Naše dětské knižní lásky

Knihy, které čtete jako děti mají jednu zvláštní schopnost, a to, že s vámi umí zůstat po celý život. Dětské knihy si představuji jako takové krabičky, ve kterých si uchováváte vzpomínky na své dětství. A kdykoliv takovou vám milou knihu otevřete, všechny krásné chvilky strávené s ní se vám vrátí. Knihy pro děti mají zkrátka nenapodobitelnou atmosféru a my se s vámi teď o pár našich oblíbených knih z dětství rády podělíme.






















(správná dětská kniha musí být počmáraná)


Dobrodružství veverky Zrzečky

Veverka Zrzečka byla jednou z prvních knížek, se kterou jsem se kdy setkala. Vypráví o přihodách veverky Zrzečky bydlící ve starém dubu v křivoklátských lesích. Přivedl mě k ní praděda, který pracoval jako hajný v křivoklátském lese, a proto jsem si v roli postavy hajného vždy představovala (a dodnes představuji) právě jeho. Kromě předčítání mi o veverce Zrzečce vymýšlel i vlastní příběhy a já se tak učila nejen o životě lesních zvířátek, ale i o tom, jak důležité je chovat přírodu v úctě a respektovat ji. 

Kočka Linda, poklad rodiny

Knížku o kočce Lindě jsem dostala za své první vysvědčení. Čtení jsem milovala už ve školce a knížek se mi tak doma kupila celá hromada. Tahle ale byla zvláštní právě tím, že jsem ji dostala jako odměnu za svůj první “velký úspěch”. Některé pasáže se mi líbily natolik, že jsem každou chvíli naháněla rodiče po bytě, abych jim je mohla nahlas předčítat. A k Vánocům a narozeninám jsem si pak kromě psa začala přát i kočku - ovšem zásadně takovou, která dokáže zpívat ve vysavači. 



Malý Bobeš

Co mě nenaučila veverka Zrzečka, naučil mě malý Bobeš. Když se mi tahle knížka dostala do rukou, naprosto mě uchvátila. Příběh odehrávající se ve 30. letech minulého století pro mě byl jako zjevení z jiného světa. Byla to první kniha, u které jsem plakala - a ne jednou. Malý Bobeš popisoval život takový, jaký opravdu byl - nevyhýbal se smrti, tíživému popisu chudoby ani jiným problémům, které lidský život provázejí. I přes naprosto odlišné životní podmínky jsem se dokázala s malým Bobšem ztotožnit, o to intenzivněji jsem události v knize prožívala. I po letech je pro mě čtení téhle knihy jedním z nejsilnějších čtenářských zážitků vůbec.


Myanmar

Putování za švestkovou vůní


Jako mála jsem měla ráda spoustu knih, ale jenom jedna vystupuje z řady tak jako Putování za švestkovou vůní od Ludvíka Aškenazyho. Nemůžu říct, co se mi na ní líbilo nejvíc. Bylo to jméno autora, formát knihy, její vůně, krásné ilustrace nebo příběh? Asi všechno dohromady. Musím přiznat, že ze samotného děje si toho už moc nepamatuji. Nicméně vím, že hlavní hrdina trpaslík Pitrýsek měl velké problémy s jednou nezbednou husou, spal v krabičce od sirek a jeho vyvolená, princezna Pipina, měla naprosto dokonalé šaty.




Neználek ve Slunečním městě

Moje druhá nejoblíbenější dětská kniha je z trochu jiného těsta. Neználek ve Slunečním městě od Nikolaje Nosova se nevyznačuje takovou milou pohádkovostí jako Putování za švestkovou vůní, ale spíš je to takové „dětské sci-fi”. Pamatuji si, že když jsem o Neználkovi četla, tak jsem byla úplně nadšená ze všech těch
vynálezů a vymožeností, které ve Slunečním městě měli. Rozhodně bych si nestěžovala, kdyby takové Sluneční město existovalo. Četla jsem potom i další knihy o Neználkovi, ale tuhle budu mít vždycky nejradši.


