NEJ 2015 aneb Článek, na který jsme zapomněly


Od začátku roku 2016 už uběhl více než měsíc, a my se teprve teď dostáváme k představení těch největších "nej" z našeho čtenářského roku 2015. Mohly bychom se vymlouvat na nedostatek času (a pravda je, že o zkouškovém ho rozhodně nebylo mnoho), ale skutečnost je ještě mnohem horší. Při přípravě bujarých novoročních oslav jsme totiž na sepsání shrnutí dočista zapomněly. Protože byl ale rok 2015 na zajímavé čtenářské zážitky opravdu bohatý, rozhodly jsme se nakonec novoroční shrnutí zveřejnit i se zpožděním. Snad nám ho odpustíte :)

Myanmar
Nejšílenější kniha: John na konci umře (David Wong)

Nevím, jestli je vůbec v mých silách popsat, jak moc divná tahle kniha byla. Asi ne. To se prostě musí zažít. Snad nikdy jsem u žádné knihy nemusela tak nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak se takové šílenosti vůbec podařilo dostat na pulty knihkupectví. Přitom to ale vůbec není špatné čtení, a jestli někdy dostanete chuť přečíst si něco, co se ani nepokouší dávat smysl, John na konci umře je ideální volba.

Nejlepší povídková sbírka: Příběhy vašeho života (Ted Chiang)

Příběhy vašeho života pro mě dost možná nejsou jen nejlepší povídkovou sbírkou roku 2015, ale nejlepší povídkovou sbírkou vůbec. Každý příběh je dokonale promyšlený a s každým přečtením získává více a více významů. Je sice pravda, že se v knize najdou i povídky trochu slabší, ty ostatní to ale vyvažují více než bohatě. Je jedno, jestli nemáte rádi sci-fi. A je jedno, jestli povídky normálně nevyhledáváte. Příběhy vašeho života jsou knihou, kterou byste si prostě měli přečíst. 

Nejprotivnější hlavní hrdinka: Marta v roce vetřelce (Petra Soukupová)

Mám ráda, když jsou hlavní hrdinové knih reální. Dokonalé postavy bez jediné chybičky mi lezou na nervy a málokdy se dokážu do jejich příběhu jak se patří ponořit. Marta mi ale lezla na nervy z důvodu přesně opačného. Celou knihu jsem měla neovladatelnou touhu přetáhnout ji po hlavě.

Nejintenzivnější čtení: Vyvolení (Steve Sem-Sandberg)

Vyvolení jsou velmi působivou knihou, kterou jsem musela při čtení několikrát odložit, abych se mohla trochu nadechnout. Do čtení na dobrou noc má tahle kniha zkrátka pěkně daleko. I přesto se ale vyplatí najít si na ni čas. Asi to není kniha, ke které byste se chtěli vracet, rozhodně je to ale čtení, které ve vás zanechá stopu.



eM.

Nejšílenější kniha: Otrantský zámek (Horace Walpole)

Otrantský zámek se považuje za první gotický román, vyšel v roce 1764 a taky je to naprostá šílenost. Na začátku autor prohlašuje, že kniha je překladem z italštiny a že v italštině zní mnohem lépe. V úvodní scéně zemře syn otrantského prince tak, že na něj spadne obří helma. Každé dvě strany dojde ke skandálnímu odhalení, objevují se dávno ztracení příbuzní, po hradu pobíhá duch a všechno to skončí jako shakespearovská tragédie. No nechcete si to hned přečíst?



Nejčtivější kniha: Žítkovské bohyně (Kateřina Tučková)

Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové nejsou na knižní scéně žádnou novinkou. Já jsem se k jejich přečtení konečně dostala o minulých prázdninách a rozhodně předčily moje očekávání. Je to jedna z těch knih, které neodložíte, dokud je nepřečtete celé, a protože takové knihy zas tak často nepotkávám, Žítkovské bohyně si v mých nejlepších knihách roku určitě zaslouží své místo. 

