Tak trochu jiná kniha o dospívání
Ponorka je důkazem, že opak je
pravdou.
Oliver Tate je v mnoha ohledech běžným teenagerem. Snaží se zapadnout do
třídního kolektivu, vycházet s rodiči pokud možno v míru, ale především najít
si holku, se kterou by konečně mohl přijít o panictví. Od svých vrstevníků se
na první pohled liší snad jen zálibou v cizích slovech.
Kromě běžných trablí
dospívajících má však Oliver ještě jednu starost - vztah jeho rodičů, začíná
mít trhliny. Oliverovi je jasné, že jestli jejich manželství nemá skončit v
troskách, musí zasáhnout. Poněkud neobratně se tak pouští do boje za záchranu
rodinného krbu. Dostává se do mnoha absurdních situací, a i když je přesvědčen,
že má vše pod kontrolou, skutečnost je přeci jen trochu jiná.
Trailer na filmové zpracování (2010)
Skvělý start a rozpačitý závěr
Málokdy
se stane, aby mě kniha hned během několika prvních stran nadchla tak, jak se to
podařilo Ponorce. Osobitý styl vyprávění a velmi svérázná osobnost hlavního
hrdiny si mě zkrátka získaly už od první chvíle. U některých scén a Oliverových
vtipných postřehů jsem se neubránila smíchu.
Bavily mě
i deníkové zápisky, kterými byla kniha ozvláštněna, a také zajímavá cizí slova,
z nichž většinu jsem při čtení skutečně viděla poprvé. A i když to byla
slova opravdu bizarní a neumím si představit konverzaci, ve které bych je
použila, docela jsem si obohatila slovník a to se mi u čtení už příliš často
nestává.
Přibližně
kolem jedné poloviny knihy však moje nadšení začalo trochu upadat. Dějová linka
začala být trochu monotónní a já stále čekala na nějaký zvrat, který by mě
donutil zadržet dech a napjatě otáčet strany. K mému velkému zklamání ale
k ničemu podobnému nedošlo.
Nic na
tom nezměnil ani závěr, který mě popravdě ani trochu nenadchl. Navíc mám dojem,
že kdyby kniha skončila o nějakých padesát stran dříve, nic by se nestalo. Celý
příběh zkrátka tak nějak vyšuměl do ztracena, což mě po výborném začátku docela
zklamalo. Je mi jasné, že když se jedná o sondu do duše puberťáka, nemohu
očekávat nijak zvlášť akční příběh. Tady ale byla gradace příběhu skutečně
prakticky nulová.
Charaktery originální každým coulem
Co mě ale
nezklamalo, byly postavy. I když většinu prostoru zaujímá Oliver (aby také ne,
když je vypravěčem celého příběhu), ani vedlejší postavy nepřišly zkrátka a
některé z nich jsou opravdu zajímavě vykresleny. Ať už se jedná o
Oliverovu lásku Jordanu, jeho rodiče nebo obézní spolužačku Zoe, všichni se
chovají celkem realisticky.
Sám hlavní hrdina má skutečně velmi zajímavý charakter a je dost těžké si k němu vytvořit jednoznačný vztah. Jeho styl uvažování je velmi netradiční, ale na druhou stranu má občas velmi přesné postřehy a trefné poznámky. Líbilo se mi, že ač se snažil ze skupiny svých vrstevníků příliš nevyčuhovat, celkem se mu dařilo uchovávat si své hodnoty a názory.
Co mi na
něm vadilo, byl jeho přílišný egoismus – vše jako by se točilo jen kolem něj. Ke
svému okolí navíc nepřistupoval nijak zvlášť empaticky a často se ve vztahu k ostatním
choval tak trochu jako slon v porcelánu. Občas se mi zdálo, jako že mu na
okolí ani příliš nezáleží a jde mu jen o to, aby nebylo nijak narušeno jeho
pohodlí.
Závěrem
Ponorka
je zkrátka velmi netradiční příběh, který vás zaujme zejména osobitým stylem vyprávění
a poněkud svébytnou osobností hlavního hrdiny. I když příběh neobsahuje žádné
velké dějové zvraty, kniha se čte velice dobře a některé momenty vás nepochybně
zasáhnou.
Název: Ponorka
Původní název: Submarine
Autor: Joe Dunthorne
Překlad: Štěpán Hnyk
Původní název: Submarine
Autor: Joe Dunthorne
Překlad: Štěpán Hnyk
-
Kniha i film vypadají zajímavě, píši si název, třeba se k ní někdy dostanu :)
OdpovědětVymazatSnad se ti bude líbit :) Na film se také v dohledné době chystám, jsem celkem zvědavá, jak si s příběhem filmaři poradili.
Vymazatpostavy ma zvyknú v knihe sklamať dosť často, ale Sam vyzerá ako ten správne zaujímavý hrdina :D
OdpovědětVymazatZajímavý nepochybně je :) Jestli máš ráda hrdiny, kteří vybočují z normálu, Ponorka tě určitě zaujme! :)
VymazatOsoba toho chlapčeka mi pri tvojom opise pripomenula mňa samú, veľmi. Čo ma vlastne trocha zahanbilo, myslím si, že som tomu chalanovi vážne podobná. Hmmm.
OdpovědětVymazatUž keď som uvidela ten povedomí ksicht potešilo ma to.
Knihu si určite zoženiem, pretože v poslednej dobe ma vlastne bavia veci, ktoré sú dosť podobné knihám Charlieho malé tajomstvá alebo Kam zmizla Aljaška. Je to vlastne v jednej skupine a niektoré, napríklad prvá spomínaná dosť vyčnieva z davu, aspoň u mňa.
Ponorka (podľa tej knihy bol natočená film, však? Áno, bol veď tu mám názov, ďakujem, konečne som to našla :)), tú si veľmi rada zoženiem a prečítam. Také knihy sa teraz hodia pretože mám rada, keď sa niektoré problémy v knihách veľmi podobajú mojim vlastným. Je to desivé ale človek sa predsa necíti až tak sám. (A preto tu vlastne knihy sú).
Ďakujem.
Jestli sháníš něco ve stylu Charlieho nebo Aljašky, Ponorka by rozhodně mohla být to pravé :) Dále bych ti doporučila například Spodka, kterého jsem před pár dny dočetla a moc se mi líbil. Zaujmout by tě mohla i další knížka od Johna Greena Hvězdy nám nepřály, popřípadě ještě Marcelo ve skutečném světě.
VymazatTaky mě podobné knihy hodně baví a potěší mě, když hlavní hrdinové řeší stejné problémy jako já - a ještě lépe, když je řeší podobně jako já.
Ten film jsem chtěla vidět, ale bohužel jsem se k němu ještě nedostala... :/
OdpovědětVymazat