Děti z Bullerbynu

Děti z Bullerbynu jsou zářným příkladem toho, že knihy, které musíte číst ve škole, nejsou vždycky jen nudné. Mohlo to být někdy ve třetí nebo čtvrté třídě, když nám učitelka řekla, že budeme společně tuto knihu číst. Já jako správný mladý knihomol jsem si Děti z Bullerbynu sehnala a přečetla je ještě dřív, než jsme s nimi ve škole vůbec začali, a hned jsem se do nich zamilovala. Dobrodružství bullerbynských dětí a k tomu krásné ilustrace od Heleny Zmatlíkové jsou zkrátka to pravé. 

eM.

Jaké knihy jste měli rádi v dětství vy? 

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

23 komentářů:

  1. Krásný článek, také ho připravuji, jen mi to jaksi nevyšlo tak hezky jako Vám na den dětí :) Kočka Linda je skvělá, my ji měli jako audio pohádku a poslouchali ji pořád dokola :) Děti z Bullerbynu a Malý Bobeš jsou klasika, takže jsem je měla moc ráda, za to Neználek mi k srdci nikdy nijak nepřirostl :) A ten úvod je moc pěkný a pravdivý :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký. Jsem si zavzpomínala. Já jsem měla ráda Kvaka a Žbluňka a pak Disneyovky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kvaka a Žbluňka jsem taky četla a hrozně se mi líbili :) Zrovna nedávno jsem si vybavila, jak bojovali se škytavkou a přemýšlela jsem, jaký z jejich postupů zkusím aplikovat v boji s tou svou.

      Disneyovky se ke mně moc nedostaly.

      Vymazat
  3. Neználek! Slunce žblunce! :) (Já až donedávna nevěděla, že mají Neználkovy příhody ještě další pokračování, ale tuhle knížku jsem četla nesčetněkrát...)
    Já měla ráda Astrid Lindgrenovou (My z ostrova Saltkrakan je můj favorit, ale přečetla jsem toho od ní moc...), Enid Blytonovou, Neználka taky... Co dál... Luisa a Lotka, Nejlepší přítelkyně od Mary Bardové a taky Kameny osudu od Flavie Bujorové. O Harrym Potterovi, jímž jsem se "svým" čtením začínala, raději ani nemluvě :)
    Ale jinak mám pořád v pokoji spoustu dětských knížek, pohádek... Už od mala jsem milovala ztrácet se v příbězích :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Enid Blytonovou jsem taky měla ráda, četla jsem od ní snad všechno. A Luisa a Lotka byly taky fajn. Těch knih je vážně spousta. :) Jen ten Harry mě v dětském věku minul, toho jsem začala číst až později. :)

      Vymazat
  4. To je super článek! Z toho všeho jsem četla jenom Neználka, ale milovala jsem ho! (Jo, já ostuda nikdy nečetla Děti z Bullebynu). Putování za švestkovou vůní jsem měla ráda jako večerníček :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ani nevím, že Putování za švestkovou vůní byl večerníček! To si musím najít. :)

      Vymazat
  5. Ten první obrázek jsem měla taky vždycky ráda. Jinak kromě dvou posledních znám jen Bobše. Kdybych věděla, kde je mu konec, snad bych si ho přečetla znovu... Moje nejmilejší byla vždycky Gabra a Málinka. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. moc pěkný článek :-) já jsem hodně četla pohádky od Boženy Němcové a POŘÁD DOKOLA Gabru a Málinku od Amálie Kutinové :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vše, co potřebuji v životě znát, najdete v Kvakovi a Žbluňkovi. :D

    Ale jak tak na to koukám, tak asi vytáhnu Neználka a přečtu si ho. Nevím, jestli jsem ho někdy dočetla, takže je načase to napravit. :-) Jste mě na to nalákaly. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Strašně, ale opravdu STRAŠNĚ děkuju za připomenutí Zrzečky a Neználka:)) Milovala jsem je. Pak ještě kocourka Modroočka. Myslím, že by mělo být povinný občas si vzpomenout na věci, které jsme milovali v dětství, plno jsme jich už zapomněli a je to škoda.