THE BEST OF 2015

Vybrat tu nejlepší knihu za rok 2015 byl opravdu oříšek. Po dlouhém přemýšlení jsem se ale rozhodla toto místo přenechat klasickému dílu z pera Richarda Brautigana - V melounovém cukru. Spíše než o příběh se jedná o shluk surrealistických obrazů, který mě naprosto pohltil. Není to ale čtení které bych se odvážila s čistým svědomím doporučovat dál. Kniha V melounovém cukru je totiž natolik specifická, že rozhodně nesedne každému. (Myanmar)


Nejlepší knihu roku jsem objevila hned v lednu a to překvapivě díky škole. O The Bluest Eye (v češtině vyšla jako Velmi modré oči) jsem se rozhodla psát esej do jednoho předmětu, a tak jsem tuhle knihu nakonec četla asi třikrát. A s každým dalším čtením byla jen lepší. Vypráví o mladé černošské dívce z problémové rodiny, jejímž největším přáním je mít modré oči, protože je přesvědčená o tom, že díky nim bude krásná. The Bluest Eye je znepokojivá, ale zároveň velmi poeticky napsaná kniha. Myslím, že kdyby si každý člověk tuhle knihu přečetl, svět by byl krásnější místo. (eM.)



Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

6 komentářů:

  1. Žítkovské bohyně jsem zvládla teď v lednu jako audio a o ostatních knížkách jsem ještě ani neslyšela! :O No, musím napravit, když doporučujete. Co je na to-read-listu, to se neztratí :D (možná tak v té délce se to přehlédne, ale neztratí :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mám dojem, že od určité délky je i to ztrácení jedna z možností :D Tak snad se ke knihám jednou prokoušeš - a snad se ti budou líbit :)

      Vymazat
  2. Já měla Martu ráda, ale trochu mě děsilo, že jsem mezi ní a sebou nacházela několik povahových podobností. Měla jsem tak pro její chování pochopení, ale to neznamená, že jsem neměla chuť ji přetáhnout po hlavě :D Docela by mě zajímalo, jak bych se na ni dívala teď po několika letech.
    Žídkovské bohyně si plánuju přečíst už tak asi sto let, a doufám, že už letos konečně přejdu od plánování k činu :D
    v melounovém cukru je má oblíbená kavárna a někdo mi říkal, že je pojmenovaná podle nějakého díla. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a vzpomněla jsem si na to až teď, ale nejsem si jistá, jestli by mě zrovna takováhle kniha zaujala. Třeba si ji někdy ze zvědavosti seženu, ale moc šancí tomu nedávám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, co si budeme nalhávat, tak jsem tam pár podobností zahlédla :D Ale to nic nemění na tom, že jsem měla po celou dobu čtení nutkání frustrovaně bušit hlavou o stůl, jak moc mě štvala.

      A jojo, taky se do Melounového cukru občas ráda zastavím! :) Je tam moc příjemné prostředí a mají boží dezerty! A kniha je fakt zvláštní, rozhodně nesedne každému, tak uvidíš :)

      Vymazat
  3. Souhrn za rok 2015 je moc povedený, některé knihy jsem neznala, takže inspirace veliká :)) Od Kateřiny Tučkové se stále chystám na Vyhnání Gerty Schnirch, a doufám, že mě zaujme natolik, aby poté ihned následovaly Žítkovské bohyně. Zvědavá jsem taky na Martu.
    Pěkný den,
    K

    OdpovědětVymazat
  4. Jej, tak já žádnou z těch knih nečetla, ach jo, mám co dohánět:-D Ale V Melounovém cukru jsem držela v ruce :-) A to právě ve stejnojmenné kavárně, kde jsem za svých brněnských časů pobývala docela často (a ráda) a ládovala do sebe cheesecaky jako divá :-) Teď už se sice do Brna nedostanu, ale mám tu výhodu, že dorty do Cukru peče moje kámoška, tak občas něco přiveze :-D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram