufám, že její autor bude skrze stránky promlouvat ještě mnoho let... 


Lásko! věčně stejná ve své kráse!
Věčně různá ve svém hnutí!
Jedny vedeš přímo k věčné spáse,
Jiné - ku věčnému zahynutí!


Na tu dráhu kam Tvé kroky padnou,
Jenom slunko blaženosti sviť;
Nesmíť zlobu zničit duši vnadnou, 
Aby v světě nevyhynul cit.

Myanmar

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

7 komentářů:

  1. Tak tohle jsou opravdové skvosty! Fakt jenom valím oči! Co já bych dala za to, kdybych takový poklad měla doma. Ten deník vypadá hrozně zajímavě, ale i sbírka básniček! Fakt smekám!

    OdpovědětVymazat
  2. Waaaaaau, to je úžasné, máte doma vážne poklady.:O Žasnem.

    OdpovědětVymazat
  3. Páni, tak tohle je krása. :) Tohle jsou vážně poklady. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Aké krásne kúsky, to je taká milá história, takéto knihy sú poklady 8_)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak o tomhle se dá s jistotou říct, že to jsou opravdu poklady! :)

    OdpovědětVymazat
  6. No vážně, kdybych měla v knihovně něco takového, taky bych neváhala! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Je to opravdový poklad a je štěstí že se dostal do rukou někomu kdo si ho bude vážit , protože znám ( a nikdy nepochopim ) spousty lidí , kteří si takových věcí neváží a nevidí v nich něco co může ( jo je divný že o tom takhle přemýšlim ) přinést něco i budoucím generacím .

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)