Americký
sen naruby
Znáte ty knihy, které po dočtení odložíte s tím, že
to bylo dobré, ale ne skvělé, a na nějakou dobu na ně zapomenete? A pak, po pár
dnech, nebo týdnech, vám na mysli vyvstane postava z té knihy nebo nějaká
scéna a najednou vám není jasné, proč jste její genialitu neodhalili dřív a
běžíte si ji znovu přečíst? Tak přesně takový pocit jsem měla po dočtení Stonera.
Hlavní hrdina románu, William Stoner, je na začátku
devatenáctiletý mladík, který na přání svého otce odchází studovat zemědělství na
Missourskou univerzitu. Po roce se ale navzdory všem očekáváním rozhodne pro
studium anglické literatury a univerzitní prostředí si zamiluje natolik, že se
rozhodne stát se učitelem. Jeho život je protkán množstvím zklamání, od
neúspěšného manželství po zmařenou kariéru. S tím vším se ale Stoner
vyrovnává s klidem sobě vlastním.
Stoner je román, který se na první pohled tváří velmi
nenápadně. Je to životní příběh člověka, který není ničím výjimečný na začátku
ani na konci. To, co si prožil, by se klidně mohlo stát komukoliv z nás.
Ale přesto je to román, který si dokáže udržet čtenářovu pozornost a vzbudit v něm
sympatie k hlavním postavám.
Celý příběh stojí na postavě Williama Stonera. Stoner je
samotářský, zamlklý a své city vyjadřuje jen velmi zřídka. To je ostatně špatná
vlastnost většiny postav. Občas si říkáte, že kdyby spolu byli schopní trochu
lépe komunikovat, všechny jejich problémy by se zázračně vyřešily. Stoner je
výjimečný právě tím, jak je obyčejný. Není to ten typ hrdiny, kterého v románech
obvykle očekáváme. Spíš než aby sebral sílu a postavil se nástrahám osudu,
Stoner všechny životní těžkosti přijímá s jistou apatií. Nemá velké ambice
ani sny a vlastně ho to ani netrápí. Celkově je úplným opakem onoho
příslovečného amerického muže, který se svou pílí a vytrvalostí vypracuje až na
vrchol a žije šťastně až do smrti.
Celý román má trochu existenciální nádech. Není to kniha,
která by vám zrovna dokázala zvednout náladu. Při čtení jsem spíš měla chvílemi
nutkání zakřičet na postavy, aby se přestaly chovat jako pokrytci a začaly něco
dělat. Nutno říct, že to nepomohlo. Na první pohled se zdá, že Stoner nevedl
šťastný život. S odstupem ale můžu říct, že se mi to tak jednoznačné
nepřipadá. Stoner vás donutí zamyslet se nad tím, co to znamená být šťastný,
což knize dodává nový rozměr.
John Williams pro svůj román zvolil dosti strohý styl
psaní, který ale velmi dobře odráží atmosféru příběhu. Popisy rozhodně
převládají nad dialogy, což jen zdůrazňuje pocit odcizenosti, který je v knize
všudypřítomný. I přes množství popisů není Williamsův styl těžkopádný a čte se
velmi příjemně (pokud se zrovna neutápíte v depresi nad tím, jak
katastrofálně skončilo Stonerovo manželství). Vyprávění ve třetí osobě z pohledu
Stonera umožnuje zachovat si od hlavní postavy odstup, ale zároveň se s ní
sžít natolik, že vám na ní bude záležet, což je důležitý předpoklad k tomu,
aby se vám tato kniha líbila.
Já sama jsem ze Stonera nadšená. Pravda, ta pochmurná
atmosféra na náladě nepřidá, ale najdou se i světlejší momenty. Pokud patříte
mezi čtenáře, kteří dokáží docenit trochu kvalitního pesimismu, Stoner se vám
jistě zalíbí.
Název: Stoner
Autor: John Williams
Překlad: Jiří Popel
Počet stran: 282
Rok vydání: 2015
Vydal: Kniha Zlín
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví Palmknihy.
To zní zajímavě... Asi to nebude kniha, kterou si přečtu v létě pro odpočinutí, ale rozhodně ji zařadím na seznam knih k přečtení :) Jo, trochu toho "kvalitního pesimismu" ocenit dokážu (fakt skvělá formulace!!!).
OdpovědětVymazatDíky, tak ať se ti líbí! :)
VymazatTeda, Stoner vyzerá fakt dobre... NIekedy mám chuť na trochu pesimizmu (aj keď je to potom potreba preložiť niečím "ružovým") a táto kniha vyzerá, že by to mohla byť tá správna voľba. Je zaujímavé si prečítať o niekom, kto je stelesnením výrazu "obyčajný človek". O niekom, kto nemá úplne vzrušujúci osud, zvláštne schopnosti, a napriek tomu je to napísané spôsobom, ktorý zaujme a zostane rezonovať. Hmmm, že by som sa po ňom pozrela? Mimochodom, ako si tak písala o tom, že si mala chuť kričať na postavy... to poznám. :-D Je zvláštne, že to nikdy nepomáha. :)
OdpovědětVymazatUrčitě se po ní podívej, vážně stojí za to. :) A třeba když na ty postavy bude křičet víc lidí najednou, tak to pomůže. :D
Vymazatnejsem si jistá, jestli jsi mě na knihu nalákala, nebo mě od ní komplet odradila. :D
OdpovědětVymazatMyslím, že určitě nalákala. :D
Vymazat