pátek 31. července 2015

Nemiř na mě tou věcí - Kyril Bonfiglioli

Zlodějina s noblesou

Nejsem člověk, který by při čtení nějak zvlášť dával najevo své emoce. Jen opravdu málokterá kniha mě přiměla k pláči, a s hlasitým smíchem je to zrovna tak. I přesto si čas od času ráda přečtu vyloženě humoristický román. Ono takové odlehčené zábavné čtení přeci jen přijde k duhu, zvlášť v létě. A tak jsem se po krátkém rozmýšlení rozhodla pro přečtení knihy „Nemiř na mě tou věcí“. Podle traileru na filmovou adaptaci jsem usoudila, že to bude takové správně britsky střelené a to je přesně něco, co mám ráda. Navíc kniha s „padouchem“ v hlavní roli? Paráda! 

Charlie Mortdecai je poněkud výstřední obchodník s uměním, který s velkou zálibou překračuje hranici zákona. Krádeže uměleckých děl vnímá jako výraz lásky k umění a s následky si hlavu příliš neláme. Aby taky ano – když problém náhodou nejde vyřešit slovní přestřelkou, postará se o něj věrný a svaly obrostlý sluha Jock. Ale jak už to tak bývá, jednoho dne si Charlie ukousne větší sousto, než dokáže spolknout. Atmosféra houstne, tajnými agenty se to za každým keřem jen hemží a nikdo nejde daleko pro kulku. A Charliemu je jasné, že vybruslit z toho bude pořádný oříšek.


U humoristických knih to, zda se vám budou líbit, většinou stojí i padá na tom, zda je váš smysl pro humor alespoň trochu v souladu s humorem autora. U knihy „Nemiř na mě tou věcí“ to platí dvojnásob. Celý příběh je od první do poslední strany vystavěn na humorných situacích a hláškách, které kolem sebe trousí hlavní postava. 

Děj tu hraje tak trochu druhé housle. Možná spíš třetí. Dějová linka totiž působí značně zmateně a překombinovaně a přiznám se, že mě ani trochu nezaujala. I když se hlavní hrdina dostává do pěkně zapeklitých situací, nepřipadalo mi, že by příběh nějak gradoval a chvílemi jsem si ani nebyla jistá, zda děj vůbec někam směřuje. Vzhledem k tomu, že je tato kniha také parodií, bylo možné absurdní zápletku očekávat. V tomto případě ale autor podle mého zašel s kombinováním šílených situací příliš daleko a výsledkem je nepřehledná motanice, která u mě spíše než pobavení budila nezájem.
Hlas kačera Donalda z reproduktorů ohlásil můj let; vstal jsem a odšoural se vstříc statisticky nepravděpodobné smrti při leteckém neštěstí. Osobně mě vyhlídka na takovou smrt příliš neděsí - proč by civilizovaný člověk neměl raději zemřít jako Ikaros než se nechat na dálnici rozmašírovat Fordem Popular?
 Je ale pravda, že za můj vlažný postoj k ději částečně mohou i mé nesympatie k ústřední postavě. Charlie Mortdecai mi totiž ani trochu nesedl. Postava zhýralého aristokrata ve mně po přečtení několika stran budila především dojem sebestředného slizouna a až do konce knihy jsem se tohoto dojmu nedokázala zbavit. Ostatní postavy mi zase připadaly poněkud šablonovité. „Věrný hrdlořez“, „Podlý mafián“, „Sexuchtivá vdova“, „Zapšklá domovnice“ - zkrátka charaktery jako z učebnice.

To vše by ale knize bylo možné odpustit. Jak jsem psala výše, autor své dílo nezaložil na ději, ale na situačním humoru. A šablonovité postavy se v parodickém humoristickém románu pořád dají snést daleko lépe, než v psychologickém dramatu. Největším kamenem úrazu bylo to, že mi nesedl autorův styl humoru. 

Autor totiž sází především na košilaté vtipy. A to jsou přesně ty vtipy, které mi odjakživa nesedly. Pokud vám nevadí časté sexuální narážky, věřím, že budete mít ze čtení úplně jiný zážitek než já. Na mě ale podobné scénky zkrátka nefungují. 


Tím ale rozhodně nechci říct, že bych se u knihy nebavila. Spousta situací mě upřímně rozesmála, a i když jsem Charlieho neměla nijak zvlášť v lásce, jeho nadhled a ironické komentáře k situacím, ve kterých by jiní bezpochyby panikařili, mi byly sympatické. Navíc mě ohromně bavily jeho postřehy k umění a kultuře, kterými dával najevo svůj rozhled a díky kterým jsem se při čtení dozvěděla několik zajímavých informací. Dokonce mě i přesvědčil, abych si několik obrazů vyhledala na internetu. 

Abych to tedy shrnula: Pokud máte rádi ironii, košilatý humor a rádi se napijete dobrého vína, knihy o Charliem Mortdecaiovi vás rozhodně nezklamou. Pokud jste ale tak jako já trochu konzervativnější a pokud vám vadí překombinovaný a nedotažený děj, pravděpodobně si při čtení této knihy na své nepřijdete. 

    
Název: Nemiř na mě tou věcí (Don't Point That Thing At Me)
Autor: Kyril Bonfiglioli
Překlad: Michala Marková
Počet stran: 264
Rok vydání: 2015
Vydal: Paseka

 Za poskytnutí knihy ke zrecenzování děkuji nakladatelství Paseka
Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství.

2 komentáře:

  1. No, môj štýl humoru to asi tiež nebude, ale možno si pozriem aspoň film. Pretože, well, Depp. :D Ale inak skvelá recenzia.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Depp, myslím, že přesně proto se na ten film podívám také :D Navíc jsem docela zvědavá, jak filmování dopadlo - zatím jsem pochytila docela rozporuplné reakce :)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...