Léto je nejspíš jediné období v roce, kdy i takového cynika, jako jsem já, čas od času přepadne chuť na trochu romantiky. Neuspokojí mě ale hned tak něco. Postupem času jsem zjistila, že více než současné romantické příběhy mi sedí klasická díla typu Jany Eyrové. Knihy s nekonečnými popisy, důkladně rozpitvanými charaktery a neopakovatelnou atmosférou, kterou pro mě moderní ženské romány většinou zoufale postrádají. Tohle léto jsem sáhla po knize Daleko od hlučícího davu, která mi doma ležela od Vánoc – a rozhodně to nebyla špatný volba.

Batsheba patří k hrdinkám, které jsou s ohledem na společnost, ve které žijí, obdivuhodně nezávislé. Jako mladá statkářka má na starosti rozsáhlé hospodářství, a o jeho chod skutečně z velké části pečuje sama. O něco hůře se jí ale vede v romantických vztazích. O Batshebinu přízeň se totiž ucházejí hned tři muži – a udělat v lásce správné rozhodnutí není ani trochu snadné.



To, jestli se vám bude kniha Daleko od hlučícího davu líbit, z naprosté většiny záleží na tom, s jakým očekáváním budete k příběhu přistupovat. Klasické viktoriánské romány mají totiž určité znaky, se kterými je dobré počítat už před tím, než se od nich pustíte.

Pokud si například libujete v příbězích s rychlým spádem, je dost pravděpodobné, že pro vás bude první (přibližně) polovina knihy utrpením. Trvá dost dlouho, než se v příběhu začne něco opravdu dít. Prvních pár set stran totiž slouží k vykreslení prostředí a charakterů postav. Autor mistrně zachycuje krásy anglického venkova a pečlivě si připravuje kulisy, do kterých pak vsadí hlavní dějovou linii.

Neušlo snad pozornosti, že na rozdíl od cesty, jak se zamilovat, není žádná pravidelná cesta, jak se ze zamilování vyléčit. Někteří lidé považují sňatek za urychlení této cesty, ale jsou známy případy, kdy to selhalo. 

Příběh sám o sobě nijak oslnivý není. Klasické téma milostného víceúhelníku ale z hlubin průměru zvedají výborně propracované charaktery. Žádná z postav není černobílá, a kromě rozmanitých povahových vlastností si autor u klíčových charakterů dal práci i se zachycením jejich vlastních životních příběhů. Jednání postav a jejich motivace jsou tedy vystavěny na solidních základech.

To mi ale nijak nebránilo polovinu knihy nechápavě kroutit hlavou nad jednáním hlavní hrdinky. Každou chvíli mi v hlavě vyskočila myšlenka „Co to zase děláš, ty huso?“. Batsheba je sice na tehdejší dobu mimořádně samostatnou a schopnou hrdinkou co do praktických záležitostí (jako je správa hospodářství), v oblasti citů ale Hardy při jejím vykreslení dodržel snad všechna klišé ohledně ženské lability a nerozhodnosti.

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že kdyby všichni muži věnovali pozornost nějaké jiné, o něco méně nevyrovnané ženě, jejich nervy by byly ušetřeny mnoha zbytečných zacuchanců. Ale co se dá dělat, srdci neporučíš a faktem je, že i přes nevyrovnanost hlavní hrdinky mě emoční vyhrocenost některých pasáží bavila. Navíc čím méně mi k srdci přirostla ona, tím více mě bavili mužští hrdinové – můj favorit byl sice poměrně jasný, na druhé straně musím uznat, že každý z Batshebiných nápadníků měl něco do sebe.

Jestli se vám líbily knihy jako Jana Eyrová nebo Na větrné hůrce, nejspíš tušíte, že Daleko od hlučícího davu by mohlo být vaším šálkem kávy. Je to knížka, která potěší všechny milovníky poetických popisů a poklidného děje, do kterého se čtenář může labužnicky ponořit a nechat se jím unášet. Já byla spokojena a myslím, že při nejbližší příležitosti rozšířím svou knihovnu i další Hardyho knihu – nakladatelství Argo vydalo neméně známou Tess z d’Ubervillů.