    OdpovědětVymazat
  9. Já opravdu ze všeho nejvíc miluju Děti z Bulerbynu... Pravidelně si je čtu dodnes a je to prostě skvělá kniha! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Aký super článok, hneď som si spomenula na svoje obľúbené knihy. Neználka, Lindu aj Deti z Bullerbynu som čítala, ale mala som iných favoritov. Ešte v škôlke som si zamilovala rozprávky o Osmijankovi, hrozne vtipné a veselé, a nech som ich potom zháňala v knižnici aj v kníhkupectve, už sa mi nikdy presne to škôlkové vydanie nepodarilo zohnať. Od Astrid Lindgrenovej som mala rada Pipi (prvá pokuta za nevrátenie knihy v knižnici) a Karkulína, o ktorom som teraz pri čítaní v dospelosti zistila, aký je to malý hajzlík. Kouzelný kolotoč ma naučil milovať anglický humor a Alenka z planety Země od Kira Bulyčova zasa sci-fi. Mangodyňa rulez!!! A doteraz (32 rokov) si pamätám niektoré obľúbené hlášky zo zbierky rozprávok O kouzelném ptáku Zymyrykovi - a horšie je, že aj sestra (37). Proste máte pravdu, obľúbené rozprávky s nami zostávajú celý život :) Dievčatá, tak ste ma inšpirovali, že by som tiež najradšej napísala takýto článok, ale kde na to vziať čas?! :D Možno v budúcnosti sa podarí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mangodyňa je super slovo! :D Karkulína jsem četla taky, ale až tolik mě nezaujal. A Pipi...to ani vlastně nevím, jestli jsem ji četla. Určitě článek napiš, rády si ho přečteme. :)

      Vymazat
  11. Jééé Neználka jsem měla taky moc ráda :)

    Jinak holky nominovala jsem vás do bloger TAGu kdyby jste měli chuť zodpovědět pár otázek tu je odkaz http://knizni-louka.blogspot.cz/2014/06/bloger-tag.html

    OdpovědětVymazat
  12. Uplně jsem zapomněla dýchat když jsem viděla Neználka. Jak jsem na něj mohla zapomenout? Byl můj nejmilejší, četla jsem po pořád, a všechny díly :)) moc pěkný článek, výborné téma, prostě paráda :)

    OdpovědětVymazat
  13. Jé, Veverku Zrzečku taky znám :) Vždycky mi ale přišla dost smutná. A Putování za švestkovou vůní jsem ráda sledovala jako večerníček. A Neználek ve Slunečním městě je taky jeden z mých oblíbených!
    Jinak jsem ale vždycky měla ráda knížky Astrid Lingrenové (kromě Dětí z Bullerbynu hlavně My z ostrova Saltkraken, Lottu z Rošťácké uličky a Karkulína ze střechy. Můj další "all time favorite" je knížka Mít svoje vlastní zvířátko, tu vytahuji pokaždé, když je mi špatně/jsem nemocná. A Mumínci! Miluju Mumínky! Jinak mám pohádky ráda pořád, viz třeba Čarozem, nebo mí další oblíbenci - Veverčák a mravenec, Domov pro marťany, Hrochoslon...
    Super inspirativní článek, neměli bychom na dětské knížky zapomínat ani v dospělosti! :)

    OdpovědětVymazat
  14. Děti z Bullerbynu byla moje nej nejoblíbenější kniha, znala jsem ji skoro nazpaměť! A když ji teď někdy vytáhnu, neubráním se a musím se začíst. A později jsem zbožňovala Mikuláše, mám doma snad všechny knížky... A taky si i dneska ráda počtu :)

    OdpovědětVymazat
  15. Kromě tohohle žlutýho byl ještě modrej Neználek :), jasná věc.
    My jsme se ségrou měli 2x Krásu nesmírnou, jednu hodně počmáranou, jednu jenom trochu. A hádali jsme se, která je čí.
    A 'Souboj o ostrov' a 'Vlaštovky a Amazonky', ani se mi nechce hledat, jak se ta autorka jmenovala.
    Jaktože tu nemáte Honzíkovu cestu a O letadélku Káněti? :O
    ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I růžový byl Neználek (Neználek na měsíci)...i když toho jsem tak ráda neměla. :)
      A vidíš, na Honzíkovu cestu jsem úplně zapomněla! Ale taky jsem ji četla ráda. :)

      Vymazat
  16. Putování za švestkovou vůní jsem měla také moc ráda :)

    OdpovědětVymazat
  17. Krásné vzpomínání. .)
    Neználkovská "trilogie", další "triloige" Alenkovská od Kiry Bulyčova, Děti z Bullerbynu, ale i Erbenovu pohádku Rozum a Štěstí
    http://is.muni.cz/th/74214/ff_m/Prezentace/scheiner/63.jpg
    Později Timur a jeho parta

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram