Otevřeně o depresi

Viditelná temnota - William Styron


Duševní choroby jsou děsivé a fascinující zároveň. A také těžko uchopitelné, zvláště pro ty z nás, kteří se s žádnou takovou nemocí ještě nesetkali. William Styron, světoznámý spisovatel a autor Sofiiny volby, se o své zkušenosti s klinickou depresí rozhodl napsat. A jedním z cílů jeho autobiografické výpovědi nazvané Viditelná temnota je právě přiblížit depresi lidem, kteří jí nikdy netrpěli.



Viditelná temnota je kniha o depresi, a tak je také náležitě depresivní. Ne tak, že byste měli vyloženě potřebu brečet, spíš je vám z ní tak nějak těžko na duši. Což byl nejspíš účel, vzhledem k tomu, že Styron pořád poukazuje na to, že chce lidem ukázat, jaká deprese opravdu je. Svou nemoc popisuje s odstupem, trochu cynicky a chvílemi se mi zdálo, že i trochu neosobně. Věnuje se sice svým pocitům a myšlenkám dopodrobna, ale ze všeho je cítit jistá odtažitost, která podle mého názoru v čistě beletristických dílech o depresi není. A je to škoda, protože takto Viditelná temnota není o tom, abyste se s vypravěčem ztotožnili, ale spíš abyste si z pohodlného místa v křesle přečetli něco o utrpení člověka, kterého za těch sto stran ani nestihnete poznat. 

Styron tematiku deprese rozebírá z různých pohledů. Zabývá se vlastními úvahami o tom, co jeho nemoc mohlo způsobit, hodnotí (ne)úspěšnost léčby a schopnosti svého psychiatra a dává se i do polemik o účinnosti a neúčinnosti léků. Pro mě osobně byla nejpřínosnější ta část, ve které popisuje, jak mohou člověku s depresí pomoct jeho blízcí. Žádná nemoc se nedotýká jen nemocné osoby, a tak je rozhodně dobře, když i okolí ví, jak se má chovat a jak může pomoct. Kromě toho rozvíjí i úvahy o tom, jak je to s oním romantickým klišé o umělci, který trpí depresí, nebo o tom, jak depresi vnímá většinová společnost.


Smršť, která mě v prosinci smetla do nemocnice, začala jako obláček velikosti vinné sklenky v červnu předchozího roku. V tom obláčku – v té očividné krizi – hrál roli alkohol, který jsem nadměrně popíjel čtyřicet let. Podobně jako mnoho jiných amerických spisovatelů, jejichž často osudná oddanost alkoholu je natolik legendární, že o ní existuje záplava knih a studií, i já jsem užíval alkohol jako magickou studnici fantazie a euforie podporující imaginaci. 
(William Styron, Viditelná temnota, str. 48)



Co na Viditelné temnotě oceňuji nejvíce, je odvaha a otevřenost, s jakou Styron dokázal o své nemoci psát. Pokud jeho cílem bylo ukázat lidem, jaký je život a boj s depresí, tak jej splnil beze zbytku. Přesto mám ale pocit, že z Viditelné temnoty si více odnesou lidé, kteří už o depresi nějaké znalosti mají, a mohou tedy více ocenit Styronovu reflexi léčby a všechny detaily, do kterých často zabíhá. Pro mě samotnou byla četba rozhodně obohacující, ale kdybych si měla vybrat knihu věnující se podobnému tématu, raději sáhnu po beletrii.


                                              

Název: Viditelná temnota: paměti šílenství
Autor: William Styron
Překlad: Jarmila Emmerová
Počet stran: 100
Rok vydání: 2015
Vydal: Portál
Databáze knih Goodreads

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

eM.

Vysokoškolačka, knihomilka, blogerka a šampionka ve zpěvu ve sprše.

3 komentáře:

  1. Vážně si vás budu muset odebrat. Co recenze, to další kniha v "musím si přečíst" seznamu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Vidíš, a my jsme si říkaly, proč nás najednou tak opouští čtenáři! :D

      Vymazat

  2. Tuto knížku o depresi jsem si také četla. Celkově se depresemi hodně zabývám. Na telefonu už netrávím tolik času, dočetla jsem se, že hlavně z tolika informací, které nám létají hlavou, se nám stávají ty ošklivé věci v hlavě. A jak proti tomu v dnešní uspěchané době bojovat? Zkuste třeba produkty od cibdol.cz

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)